NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

90. Já (Ne)můžu Mít Děti..

„ahoj"„ahoj"„Hovorila si s tým Kubou"
„mluvila "„No? Čo ti povedal?" „prej by musel být v tý situaci"„Lenže on v nej je "„já vím. Běž domu a řekni mu to"„Ja som mu to už chcela povedať, lenže on furt hovoril o tebe a Dominikovi, že Dominik chce dieťa apodobně "„No.. Prostě běž domu a řekni mu to."„Čo ty a Dominik?"„co by mělo být?" „dieťa? "„ne! Já už fakt nechci. Stačí mi dvě děti o které se starám." „Dominik sa veľa zmenil ... "„já vím" pochopila jsem, že hovor ukončila. Zvedla se a bez rozloučení odešla. U dveří od chodby se opřela o futra a se slovy :„My ideme za otcom" odcházela. Ještě než odešla pohladila se po břichu. Nad tím jsem se pouze zasmála.

Chystám oběd pro mě a Nellu, protože dneska je u Vivi Dominik. Mají ji pustit už zítra.

„ahoj, už jsme doma "zavolal Dominik, který svlékal Vivi z bundy. „ahoj, ukaž, já jí to sundám". Vivi jsem svlékla z bundy. Dominik jí mezitím sundal boty a odnesl jí do pokoje. Tam jí položil do postele a přišel opět za mnou dolů. „Kde je Nella? "„dneska spí u Viky" jenom kývl hlavou a šel k lednici, kterou ihned otevřel a začal se cpát ovocnými knedlíky. „ohřeju ti to. Budeš mít vředy "„já si to ohřeju sám" řekl dost nepříjemně a uraženě. Nad tím jsem sklopila hlavu a odešla do pracovny,kde jsem vytáhla všechny potřebné papíry a pustila jsem se do vyplňování.

Jakmile jsem měla všechno hotové, rozhodla jsem se udělat to co jsem dlouho neudělala. Vzala jsem si kabelku s klíčema. Rozešla jsem se dolů do obýváku, kde seděl Dominik s ovladačem rucem a hrál na Psku. „jedu do Prahy, tak pohlídej malou, díky "aniž bych počkala na jeho vyjádření, rychle jsem odešla do auta. Nastartovala jsem a rozjela jsem se do Prahy.

Jela jsem a pozorovala jsem míjící se stromy, domy, auta, značky a kolemjdoucí. Dojela jsem na místo cíle. Zaparkovala jsem a vydala se do velké budovy. Došla jsem na recepci, aby oznámili doktorovi, že jsem přijela. Pak už jsem šla k výtahu, který jsem přivolala.

Sedím v čekárně před ordinací. Gelovými nehtami tluču do židle. Jsem strašně nervózní. Naposledy jsem tu byla před třemi lety. „slečna volná? Pardon pardon.. Paní Cittová" nad tím jsem se zasmála a následovala ho do ordinace. Tam mi udělal veškeré potřebné vyšetření. „takk.. Naposledy jste měla šanci na třicet procent. Teď se ta šance zvedla. Ale takhle jsem to nečekal, myslel jsem, že to bude..." tady zastavil a pozoroval mě. Chtěl mě napínat.. Víc.. Už jsem napřed věděla, že to řekne. Určitě čekal, že ta šance bude větší, ale alespoň se o trochu zvedla. „míň, šance se vám zvedla na 58 procent, takže už to můžete zkoušet, ale když se to nepovede nebuď te zklamaná.. Za šest měsíců přijeďte a uděláme vám opět všechna potřebná vyšetření "„děkuji, nashledanou" byla jsem dost zaskočená. Čekala jsem cokoliv, jen né tenhle výsledek , ale byla jsem ráda.

„kde si byla? "hned na mě vyprskl Dominik. Ještě jsem se ani nezula. „řeknu ti to později. Teď jdu za Vivi" byla jsem též nepříjemná. Nenechám, aby byl na mě nepříjemný.. I když (asi) měl právo..

Vivi spinkala, tak jsem jí nechala a šla jsem pro Bailey, že jí půjdu vyvenčit. „před chvílí jsem s ní byl "„okey, tak já si jdu udělat jídlo. Chceš taky?"„až mi řekneš kde jsi byla "„Dominiku, řeknu ti to večer.. Ale přestaň se mě ptát. Já nejsem tvůj majetek. Můžu si dělat co chci." už jsem na něj zvýšila hlas. Nemám ráda, když někdo chce vědět mojí přesunou polohu. Ženská má mít nějaké tajemství.. A to já nemám. Nebo mám, ale ne na dlouho.

„tak už mi řekneš kde si byla?" zeptá se mě, když sedíme u televize a jíme sýrovou omáčku. Talíř s jídlem jsem položila a natočila jsem se na Dominika, tak aby on viděl mě a já jeho. „byla jsem na klinice.."„na jaký? "na jeho otázku jsem neodpověděla a pokračovala jsem v tom, co jsem mu chtěla říct. „před třemi lety.. To vypadalo, že už dítě mít nemůžu, ale jak si na mě furt" tlačil " a Kiki je též těhotná, tak jsem tam zajela. Já jsem chtěla dítě, ale nemohla jsem to. Nechtěla jsem ti to říct, aby si nebyl zbytečně smutnej... Prostě jsem tam jela a řekli mi, že mám šanci, ale ještě ne úplně velkou. Můžeme to zkusit, ale za půl roku tam zas pojedu a uvidím jestli ta šance tam furt je a jestli se zvětšila nebo zmenšila... "

Všechno jsem mu řekla. On mě bedlivě poslouchal, ani nemukl.. Šlo vidět, že ta informace, že to vypadalo že nemůžu mít dítě.. Ho sebrala, ale jakmile jsem mu řekla tu druhou informací, tak to z něj spadlo. Což jsem byla ráda.

Nic na to neřekl a stáhl mě do objetí.. „Jakub bude mít dítě? "ups.. Já jsem prozradila něco co jsem neměla.. „on bude mít dítě?" „Nikii, vždyť si to sama řekla.. "„já řekla, že Kiki" „takže ho podvádí? "neee, to jsem posrala úplně... Teď si Dominik myslí, že Týna podvádí Jakuba. Fakt super.. „já myslím jinou Týnu.." „Nicolo! Nelži. Nezapomeň, že tě už nějakej pátek znám a poznám když lžeš. Takžeeee.. Jak to je? "„No dobře Kuba čeká s Týnou dítě, ale ještě to asi neví. Týns se bojí, že jí kvůli tomu opustí.. "

Omlouvám se, že je to kratší než poslední dobu, ale není mi dobře. A už vůbec nemluvím o tom, že nejsem spokojená s touhle kapitolou a nemá hlavu ani patu, ale alespoň něco. Příště to bude lepší, slibuji❤️.