Bodyguard

Promiň, nepočítal jsem s tím, že ho vůbec někdy uvidíš a tak..

,,On mě.. COŽE?!" zeptal jsem se ho zaraženě a nechápavě ho sledoval. Kaito mě.. Kaito mě znásilnil? ,,Kdy.. kdy se to stalo?" zeptal jsem se ho a cítil se hůř, než když jsem si četl ty zprávy. 
,,Ty si to nepamatuješ?" zeptal se mě zaraženě. ,,Omlouvám se, nevěděl jsem, že si to vytěsnil. Ale mělo mě to napadnout." řekl mi omluvně a začal mě hladit po zádech.
,,Kdy se to stalo?" zopakoval jsem svou otázku a odtáhl se od něj. 
,,Nevím, kdy přesně to bylo. Ale v té době ti nebylo ani patnáct. Jestli se nepletu, bylo to kolem tvých třináctých narozenin. Není divu, že jsi pak začal bydlet tak daleko odtud." řekl a znovu mě objal, skoro jako by věděl, co přesně potřebuju. Bylo mi ze mě samotného špatně, ani jsem nevěděl, že Kaito něco takového udělal.. Takže.. takže proto se kolem mě začal z ničeho nic tak motat? To mu nestačilo, co mi udělal tehdy? Mohli jsme to prostě vytěsnit a už nikdy o tom spolu nemluvit. Nemuseli jsme se ani nikdy vidět ale teď? 
,,Už ho nechci nikdy vidět.." zamumlal jsem potichu a víc se k Liamovi natiskl. Vážně bych o tom nikdy nic nezjistil, kdyby mi to Liam neřekl.. A to jsem si myslel, že ta sázka, kterou Kaito uzavřel byl pro mě ten nejvíc traumatický zážitek, ale.. Tamto bylo ještě horší. Vždyť jsem byl ještě dítě a on udělal něco takového?! Věděl jsem, že se mi něco takového stalo, než jsem se přestěhoval jen.. jsem vytěsnil detaily. A taky to, kdo to vlastně byl. Zkrátka jsem zapomněl na to, že jsem ho vůbec znal.. 
,,Je.. je to on?" zeptal jsem se Liama a ukázal na fotku, kterou mi dala Lizzie. Seděli jsme na trávě, já seděl uprostřed, přičemž po mé levé straně seděla Lizzie, která pletla věneček z pampelišek. Zaujatě jsem sledoval co dělá, zatímco na mé pravé straně seděl ten, kterému jsem v dětství říkal Kaiko a s úsměvem mě sledoval. Je.. je možný, že jsem na něj zapomněl právě proto, že mi udělal něco tak příšerného? 
,,Je to on." řekl potichu, skoro jako by mi ani nechtěl říct pravdu o tom, že ten s kým jsem v dětství trávil tolik času, mi udělal něco takového. Ani jsem si nevšiml kdy mi z očí začali téct slzy. Jak mi mohl Kaito něco takového udělat?! Byl jsem ještě dítě a on.. on udělal tohle.. Jak bych se na něj teď mohl byť jen podívat bez toho, aby se mi vybavilo, co mi udělal?! 
,,Promiň, nepočítal jsem s tím, že ho vůbec někdy uvidíš a tak.. nedovolím, aby se k tobě ještě někdy dostal." řekl a začal mě jednou rukou hladit ve vlasech.
,,Zůstaneš.. zůstaneš tu přes noc?" zeptal jsem se ho a krátce se na něj podíval. Nechci tu dnes být sám. Jistě, babi s dědou jsou doma ale.. i tak chci, aby tu byl alespoň Liam. Pochybuju, že Kaito ví, kde teď bydlím ale.. jako děti jsme tu byly celkem často, možná si pořád pamatuje cestu. Nechci tu být sám, kdyby přišel.. 
,,Neboj se, nikam nepůjdu." ujistil mě s úsměvem Liam.

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, jak si myslíte, že to bude pokračovat?