Bodyguard

Napadlo mě, že by jsme mohli.. no.. pokročit trochu dál

Už je to nějaká doba od mého prvního rande s Liamem. Vše probíralo dobře, sešli jsme se kus od domu mých prarodičů a následně spolu jeli do města. Upřímně jsem byl rád, že jsme tam nenarazily na nikoho, koho bych znal. Od té doby spolu s Liamem chodíme a i když se zatím držíme zpátky co se týče jistých věcí, nemůžu si stěžovat. Liam je skvělý přítel, je pozorný, respektuje mě a jsem si jistý, že to se mnou myslí vážně. Ne jako někdo, o kom doufám, že už v životě neuslyším. Na Liamovi je občas vidět, že by rád zašel o něco dál, než jen k mazlení, ale nikdy onu hranici nepřekročil. Dle jeho slov chce počkat na to, až budu připravený a nechce způsobit to, že bych na to měl další špatnou vzpomínku. Jsem rád za to, že mě takhle respektuje, ale jistá část mě by onu hranici klidně překročila. O dost větší část mě má ale strach? Nevím jak jinak to nazvat. Zkrátka.. někdy přemýšlím nad  tím, jestli by náš vztah nebyl snazší, kdybych nikdy nezažil to s tím pitomcem. A to jsem si myslel, že by jsme s Kaitem mohli mít normální vztah, ale očividně ne. Nechápu proč mě bral jen jako oběť, kterou musel dostat do postele dřív než Saki.. 
,,Stalo se něco?" zeptal se starostlivě Liam, který seděl vedle mě na gauči, zatímco si četl nějakou knihu. 
,,Ne nic jen.. jen jsem se zamyslel." řekl jsem mu s drobným úsměvem. ,,A odlož tu knihu, když tu máš mě." dodal jsem s úsměvem a ani nečekal, že tak vážně udělá. K mému překvapení ale jen založil stránku, u které zrovna byl a beze slova odložil knihu na menší stolek před gaučem. 
,,A nad čím ses zamyslel?" zeptal se mě s úsměvem a pohladil mě po tváři, což poslední dobou dělal celkem často. 
,,Upřímně.. napadlo mě, že by jsme mohli.. no.. pokročit trochu dál, kdybys chtěl." řekl jsem mu zamyšleně a nejistě se na něj podíval.

/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, dnes s nejvyšší pravděpodobností vyjde alespoň ještě jedna kapitola, jako omluva za to, že teď dva týdny nic nevyšlo.