NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

73

Věci jsem nám naskládala do auta. Rozloučili jsme se s mamkou, babičkou a s mými sourozenci. Pak už jsme nasedly do auta a vyjely. Po pár hodinách jsme byli v Pardubicích. Zastavila jsem před barákem. Holky rovnou běžely na zahradu. Já stála v chodbě.. Celá jsem se klepala. Rozhodla jsem se, že svůj "strach" překonám. Vešla jsem do kuchyně. Nebyl tam. Otočila jsem, abych viděla jestli je v obýváku. Nebyl, šla jsem do druhého patra. Zaklepala jsem na dveře od ložnice. Neozvalo se nic. Otevřela jsem dveře a též tam nebyl. Prohledala jsem celý barák nikde nebyl. Myslela jsem, že je ve studiu. Šla jsem se prevléct do čistého. Otevřela jsem skříň a uviděla pouze moje oblečení. Dominik tam neměl ani ponožky. Nevěděla jsem co se děje.
Teď to vypadá jakobych za všechno mohla já, já totiž mám manželku, že ano? Cítila jsem jak mi pálý oči. šla jsem za holkami dolů,byly furt na zahradě . Přešla jsme k lince a začla jim dělat jídlo. Donesla jsem jim ho. Ony se do něj hned pustily. Já jsem šla pro telefon. Odblokovala jsem si Dominika a hned mi napsala.. „ahoj, kde jsi? "nevěděla jsem jak to mám napsat. Po pár minutách hodil zobrazeno,ale neodepisoval. Tak jsem mu zase napsala já... „proč si se odstěhoval?" to už začal psát. „vy už ste doma? "„jo?"„nestěhujte se,já tam bydlet nebudu. "„ale proč? My sme přijely za tebou a ty tu nejsi. "na to už zas hodil pouze zobrazeno. Nechápu to, ale to je celý Dominik. Asi byl opilý .

Dneska hodně krátké, ale ještě vyjde jedna kapitola dnes... Hezký zbytek dne. ❤️