Bodyguard

děda poslouchající rock a metal

Děda pro mě po nějaké době přijel, bydlí celkem dost daleko odtud, takže se nedivím, že mu cesta trvala tak dlouho. Jsem rád, že přijel, konec konců se na mě taky mohl vykašlat. Dobalil jsem si všechny věci a pro jistotu vše ještě dvakrát zkontroloval. Měl jsem sebou všechno, oblečení, elektroniku, knihy, zkrátka všechno. Nechci tady nic nechávat. Ještě jsem napsal vzkaz pro bratra, aby mě tu zbytečně nehledal. Ve zkratce jsem mu napsal, že se stěhuju k jinému rodinnému příslušníkovi a že o mě už nemusí mít starost. Dost dlouho jsem přemýšlel, jestli napsat něco i Ritě, pro případ, že by za mnou přišla. Nakonec jsem jen na papír napsal, že jsem se odstěhoval a že jsem rád za ta léta přátelství a za všechny zážitky, které jsme spolu zažili. Papír jsem vložil do obálky a na vzkaz pro bratra připsal, aby vzkaz Ritě předal v případě, kdyby přišla. Ačkoliv o tom tak trochu pochybuju.. ,,Je to všechno?" zeptal se děda a položil mi ruku na rameno v povzbudivém gestu poté, co jsme všechno naskládali do auta. ,,Jo je to všechno.. vážně ti nebude vadit, že budu u tebe?" zeptal jsem se ho a podíval se na něj. ,,Jistě že ne, jsi můj oblíbený vnuk, jsem rád, že budeš bydlet u nás a ne u svého delikventního bratra." řekl s úsměvem. Jsem rád, že je s tím v pořádku, ačkoliv budeme muset zajistit ještě dost věcí. Změnu školy, změna zákonného zástupce, změna adresy,... Ale snad to všechno dopadne dobře. Snad už se konečně zbavím Kaita a vše bude v pořádku.. Sedl jsem si do auta na místo spolujezdce a po chvíli jsme vyjeli. ,,Pojedeme ještě dost dlouho, takže klidně spi." řekl mi děda a zapnul si rádio. Děda nepatřil mezi ty, kteří poslouchají dechovku a takové nudné věci. Poslouchá především rock a metal, naštěstí dnes nepustil nic, u čeho bych měl extrémní problém usnout. Chvíli jsem se jen díval z okýnka a po poměrně krátké chvilce usl. Probudil jsem se až ve chvíli, kdy navigace ukazovala předpokládaný příjezd za třicet minut. ,,Vyspal ses?" zeptal se děda, když si všiml, že jsem vzhůru a dál se věnoval řízení. ,,Celkem jo, co je vlastně nového u vás doma?" zeptal jsem se ho s drobným úsměvem. ,,No pamatuješ na Bellu? Čeká štěňata, jestli chceš, tak si pak můžeš jedno nechat." nabídl mi s úsměvem. ,,Vážně? To je úžasný." řekl jsem s úsměvem, pamatuju si na Bellu, když byla ještě malé štěně, je to úžasný pes. ,,A babička se na tebe taky dost těší, když se dozvěděla, že k nám přijedeš, rozhodla se, že toho napeče hromadu. Když chci, aby něco upekla, je to téměř nemožný úkol, ale jakmile má někdo přijet, peče jako pominutá." uchechtl se. Po zbytek cesty jsme si povídali o všem, co je u nich nové a nakonec jsme dorazili. Moji prarodiče žijí v menší vesnici kousek od města, není to zas tak vzdálené, takže bych do toho města teoreticky došel i pěšky.