NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

69.

„konečně volno.. Půjdeme na kafe? "zeptala jsem se holek. Ty pouze přikývly. Všechno máme vyřízené. Byl to těžký den, ale určitě to bude stát za tu námahu. Strašně se toho dne bojím, zároveň se těším snad bude všechno v pořádku.

Ještě je tu jedna celkem důležitá věc, která mi vrtá hlavou. Zachvíli budu muset skončit s mojí profesí. Už je mi dost na práci modelky. Já vím že tam je i kategorie pro starší, ale já už toho mám i celkem dost. Je to super práce, ale pro holky bez dětí a pod třicet. Třicet mi zachvíli bude.

Sedíme v kavárně a čekáme na Hasana s Deckym než přijdou. Hasan si jde vyzvednout nějaké papíry od Káji (přítelkyně Kamila). A Radek jde normálně za Natkou. Pochopitelně.. Je to její přítel.

„ahoj"„čauky "řekli jsme zborově. Kája mu předala papíry a Hasan po té hned odešel. Bylo mi ho líto. S Ludmilkou se rozešli. Ale musí si uvědomit, že něco špatně k něčemu dobré. Poučil se a život jde dál. Nemůže se zastavit a litovat se. Nevyšlo to a tečka nic se neděje. Přijde nová a lepší.. Vždycky je někdo lepší než třeba já, Dominik Hasan....

„už musím domu, tak se mějte hezky a ahoj "rozloučila jsem se a odešla. Šla jsem domů pěšky. Venku bylo krásně a já si to chtěla užít. Furt mi vrtalo hlavou co teď budu dělat.

Došla jsem domů, po cestě jsem ještě došla na nákup, aby sme měli co jíst.
Nákup jsem uklidila a šla jsem na zahradu za dětma. Sedla jsem si vedle Domči, který něco dělal na notebooku. Ani si nevšiml že jsem přišla. „ahoj" trochu se lekl. „ahoj"dal mi pusu do vlasů a dál se věnoval práci na notebooku. „mami budeš za náma? "„zlato.. půjdeš a jo zachvíli přijdu." šla jsem do ložnice se převlíct do plavek. Po té jsem šla do kuchyně a rozkrojila jsem meloun, který jsem odnesla na stůl u kterého seděl Dominik. A pomalu jsem vlezla do bazénu. „poplav za mnou".

Blížil se večer. Holky sou furt v bazénu. Já ležím na lehátku a projíždím instagram. Za nedlouho jse zvednu a jdu si sednout vedle Dominika na židli. Už nepracuje, pozoruje holky a směje. Jsem ráda že sme spokojení,smějeme se a dokážeme si povídat. Todle je pro mě rodina. Rodina ve který mám oporu, lásku, pochopení a můžu jim říct cokoliv.

Možná se ptáte co je s tou holčičkou, která je v dětském domově.

Vzali si jí nějaký lidé. Každý měsíc se scházíme i s holkami. Nemohla jsem si jí vzít. Nedokázala bych furt koukat na ty oči, který měla stejný jak Martin. Vždycky když jí vidím, tak se mi vrací vzpomínka na tu nehodu...Jak umírá.

Nedávala bych jí tu lásku jako holkám a stranila bych jí a to nechci. Tam se má dobře a dostává plnohodnotnou lásku, kterou by u nás dostala jenom od holek a možná Domči.