NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

99.

„ahojky, děkuju za všechno. Vivi už mezi dveřma vyprávěla, jak si to s tebou užila "„nemáš za co, já mám děti ráda a tobě jsem ráda pomohla. Vivi je skvělá, vychovaná, milá, krásná a rozumná. Věřím, že je taková i Nellča." „to jsou "navzájem se na sebe usmějeme.

„dáš si semnou?" ukážu jí flašku ve které je víno. „asi ne, zítra musím do práce "„jedna sklenička tě nepoloží" na to nic neřekla, pouze kývla na náznak ať to donesu. Tak jsem i udělal. Na stůl jsem položil láhev s vínem a dvě skleničky.

Rychle jsem šel do pokoje k dětem, podíval jsem se jestli už spí. Byli úplně tuhý. Přikryl jsem Vivi, která byla celá odkrytá. Nellu jsem jemně pohladil ve vlasech a šel jsem zpátky dolů za drobnou brunetkou.

Seděla na gauči, svůj pohled věnovala telefonu na kterým někomu psala.

„jsem tu " prolomil jsem to hrobové ticho, co tu vládlo. Sedl jsem si vedle ní na gauč a vzal do ruky víno, které jsem následně otevřel.

„počkej minutku, jenom něco dopíšu" obrátila na sekundu pohled na mě, ale hned se zas věnovala mobilu. Já mezi tím nalil víno do skleniček.

„hotovo "svolá po chvilce a svůj pohled přemístí na mě. Lehce se usměje a mobil položí na stůl, kde si následně vezme skleničku a ucucne si vína. Já jsem její gesta napodobit až na to, že jsem si neucucl, ale normálně jsem se napil.

Už máme vypitou láhev vína, vůbec nám nedochází, že už je půlnoc, a že jde zítra do práce a já jí slíbil, že jí odvezu domu. Jenomže to už nemůžu, protože jsem pil. Ožralej si netroufnu jet, až takovej machýrek nejsem. Celou dobu si povídáme, je mi s ní příjemně. Strašně dlouho jsem si s nikým takhle nepopovídal, ani jsem se necejtil, tak dobře, jak teď.

„tati " vyruší nás s naší konverzace Nella, která právě stala.

„jakto že nespíš?" zeptal jsem se, ona mezi tím si šla k nám sednout sedla si vedle mě a hlavu si opřela o moje rameno.

„nemůžu usnout. Spala jsem už dlouhou. Můžu tu být s vámi? " podívala se mi do očí a následně svojí pozornost přemístila na Agnes.

„já si myslím, že taťka ti to dovolí. Já už musím domů. Brzo se uzdrav, princezno. Uvidíme se ve škole" promluvila Agi.

„nechceš tu přespat? Místa tu je dost. Ráno bych tě hodil rychle domu, abys sis mohla vzít věci a pak tě hned hodím do školy " tentokrát jsem promluvil já. Nelly mezi námi kmitala očima a poslouchala nás.

„tak jo, přeci jenom je už pozdě" usmála se na Nellu a pohladila jí po ruce, kterou měla na mým stehně. Nevím proč, ale vykouzlilo mi to úsměv na tváři.

„můžeš tu být, ale jenom chviličku. Pak půjdeš spinkat" pouze zakroutila hlavou a natáhla se pro ovladač. Zapla si televizi, na které si pustila Simpsonovi.

-

„Nellinko, pojď spát. Já už jsem taky unavenej. " nebyl jsem, ale už jsem si chtěl lehnout. Potřeboval jsem cítit madraci a už mít volno. Ne, že bych je neměl rád. To vůbec. Já je doslova zbožňuju, ale vždycky večer už jsem úplně hotovej.

„a uspíš mě?" podívá se na mě ospalíma očima.

„vždyť už si unavená, nepotřebuješ uspat" nad tím sklopí hlavu a uraženě jde do pokoje. Jde vidět, že ty prášky na chvíli pomohli.

„mohla bych jí uspat já? "zeptala se mě Agnes, která doposud celou situaci poslouchala.

„jestli chceš a nebude ti to vadit, tak klidně" nad tím se jenom pousmála. Zvedla se a rozešla se do pokoje.