Bodyguard

Víc než po mě si koukal po Kaikovi

,,Tak povídej, co je nového. Dlouho si se neozval chci slyšet úplně všechno až do těch nejmenších detailů." řekla s úsměvem a sedla si vedle mě. ,,No.. kde bych začal.. dost dlouho jsem žil u bratra a teď jsem se přestěhoval sem, takže tak." řekl jsem jí zamyšleně. ,,To myslíš vážně? Neviděli jsme se tolik let a ty mi to shrneš takhle jednoduchou větou, ve které mi v podstatě nic neřekneš?" zeptala se mě nevěřícně a zároveň krapet uraženě. ,,Fajn no.. měl jsem kamarádku-" začal jsem, ale ona mě přerušila. ,,Snad nebyla lepší než já, já jsem přece ta nejlepší kamarádka, jakou by sis mohl přát." řekla uraženě, ale usmívala se, takže to nejspíš jen hrála. ,,Jistě že nebyla, chyběla si mi." řekl jsem okamžitě. ,,To je dobře a co holky? Teda u tebe spíš kluci, nebo už si z toho snad vyrostl?" zeptala se s drobným úšklebkem na tváři. ,,Jak to myslíš?" zeptal jsem se jí krapet zaraženě. ,,Tak jak to říkám, copak už si zapomněl, jak ses jako dítě víc než po mě koukal po Kaikovi?" zeptala se a já se na ní nechápavě podíval. ,,Po Kaikovi? Kdo to je?" zeptal jsem se jí nechápavě, ale místo odpovědi se mi dostalo jen jejího nechápavého a později lehce starostlivého výrazu. ,,Ty si ho nepamatuješ?" zeptala se nevěřícně a zároveň tónem, kterým mě žádala o to, abych odpověděl záporně. ,,Ne, nemám nejmenší ponětí o tom, kdo to je." přiznal jsem. ,,Přece ten bělovlasý kluk, který byl o něco starší než my a hrál si s námi. Když jsme měli přespávačku, vždycky trval na tom, že bude spát vedle tebe a tak si vždycky musel spát uprostřed. Jo a když jsme u vás měli grilovačku, vždycky seděl vedle tebe a dělil se s tebou o jídlo, zatímco mě nechtěl dát ani kousek chleba." řekla na konci krapet uraženě. ,,Vážně si ho nepamatuješ?" zeptala se, ale já ani po jejích slovech nevěděl, o kom je vlastně řeč. ,,Ani ťuk, pamatuju si, že jsem si hrál jen s tebou a nebo s dědou, na žádného bělovlasého kluka si nevzpomínám." řekl jsem jí upřímně. ,,Počkej, někde bych měla mít fotku." řekla zamyšleně a slezla z postele, načež začala prohledávat celý pokoj, než našla co hledala. Několik rámečků, které měla zavřené v šuplíku, nejspíš ji přišlo divné vystavovat si fotky z dětství. ,,Tady, tohle jsem já." řekla a ukázala na blonďatou holku, která v ruce držela pohár vyhraný na nějaké soutěži. ,,Tohle jsi ty." řekla načež ukázala na kluka, tedy na kluka s krapet dívčím vzhledem, který stál kousek od ní a koukal se na někoho, kdo na fotce nebyl vidět a něco mu s úsměvem vyprávěl. ,,A tohle je Kaiko." řekla a ukázala na bělovlasého kluka, který mě s úsměvem sledoval. ,,To bylo když jsem vyhrála básnickou soutěž, tedy myslím. Tady jsme měli grilovačku, tady si hráli na piráty a tady jsme tábořily." říkala s úsměvem a stále mi ukazovala nějaké fotky. Na ty situace jsem si vzpomínal i na Lizzie, dokonce jsem si pamatoval na to, co jsem tehdy říkal, tedy alespoň nějaké úryvky. Ale na to, kdo je Kaiko jsem si nevzpomínal.

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila