93. Upřímnou Soustrast

401 16 7

od nicol_fanfikce

od nicol_fanfikce

Nemohla jsem uvěřit tomu, že stojí před Našemi dveřmi a v náručí drží Nellu .Vivi stojí vedle něj a celá se klepe. Nevěděla jsem co mám dělat .Začala jsem se klepat, chytla jsem Dominika za ruku, protože se mi začala motat hlava. Najednou se mi zatmělo před očima a pak už jsem osobě nevěděla .

Z POHLEDU DOMINIKA:

Otevřeli jsme dveře a tam stál On. Člověk, kterého s celého srdce nenávidím. Nicol s ním chodila, když jsme se rozešli. Vím ,byla to Moje chyba ,ale už se stalo .Alespoň v tu nehezkou dobu byla šťastná. Chvíli. Než Jí utekl. Možná by se s ním měla líp než semnou. I holky by se měly líp.

Nellu držel v náručích a Ona ho držela kolem krku. Vivien Ho držela za ruku. Najednou jsem ucítil Nikči ruku v té mé.Vivi na Ní začala mluvit ,ale Niki neodpovídala . Všichni jsme přemístili pohled na Nicol. Doposud jsme kmitali očima mezi sebou ,hlavně mezi Bennem .

Bylo to divný. Divný pocit vidět Nicoli ex.

Nicol se začla klepat, po chvilce jsem viděl, že se jí klepou i nohy, pak už jsem zahlédl, jak padá. Rychle jsem jí chytil a odnesl na gauč. Ben holky pustil a šel za mnou. Pak už jsem pouze zahlédl, jak volá. Podle toho, co říkal, jsem poznal, že volá záchranku.

Holky seděli na zemi vedle gauče a hladili Nicol po vlasech a ruce. Pomalu jsem si k sobě přitáhl Vivi, která brečela. Položil jsem si jí na klín a obrjmul jí. Nevěděl jsem, co mám dělat. Sám jsem se bál. „promiň, tati, že jsme utekli. Chtěli jsme ven, ale mamka spala. "„To vyřešíme potom, ano?"

"Jsem rád", že utekli a nikdo je neunesl..

Po chvilce jsem uslyšel záchranku. Vivi jsem položil na zem a šel jsem otevřít.

Mezi sestřičkou, doktorem a řidičem, který jel s doktorem jsem zahlédl Nicoli strejdu, který pracoval u záchranky.

Všichni vešli dovnitř. Já jsem zůstal na chodbě s Vaškem (Nicoli strejda). Řekl jsem mu všechno, co se stalo.

S Nicol si dost rozumý.

Jakmile jsem mu všechno dořekl, tak jsme se vydali za ostatními. Vašek se zastavil, když uviděl Bena, který OPĚT držel nenen Nellu v náručí, ale i Vivi.
Podíval se na mě pohledem, že chce naznačit, co tu dělá. „To je na dlouho ". Hned jak jsem to vyslovil, tak jsem šel za Benem. Vzal jsem si holky a nepřímo ho vyhodil. „díky, že si je dovedl, pak si promluvíme." strčil jsem mu do ruky peníze a vyprovodil ho, bez jediného slova odešel. Přesně, jak jsem si přál.

Niki už je v nemocnici. Před chvílí jsem přijel zpátky domů z nemocnice. Nikče jsem tam odvezl věci a jel zpátky domů. Tam na mě čekaly holky s mamkou, která přišla, aby pohlídala holky.

Zaparkoval jsem auto před barákem a odemkl si. Klíče jsem hodil na komodu, tak skončila i bunda. Boty jsem uklidil do botníku a šel jsem do obýváku, kde seděla mamka. Holky tu zas nebyli. „kde jsou holky? "„nahoře, spí. Byli unavené" pouze jsem kývl a šel jsem k lince. Do konvice jsem nalil vodu a dal jí vařit. „dáš si kafe? "„nedám, já si poprosím čaj" nad tím jsem se usmál a do hrníčku připravil čaj.

Společně s flaškou vína a čajem jsem si sedl. „musíš furt pít? Nemůžeš si dát kafe nebo čaj? "„mamii" „jse divím, že Nikča s Tebou furt je. "nad tím jsem protočil oči a víno odnesl. Z ledničky jsem vytáhl frisca (dvě) a odnesl je ke stolu. Jedno jsem položil před mamku a druhý před sebe. Tomu se mamka zasmála a otevřela si ho. Vím, co na ní platí. Frisco má ráda. Za něj by mě i vyměnila.

„měl bys sis Nikči vážit. "„já si jí vážím" „ale měl by si víc. Teď se kolem ní motá ZAS Ten Ben. " v tom měla pravdu. Poslední dobou se kolem ní nějak moc motá.

Večer přehoupl v ráno a Já už se s holkama chystám za Nikčou. Dneska by jí měli pustit. Říkali, že byla přepracovaná, proto skolabovala.

Momentálně čekám na holky než se oblečou. To jsou tepr malé, až jim bude víc, tak nikdy nevyjdeme.

Už sedíme v autě a míjíme strom za stromem a dům za domem.

Tahám za kliku od pokoje Nicol. Otevřu dveře a zahlédnu Niki, která leží na posteli a kouká z okna. Potichu k ní přijdeme. Já jí pohladím po zádech. Ani se nelekla. „ahoj "„ahojky" „Čau mami ". „maminko, jsi v pořádku?" zeptala se Vivi. Nellča pouze stála se slzami v očích vedle postele a držela jí za ruku. „jsem, jenom jsem unavená. Nellinko, neboj se. Budu v pořádku. Poceeem " pomalinku si ji přitáhla k sobě a položila si jí na postel. Pak se k ní přítulila. Stejně jako k Vivi.

Mrzelo mě, že jsem o to všechno přišel. O tu lásku, kterou jsem mohl mít. Já jí mám, ale mohl jsem jí dostat víc. Stejně jako oni ode mne.

Slibuji, že už to bude lepší. Všechen čas budu věnovat jim. Oni si mě zaslouží. Oni jsou moje rodina. Oni mi pomáhají v nejhorším. Oni tu pro mě vždycky sou. Oni

Jsem rád, že jsem poznal zrovna Nikču
a že s ní mám tyhle dvě úžasný děti. Nikdy jsem netušil, že budu takhle šťastný.

Myslel jsem si, že budu každý večer prcat jinou holku. A že se mi bude srát den za dnem a život za životem.

„pojď k nám "zavolala na mě Nikča. Nad tím jsem se usmál a šel jsem si sednout za Nikčou na postel.

Blíží se konec návštěvy. Holky usly na gauči, který má Nikča na pokoji. Poslední dobou jsou furt unavený. To tím obdobím a počasím.

Niki se mi zdá nějaká divná. „je ti dobře? "„jo je." „znám tě už dlouho, takže vím, kdy lžeš a kdy mluvíš pravdu. "„No není mi dobře. Bolí mě hlava" „musíš to nikomu říct. "„Až půjdete, tak to řeknu" „tak mi už jdeme, aby si byla v pořádku a bylo ti dobře. "

Sedím na gauči a pozoruju televizi. Běží tam nějaký pořad. Moje sledování mi přeruší vyzvánějící mobil. Neznáme číslo. Zvednu to a promluvím na náznak, aby věděli, že jsem to zvedl. „prosím, Citta" „Dobrý večer, omlouvám se, že volám, tak pozdě. Já jsem Vanička. Jsem ošetřující doktor Vaší manželky. Musím Vám něco říct. "„ano?" „je mi to strašně líto, ale Vaší manželce praskla céva v mozku a... "tady se zastavil. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet. Šlo vidět, že se dvakrát nadechl a pokračoval. „snažili sme se, ale nepodařilo se to. Vaše manželka zemřela." když jsem to uslyšel, začal jsem se klepat a do očí se mi nahrnuli slzy. „ste v pořádku? "promluvil na mě doktor, po tom co jsem mlčel.„ano, omlouvám se. Já.." nevěděl jsem, co mám říct. „upřímnou soustrast. Nashledanou. " hovor típl...

Ani nevím, co napsat. Asi jenom velký :Omlouvám se.