NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

67

Rozhlížím se z výhledu na eiffelovce. Jsme tam skoro sami. Nebýt corony byla by plná. „půjdeme už dolů? "„není mi nějak dobře.." „ještě chvilku"„jenom něco vyfotím "„okeeyy" sedla jsem si tam na zem, protože už sme tam byli úplně sami a dělali se mi závratě. Po chvilce jsem si stoupla a šla jsem za Dominikem. „už půjdeme? "„jenom ještě něco udělám" „co zaass... "už jsem byla celkem otrávená a otravná. Přešel ke mně a něco vytahoval z kapsy. Hlavu jsem měla sklopenou k zemi a koukala si na boty. „vezmeš si mě?" Otočila jsem se. Myslela jsem, že tam někdo je.
Byla by to malá pravděpodobnost, že tu je někdo z Česka. Podívala jsem se na Dominika. Stál předemnou a v ruce držel krabičku ve který byl prstýnek. Byl ještě hezčí než ten minulý. Zase jsem se rozbrečela. Byly to slzy štěstí. Kývla jsem hlavou. Na víc jsem se nezmohla. Pevně jsem ho objala. Brečela jsem mu na mikinu. Můj makeup byl dole. Hladil mě po zádech a ve vlasech. Odtáhla jsem se a dala mu pusu. Sice jsem říkala že nepotřebuji papíry na lásku, ale zase jsem měla ten hezký pocit. Pocit bezpečí, lásky a kompletní rodiny. Prstýnek mi nasadil na ruku a zase mě stáhl do objetí. Po chvilce mačkání sme se rozhodli, že půjdeme na oběd.

Procházeli jsme se parkem,drželi se za ruce a užívali si, že sme spolu. Tyhle momenty jsem milovala nejvíc. Sice mi chybí holky, ale musíme být někdy spolu jen my dva. Jinak by nám náš vztah neklapal. Potřebuji vidět tu snahu o mě, péči, lásku, slyšet lichotky a lechtivé poznámky. Postupem času si uvědomuji že Dominika miluji víc a víc. Nedokážu jsi představit život bez něj. Už jenom ty jeho lichotky a dotiky semnou dělají hodně. Pro něj a děti bych dýchala. Miluji je nejvíc na světě. Jako nikdy nikoho..