NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

100 Mělo Se To Stát?

Moc dobře jsem věděl, kam tohle vede. Proto jsem svůj pohled odtrhl od toho jejího a trochu jsem odstoupil. Když si toho všimla tak sklopila hlavu. V tichosti jsem jí pozoroval. Bylo tu až trapné ticho.

„promiň "vypustili jsme oba najednou. Tomu jsme se zasmáli a dál už se nevěnovali tomu, co se tu před chvílí málem stalo.

„můžu se jít osprchovat?" zeptala se když jsme spolu pozorovali psa, jak si hraje.

„jasně běž, ale ještě chvilku počkej donesu ti oblečení na spaní a ručník" opět pouze kývla hlavou a sedla si na zem, aby došahla na psa.

Stáhla si jí na klín a začala jí hladit. U toho se usmívala, protože jí furt lízala a jí to lechtalo.

Všechny potřebný věci, jako je ručník, kartáček na zuby a mýdlo, jsem jí donesl.

Pak už jsem jí šel připravit postel pro hosty. Musel jsem sundat všechny papíry a bordel, co jsem na ní nechal. Rychle jsem to všechno přesunul do pracovny.

Strašně dlouhou jsem v téhle místnosti nebyl.

Necítím se v ní dobře, jako v tomhle celém domě, ale tady to je nejvíc. Cítím tu bolest, prázdnotu a smutek.

Papíry dám rychle na stůl, vedle nějakých fotek, který jsem v životě neviděl. Ani jsem nevěděl, že existují.

Byli tam různý lidi, který jsem neznal. Jediný který jsem poznal byl Jakub a Agnes. Jakub Niki ze zadu objímal a Agnes seděla na Jakubovo zádech.

Aši to je hodně stará fotka, protože Jakub na ní byl celkem tlustej a Niki tam měla hnědý vlasy.

V životě jsem jí neviděl s hnědýma vlasama.

Když jsem se jí ptal, proč se barví na blond, že jí sluší i hnědá, kterou jsem vždycky viděl pouze na fotkách, tak mi to odůvodněla, tak že jí to nedělá dobře.

Začíná mít z tmavý barvy deprese.

Má to z tý bouračky, kterou zažila s tím klukem.

„Dominiku "z myšlení mě v ruší holčičí hlas, který patří drobný brunette.

„m?" vyšel jsme z pracovny na chodbu.

„jenom.. Kam si mám jít lehnout. "
Nejistě se na mne podívala.

„pojď zamnou " jak jsem řekl, tak i udělala. Následovala můj krok za krokem.

Dovedl jsem jí do místnosti, kterou dneska bude obývat.

„děkuju" usmála se na mě a sedla si na postel. Vedle na skříňku si položila spodní prádlo a přikryla se peřinou.

„můžu se tě na něco zeptat? " sedl jsem si k ní na postel. Ona mezi tím odtrhla svůj zrak od peřiny.

„jen se ptej" usmála se

„Víš... Já slyšela, jak si říkala Nelle o tom tvým přítelovi nebo jak to mám nazvat "

„aha.. A co tě zajímá?" trochu se zarazila, ale furt jí hrál na tváři úsměv.

„No.. Vlastně všechno.. Hlavně to o tom zpívání "

„on byl hodnej.. Až ke konci se začal chovat jak dement. Vlastně za to nemohl.. Vždycky jsme byli jedno tělo, jedna duše. Všude jsme byli spolu.. Prostě velká láska.. Ale život nám do cesty nese hodně překážek a my s tím musíme bojovat. Jenže on to nezvládl.. Umřela mu sestra s otcem, při autonehodě. Od tý doby se uzavřel. Já jsem si vždycky strašně ráda zpívala. Jenomže on to začal nenávidět.. Jeho ségra strašně krásně zpívala.... " u konci proslovu jí ukápla slza..

Pak už jsem jí nevnímal zakoukal jsem se jí na její rty.

Všimla si toho.

Hlavu naklonila blíž ke mně a spojila naše rty v jedny.

Svojí ruku jsem přemýstil na její tvář, ona udělala to stejné. Až na to, že mě po ní párkrát pohladila.

Chyběl mi takovýhle pocit. Pocit zamilovanosti.

Ano, opět to tu je.

Dominiku začínáš stárnout...

Ahojky, dneska to je kratší, ale dneska o půlnoci vyjde epilog k tomuhle příběhu. Tam se dozvíte více. Přeji hezký zbytek večera /dne. Zatím papa ❤️

Všechno nejlepší Kikina170u2 ❤️