NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

77 Odpočívej V Pokoji

Už chápu co tím myslela..

Když mi bylo dvacet, dostala jsem od babičky deník. Psala jsi tam různé zápisky. Když mi ho předávala, tak mi u toho řekla větu „to ti v životě pomůže ". Nikdy jsem ho neotevřela. Zapřísahala jsem, že dokud bude žít, tak budu o radu o pomoc chodit k ní.

To jsem se snažila vždy dodržet, ale občas jsem jí něco neřekla, aby se netrápila, ale na deník sem ani nešáhla.

Rozhodla jsem se, že ho otevřu už dnes.

Deník jsem otevřela. Vypadalo to jako nějaké zápisky v sešitě, ale moc hezky sformulované.

Hned na první stránce byl nadpis: „JEDNOU TU NEBUDU
Zlatíčko nikdo nejsme nesmrtelní. Až to jednou na mě přijde, tak ti bude pomáhat tato kniha.

Neboj se, tady na hoře mi je dobře. Hezky na vás vidím. Slibuji, že na vás budu dávat pozor. Moc vás miluji vaše babička.

1. Co budeš potřebovat je se vypořádat s mým odchodem.
Otoč stránku pomůže ti. " četla jsem to na hlas. Jak napsala, tak jsem učinila. Stránku jsem otočila. Byl tam růžový nadpis :„stráta milovaného člověka"

Podnapis :Nekomplikované truchlení

„Truchlení je komplexní prožitek a projevuje se na úrovni emocionální, tělesné, kognitivní a na úrovni chování a jednání truchlících osob. Je třeba mít na paměti, že všechny tyto pocity, myšlenky a prožitky jsou normální. Cesta časem zármutku může být nesmírně dlouhá a těžká. A tím, co na této cestě budeme takřka nejvíce potřebovat, je trpělivost, vytrvalost a umění všemu dopřát náležitý čas.

Ztráta blízkého člověka nás vrhá do osamocenosti a beznaděje, jakou jsme dosud nepoznali. Žal, který prožíváme, je úplně přirozenou reakcí, kterou se duše snaží vyrovnat s bolestnou událostí. Doléhá na nás proto náhle mnoho různých, často i vzájemně si odporujících a velmi silných pocitů:"

-neklid
-strach
-prázdnota
-bezradnost
-šok
-hněv
-vina
-vděčnost
-radost
-láska
-zlost
-lhostejnost
-únava
-zoufalství
-osamělost
-nepochopení
-sebelítost
-nenávist
-bolest
-pocit méněcennosti
-pocit vysvobození
-nepochopitelné sny
-hledání a volání
-hlasitý hovor se zemřelým
-nadměrná aktivita
-neschopnost rozhodování
-zmatenost
-přecitlivělost
-ztráta zájmu
-odmítání kontaktů
-poruchy vnímání času
Jsme jakoby zmítáni sem a tam. Čas zármutku proto někteří přirov­návají k horské dráze. Tak rychle a překotně se v nás tyto protikladné pocity střídají. Myšlenky jsou spíše depresivní, odmítáme skutečnost, jsme zmatení, dezorientovaní a vnímáme silně pocit přítomnosti zesnulého. A podobně na nás doléhají také nejrůznější myšlenky:

Ne, to nemůže být pravda!
Jak jsi mi to mohl udělat?
Nenávidím všechny lidi, kteří dále žijí.
Můj život už nemá smysl.
Vlastně jsem zemřel také.
Je to strašné – nemohu už na nic jiného myslet.
V noci si myslím, že leží vedle mne. Nejsem blázen?
Kdyby se bylo pro ni udělalo víc, nebyla by zemřela.
Měl jsem si více vážit toho, když jsme mohli být spolu.
Jeho smrt zavinili lékaři.
Konečně je tomu trápení konec.
Všechno je tak neskutečné.
Už nikdy! Jak s tím mohu nyní žít?
Jak dlouho budu muset ještě žít – tak sám?
To nejkrásnější se teď obrátí v to nejhorší.
Jak mohl Bůh nechat zemřít moje dítě dříve než mne?
Zdá se mi, že bolest mě stále více prostupuje. Snad to nikdy nepřestane.
Co bude dál?
Truchlení se projevuje i na tělesné úrovni:

-únava
-pocit prázdnoty v žaludku
-svírání v prsou
-bušení srdce
-poru­chy spánku
-stažené hrdlo
-zrychlené dýchání
-nechutenství
-poruchy kon­centrace
-sva­lová slabost
Mění se naše chování a jednání – rezignujeme na sociální kontakty, vyhýbáme se vzpomínkám na zemřelého nebo naopak vyhledáváme místa nebo předměty připomínající zemřelého, neustále ho hledáme a voláme. Zemřelý je v našich snech. Někdy můžeme od bolesti unikat k alkoholu či jiným návykovým látkám.

Zdaleka ne všichni truchlící procházejí popsaným spektrem reakcí. Všechny zmíněné projevy jsou v období truchlení – vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka – naprosto přirozené a normální a v žádném případě se nejedná o znaky duševního onemocnění. Sami si můžeme pomoci především tím, že tyto problémy nebu­deme před sebou zamlčovat, nebudeme spěchat a všemu dopřejeme potřebný čas.

-Truchlím už rok po své matce. Je to ještě normální?
-Po smrti mé dcery se zastavil čas.
-Vždycky si myslím, že žal už přešel, a pak začne zase jako od začátku.
Všechny tyto pocity, myšlenky a prožitky jsou normální. Přichá­zejí a odcházejí. A pokud je nebudeme násilně popírat, nebo se v nich naopak sami utápět, stanou se jednoho dne méně intenzivními a tís­nivými.

Jak se vyrovnat se smrtí?

Nejdůležitější k překonání ztráty a bolesti z odchodu milované osoby je přijmout její ztrátu. Okolí může truchlícímu pomoci vytvoření chápajícího prostředí a dostatku empatie, najít prostor pro ventilaci smutku a vzteku a činnost, která pomůže zasaženému ztrátou se uvolnit. Začít myslet na něco jiného a posunout se o kousek dál. Možnost prožít si bolest a získat si postupný nadhled nad ztrátou, jsou hlavním prostředkem k překonání žalu, nicméně je to velmi zdlouhavý a náročná proces. Pomoci při snaze překonat smutek mohou také psychologové a práce se sny, jež jsou příznačným doprovodným jevem během procesu truchlení. Truchlení je dle odborníků řízeno z větší části naším podvědomím a právě skrze sny můžeme snadněji pochopit, jak proces pokračuje a na co je možné se soustředit v pomoci překonat současný stav.

......

Bylo tam toho ještě víc. Vše jsem si pečlivě přečetla. Slyšela jsem u toho hlas babičky, jak kdyby mi to četla.

Přečtite si to prosím. Třeba vám to pomůže.. Pak mi napište do zpráv co vám to dalo. Luv a ❤️