Bodyguard

Liamův odjezd

,,Tak jaké to bylo?" zeptal se Liam, když jsem vyšel z místnosti. Obvykle tady čekal celou dobu, což mi vždy přišlo svým způsobem roztomilé a romantické. 
,,V podstatě jako obvykle." pousmál jsem se a objal ho. Jsem vážně rád, že je tady se mnou. Když jsem tu byl poprvé, vážně jsem se bál, nechtěl jsem tu být sám. Ano, děda mě sem sice vozí a vyzvedává mě, ale... i tak jsem se bál. Naštěstí Liam zařídil, aby mohl celou dobu čekat na chodbě. Sice moc nechápu, jak je možné, že mu to nevadí, ale jsem vážně rád, za to že tu je. Už se párkrát stalo, že Viktor narazil na dosti citlivé téma a já bych to v danou chvíli sám nezvládl. 
,,Co kdyby jsme si zašli někam na jídlo nebo se jen prošli? Alespoň mi budeme moct promluvit." řekl s úsměvem Liam a přitáhl si mě do krátkého polibku, který jsem mu s radostí oplatil. 
,,Mohli by jsme, mám docela hlad." přiznal jsem se mu s úsměvem a chytil ho za ruku. Následně jsme se oba vydali ven z budovy. Ještě jsem zavolal dědovi, že jdeme s Liamem na jídlo, aby zbytečně nejezdil a že domů dorazíme sami. Sice měl pár námitek, ale nakonec nám to schválil a popřál nám, ať si to užijeme. S Liamem jsme nakonec ve městě strávili ještě pár hodin a domů se vrátili až večer. Strávily jsme ještě pár hodin u mě v pokoji, ale Liam nakonec musel odejít, jelikož zítra jede s rodiči na jejich pravidelnou dovolenou. Lehce jsem se toho bál, nechci tu být sám. Ale... chci aby tam jel a bavil se. Nechci, aby se zbytečně bál a trápil. Zkrátka nechci, aby si zkazil dovolenou. Proto jsem se před Liamem choval, jako by nic a místo toho si jen užíval ty chvíle s ním. Odjíždí dost brzy, takže se s ním ráno neuvidím, proto se mnou dnes strávil tolik času. 

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila, nebojte, další kapitolou to začne být velmi zajímavé. Tak zase ve středu