49

363 7 0

od nicol_fanfikce

od nicol_fanfikce

Vzbudila jsem v 5. Nemohla jsem spát.
Šla jsem do kuchyně a udělala si snídani. Uslyšela jsem jak někdo otvírá dveře. Šla jsem se podívat kdo to je. Byl to Domimik. „ahoj. Nečekala jsem, že přijdeš tak brzo. "„chtěl jsem aby holky měli pocit, že jsme v pohodě. Až se vzbudí a uvidí na spolu, tka budou rádi. Nevadí ti to?" zakroutila jsem hlavou, že ne.

Seděli sme na gauči a koukali na telku. Uslyšela jsme nějaký nožičky jak jdou po schodech dolů. Šla jsem k lince a začala dělat snídani. Přišla dolů Nellinka s Vivien. Uviděli Domču a hned za nim běželi. Pak příběhli za mnou. Dala sem jim snídani a šla dělat jídlo pro mě a Domču.

Rozhodli sme se, že půjdeme na procházku ať si nás holky užijou. Rozhodli jsme sme se, že každý týden budeme spolu . Ať si nás užijou pohromadě.

Šli jsme parkem. Uviděla jsem osobu, kterou sem nechtěla už nikdy potkat.
Ano, byla to Lenka. Přišla k nám a viděla jak držíme holky za ruce a smáli sme se.

„vy ste zas spolu? I potom co sem si vymyslela? "vypustila z pusy. Chtěla to zamluvit , ale Dominik byl rychlejší.
„vymyslela?" neodpověděla a hned odešla. Byla dost naštvaná a já též,ale zároveň i ráda. Alespoň Dominik ví co je to za svini. Rozhodli sme se, že půjdem do nejbližší restaurace.

Sedli sme si a holky šli na hřiště, které tu bylo. Byla jsem trochu přešlá. Dominik si toho určitě všiml.
„promiň že jsem ti nevěřil. "jenom sem se pousmála a napila se vína.

Co teď? Jak to mezi nami bude? Vrátí me se k sobě? Miluje mě furt? Chybím mu? Ptala sem se sama sobě. Asi ne když tu semnou není. Sedím tu na gauči sama a on nikde. Čeká mě další chemoterapie. To už brzo. Musím to říct Dominikovi aby si zařídil volno.

Chat s Dominikem

Ahoj, promiň že otravuji..
Je to důležité.
Potřebovala bych
abys příští týden
Si udělal volno.

Ok, jedeš zas do nemocnice?

Jo.. A děkuji.

ak ať ti to dobře dopadne❤️

Objednávala jsem si jídlo. Zachvíli mělo přijet. Zazvonili. Vzala jsme si peněženku a šla otevřít. Nebylo to jídlo. Byla to Natka.

„ahoj"„ahoj"„můžu dál? " koukala sem na ně jak na zjevení. „jo pojď. Promiň"„promiň jak sme se zachovali. Mám Dominika ráda a já si myslela, že si to udělala. Nevím jak jsem tomu mohla uvěřit. " skoro brečela. „já to chápu asi bych si taky nevěřila, kdybych byla ve vaší situaci. "chytla jsem jí ta ruku a hladila jí. „Odpustíš mi?" „už se stalo "usmála se a skočila mi kolem krku.

Omylem mi zatáhla za vlasy a trochu mi posunula paruku. „ty nosíš paruku?" pouze sem kývla. „proč vždyť máš krásný vlasy? "sundala jsem si paruku a pohled přemístila na svý špičky od prstů na nohách. „ty si je darovala?" „kéžby "podívala se na mě nechapavím pohledem. „mám rakovinu" ustaraně a lítostivě se na mě podívala. Začali sme obě dvě brečet.

Jídlo si dala semnou a pak musela jít domů za Radkem.
Já šla spát.