Victor jako obvykle vstával jako první. Konec konců v práci musel být už od půl sedmé a ostatní členové jeho rodiny vstávají až chvilku před sedmou. Tedy všichni kromě staré fenky Bell, která se každé ráno dostala z pelechu jen proto, aby si od Victora nechala naplnit misku s jídlem a následně od něj byla puštěna na zahradu. Victor nerad nechával fenku venku přes noc, takže ji ráno vždy pustil ven, zatímco ji jeho dcera pustila zpět dovnitř, když se šla nasnídat.
Snídani obvykle chystala Victorova žena Anastasia, která vstávala chvilku před jejich dětmi Joshem a Charlotte. Victor si tak ráno vždy vzal jen něco malého a následně si vzal krabičku s obědem, kterou mu předchozí den nachystala jeho žena.
Victorova matka byla přísná žena, která měla ráda, když vše klapalo jak má a dny připomínaly spíše zažitý stereotyp, než aby v nich nastala nějaká změna. Tuto vlastnost po své matce zdědil, byl rád, když mohl v klidu odejít do práce s vědomím, že se za jeho nepřítomnosti nestane nic, co by ohrozilo zažitý systém.
Do své práce dorazil pět minut předtím, než tam musel být. V podstatě jako vždycky, měl rád časové rezervy pro případ, že by se něco pokazilo a to i když se jednalo o hloupých pět minut.
Dnes ho čekalo deset pacientů, jako každý den. Pět pacientů před obědovou pauzou a šest po ní. Nikdy nelitoval toho, že si vybral zrovna tuhle práci. Už jako malý mu vadilo, jak nekvalitní psychologové se ve městě kde žil nacházeli a tak se rozhodl tuto skutečnost změnit. Sice to jeho rodiče ze začátku považovali za hloupý dětský sen, ale nakonec ho podpořili.
Victor se snažil svým pacientům pomoct, jak jen to šlo a bylo v jeho silách. Ke každému pacientovi měl jiný přístup, vše však vedlo jen k tomu, aby svým pacientům pomohl. Nikdy před svými pacienty nedal jakkoliv znát, že je unavený. Vždy před každým působil energicky, skoro by se danému pacientovi mohlo zdát, že si všechnu svou energii nechával zrovna pro něj.
Domů se vracel chvíli před sedmou večer. Jeho děti už byly doma, měly napsané úkoly a byly naučení na testy. Obvykle je Victor našel v obýváku, jak hrají Tekkena, nebo se dívají na televizi. Nikdy nezastával názor, že by násilné hry mohli způsobit násilí u dětí, jistě v nějakých případech možná, ale taková pravděpodobnost byla u jeho dětí takřka nulová.
Pozdravil se se svou rodinou a odešel si dát sprchu, jako vždy po náročném dni v práci. Poté se převlékl a šel chystat večeři. Nechtěl nechávat všechno vaření na své ženě a tak obvykle chystal alespoň večeře.
Obvykle se jednalo o klasické jídlo pro čtyři lidi, to se ale změnilo v době, kdy u nich skoro každý večer trávil čas přítel jeho syna Eliot. Byl to slušný kluk a Victor svému synovi tento vztah zcela schvaloval a podporoval ho.
Pár minut před osmou všichni usedali u stolu, Victor seděl v čele stolu, po jeho pravé straně jeho žena, vedle které seděla jejich dcera. Po jeho levé straně seděl jejich syn a vedle něj jeho přítel. Večeři vždy jedli společně, o tom, jak tomu bylo se snídaní či obědem Victor věděl jen z povídání jeho ženy před spaním.
Po večeři si obvykle pustili film, trávili čas s dětmi, jejich syn se mnohdy vytratil strávit noc u svého přítele, čas od času se Victor ještě do pozdních nočních hodin věnoval práci a nakonec šli všichni spát.
/*/*/*/*/
Vítám vás u dalšího bonusu. Ani moc nevím, jak mě tohle napadlo, ale snad se líbilo. Možná někdy vydám bonus na Joshe a Eliota, kdyby byl zájem
ČTEŠ
Bodyguard
De TodoNatlačil mě na zíďku která byla kousek od nás a já už čekal na ránu. Napřáhl se pěstí a já radši křečovitě zavřel oči a čekal. ,,Co si myslíš že děláš kreténe?!!" zařval na nikoho a já otevřel oči. Přede mnou stál nijakej bělovlasej kluk v kožený bu...
