Nechtěl jsem, aby Liam odešel, ale nerozhodoval jsem o tom. Musel domů a já to naprosto chápal. Ale i přes to jsem chtěl, aby zůstal. Koneckonců, čeká mě rozhovor s tím neznámým pitomcem a to se mi vážně moc nelíbí. Zhluboka jsem se nadechl a napsal mu, přesně jak chtěl.
Nori: Liam už odešel
Na odpověď jsem nemusel čekat dlouho, vlastně to zabralo jen pár vteřin a už mi na mobilu pípla nová zpráva.
Neznámý: To jsem rád. Zavolám ti, tak to zvedni, už nechci čekat
Pár vteřin na to mi začal zvonit mobil a já klepajícími se prsty hovor přijal. Bál jsem se. Nevěděl jsem, co ode mě chce a tak trochu jsem se bál, že ublíží ne mě, ale Liamovi. Zkrátka musím dělat co chce a všechno bude v pořádku. Musí být. Je vyloučené, aby to nebylo v pořádku, když budu dělat to co chce. Můj strach ještě zesílil v okamžik, kdy mi hlavou prolétla myšlenka, že se bude jednat o nevhodný druh hovoru a že mě bude chtít přinutit k věcem, které defacto nedělám ani s Liamem. Nechci mít další důvod k tomu s Liamem nepokročit dál. Právě naopak, chci s ním pokročit dál. Strašně rád bych s ním pokročil dál, ale dokud se budu bát, tak to nepůjde. Cítil jsem, jak se mé tělo mírně klepe, ale snažil jsem se to ignorovat. Dělám to kvůli Liamovi. Dělám to proto, aby mu nějaký magor neublížil. Zhluboka jsem se nadechl a promluvil. ,,Ahoj..?"
/*/*/*/*/*/
Po dlouhé době vás vítám u další kapitoly, budu se snažit, aby další vyšla zase ve středu
ČTEŠ
Bodyguard
RandomNatlačil mě na zíďku která byla kousek od nás a já už čekal na ránu. Napřáhl se pěstí a já radši křečovitě zavřel oči a čekal. ,,Co si myslíš že děláš kreténe?!!" zařval na nikoho a já otevřel oči. Přede mnou stál nijakej bělovlasej kluk v kožený bu...
