NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

94.Niki Zemřela

Pohled Nicol
Netuším, co se semnou děje. Upadám do jiné demenze. V tomhle stavu jsem ještě nikdy nebyla. Bylo to něco neobvyklého. Už mě nic nebolelo a byla jsem spokojená. Takový klid. Přehrávali se mi vzpomínky. Třeba jak jsem poznala Dominika. Jak sme spolu začli chodit, jak jsem mu řekla, že čekáme Nellinku. A tak dále.

Můj život není furt barevný, má i černé chvilky, ale všechno se dá vyřešit. Napravíme to. Máme na to času dost.

Nemůžu si furt stěžovat a být tak náročná. Vždyť se máme dobře. Žijeme. Není tu válka a děti mají vše, co potřebují. Co více si přát?

Kdybych věděla, kde jsem se ocitla, tak takhle nepřemýšlím. Vždyť Já už neuvidím svoje děti. Nepohladím je ani Jim nedám pusu na dobrou noc.

A s Dominikem to nevyřeším.

Život je nespravedliví. Není fér. Zvítězila jsem nad rakovinou a tohle jsem nedala. Kdybych to řekla dřív, že mi bolí hlava, tak se nemuselo stát todle.

Proč Já? Proč? Opět otázky, na které mi nikdy nikdo neodpoví.

Moje poslední slova by byli :Miluji Vás.

Doufám, že furt budou, tak skromný a Pokorný, jako doposud.

Omlouvám se, Dominiku. Slíbila jsem, že tu pro Vás budu furt. Hold jsem netušila, co se stane.

Zvládneš to, jsi silnej. Přeji ti abys sis našel novou přítelkyni, která Vás bude mít ráda a bude Vám pomáhat.

Holkám přeji to stejný. Chci aby nahradila mě.

Hlavně zdraví a štěstí.

Netrap te se. Já na Vás budu dohlížet ze zhora. Budu Vás opatrovat. Nedělej tě kraviny a važ te si života. Buďte k sobě hodný.

Pohled Dominika
Ležím v posteli. Nemůžu se hýbat. Přišel jsem o člověka, kterého jsem miloval nejvíc na světě. Nevím, co mám dělat. Přišel jsem o všechno. Radši bych přišel o všechen majetek. Než o ní.

Ani ten pocit bezradnosti nemůžu popsat. Nemůžu popsat jak moc mi chybí.

-

„Mami, pomůžeš mi to prosím říct holkám? Nevím, jak jim to mám říct "„Samozřejmě, že pomůžu. Domčo, jestli chceš, tak tu můžu zůstat. Nějaký čas a že vším ti pomůžu." „děkuju, ale bude to jen na pár dní. "„už to ví Kuba?" „mamii, stalo se to včera. Jediný kdo to ví si Ty a Její rodiče a sourozenci. Nikdo jiný. "„kdy mu to chceš říct? Měli k sobě dost blízko. Byli to jako sourozenci. Vždycky Jí chránil. Měl bys mu to jít říct hned. Než se ti to vymkne kontrole. "„tak Já mu to řeknu večer "„ne, běž za ním teď. Já se o holky postarám" Nikča by šla hned...

Oblékl jsem se a šel jsem směr studio, kde na mě čekal Jakub.

Netuším jak mu to řeknu. Jak bude reagovat?

Přišel jsem do studia, Jakub seděl na sedačce u studia a hrál s Deckym fifu. „Čau, musím Vám něco říct. "„Čau, hele než začneš, řekni Niki ať zítra nechodí. My to všechno stihli. Nebo jestli chce ať přijde na pokec." Jakub mi to nijak neulehčoval. „nepřijde, už nikdy "do očí se mi nahrnovaly slzy. „co blbneš? Vždyť Niki tu práci má ráda a Nás snad taky, ne?" „měla i vždycky určitě bude. "„Dominiku, co sis vzal?" tentokrát promluvil Radan. „nic, Nikča... Byla v tý nemocnici... "„Ty dneska pro ní jedeš? V tomhle stavu?" „ne, Já už pro Ní nikdy nepojedu. Nikča zemřela." „cože? "zeptali se oba na stejno. „Dominiku, běž se prospat. Já pro Ní pojedu." „kam pro ní pojedeš? Kdybych věděl kde je, tak tam pro ní půjdu i Sám. Myslíš, že bych si tohle vymýšlel? Nebo že bych si něco vzal, když mám holky doma a Niki... " zlomil se mi hlas. „doprdele" zařval Kuba a bouchl do stolu,až rozlil skleničku s vínem. Radek si dal obličej do dlaní.

„to je tvoje vina. Kdyby si byl doma a né furt tady, tak se jí to nestane. "začal po mně řvát Jakub, kterýmu po tváři tekly slzy." „Jakube nech toho " zařval na něj Decky. Já jsem na něj pouze koukal. „Už musím jít, čau" rozloučil jsem se a rychle odešel.

Jakub má pravdu. Byla to moje vina.

Nikdy si to neodpustím.

-

Přišel jsem k baráků, kde jsem ještě před dvouma dni bydlel s Niki. Stálo tam auto, které mi bylo dost povědomé. To auto patřilo Nicoli rodičům.

Přišli mi dát do držky...

Otevřel jsem dveře. Zul se a vyslíkl se.
Vstoupil jsem do obýváku a tam všichni seděli Nikči mamka. Dokonce i táta a její ségra se Stellou (její dcera).

„dobrý den. Ahoj "„Ahoj Domčo. Promiň, že jsme přijeli neohlášeně, ale chtěli sme ti pomoct. Nechceš, aby sme to společně řekli Vivi a Nelle?" „budu moc rád, děkuju "

Šli jsme do pokoje k holkám. Vivi s Nellou si hráli s plyšákama. Sedl jsem si k nim společně s Nikči mamkou. „holky, musím Vám něco říct. "„ A co?" „Víš jak maminka byla v nemocnici. Tak se z ní stala dušička, která odlítla do nebíčka a tam se z ní stal andílek. "„maminka už se nevrátí?" „Vivi, ona tu furt je. Dohlíží na tebe z mráčku. Bude tady vždycky, ale ne vedle Nás. "„mně bude chybět." začala brečet. Nella jí objala a pohladila jí. „tati, půjdeš prosím semnou s Bailey? "„Až zachvíli, ano?" „je to důležitý "„dobře " Vivi tam zůstala s tcýní a Já jsem šel na zahradu s Nell. „tati? Mamka zemřela? " „já vím, že už si velká na takový pohádky, ale Vivi jsme to tak museli říct." Nellinka začla brečet.
Stáhl jsem si Jí do objetí a hladil Jí po zádech. „zlatíčko, tam je Jí líp. Ona tě miluje a vždycky tu s námi bude "

-

Mám strašně smíchané pocity. Je divné, že teď tu sedí místo Niki Moje máma a dělá večeři.

Važte si života. Není samozřejmost tu být.

Žij život, dokud můžeš...