NEMÁŠ PONĚTÍ, JAK MOC SE TRÁPÍM /W NIK TENDO [DOKONČENO]

39 Že Jsem Nezůstala V Porodnici

Pohled Nicol

Toto je moje poslední snídaně tady.
Naštěstí, mě tady chutnalo, tady vařili dobře, ale domov je domov. Už se strašně těším až uvidím Nellinku a Domču. Domčovi sem napsala, že mě pouští ve 12, ale není to úplně pravda. Pouští mě už v 11. Sice mi nejdříve řekli, že mě pustí ve 12, ale pak to změnili a já už to neřekla Domčovi. Chci domu přijít sama pěšky. Aby to bylo překvapení.

Je půl jedenácté a já jsi balím věci. Neměla jsem tady toho moc. Už jsme jednou rodila, takže jsem věděla co bude potřeba. Není to ani moc těžký, takže to zvládnu. Je jedenáct a já už stojím před nemocnicí a nadechuji se čerstvého vzduchu. „tak princezno vítej v chaotickém světě "řekla jsem potichu, aby mě nikdo neslyšel a nemyslel si, že sem blázen. I když ten svět je chaotický tak to tu mám ráda.

Rozhodla jsem se, že půjdu parkem. Měla jsem to tu moc ráda a bylo to blízko našeho domu. Naposledy jsem tu byla s Lili. Moc lidí sem nechodí. Je tu klid.

Přišla jsem domů z kapsy od tašky jsem vyhrabala klíče a otevřela jsem. Vstoupila jsem dovnitř a slyšela Nelly jak se s Viktorkou smějou. Tašku jsem nechala u dveří a zula sem se. Vešla jsme do kuchyně spojenou a s obývakem.

Holky si hráli s panenkami a byli zády ke mě. Terka s Dominikem stali u linky a něco tam kuchtili. Přišla jsme potichu k Domčovi a zašeptala mu do ucha „ahoj ". Lekl. Otočil se „co ti děláš?" pak si mě všichni všimli a hned přiběhl Terka si vzala malou se sedačkou a šli s ní na gauč. Já sem furt stála u linky s Domčou. Z jeho očí šla vidět  naštvanost. „proč tu si tak brzy? "„chtěla jsem vás překvapit" „to se ti povedlo "zvýšil na mě hlas a otočil se zády. Vrátil se k práci kterou dělal než sem na něj promluvila.

Bylo mi smutno. Nečekala jsem takovou reakci. Stála sem za ním a ani se nehýbla. Dominik se otočil a já myslela, že si uvědomil jak na mě mluvil. „pozor chci to vyhodit do koše " řekl to strašně chladně. To už sem nevydržela a začli mi téct slzy. „Dominiku? Děje se něco?" „nic, jen to, že si nás vyrušila od práce "„děláš si prdel?" už jsem na něj taky zvýšila hlas. Nevšimla jsem si, že vedle mě stojí Nellinka. „mami? "„ahoj, zlatíčko. "dřepla jsem si k ní a dala jí pusu. „proč brečíš?"„protože se mi po vás stýskalo " usmála se a obejmula mě. Já jí objetí opětovala.

Pak jsem se přivítala i s Terkou a Viktorkou. „kde je Viktor?" zeptala jsme se Terky, ale na to mi "odpověděl" Dominik. „co ti je do toho? "řekl to tak abych to slyšela jenom já. „šel koupit nějaký pečivo" jenom jsme kývla. „děkuju. "„za co?" „za to, že ste mi pohlídali malou"
„já tady jenom občas něco uklidila a dvakrát jí pohlídala. Jinak všechno dělal Dominik. " jenom sem kývla, že rozumím. Sedla jsem si na gauč.

Dominik si sedl ke stolu a s někým si psal. Kmital očima mezi mnou a mobil. Když jsem se na něj podívala. Pohledem uhnul. Necítila jsme se tu dobře, tak jsem šla nahoru do ložnice. Jim sem řekla, že se jdu vybalit.

Otevřela jsem dveře od ložnice, tam byla kytka a nějaký dopis. Jenom jsem si sedla na postel a začala jsem brečet. Nechápu co jsme udělala špatně. Ani nevím jak dlouho sem tam byla. Přišla pro mě Nella, že už vybaluju dlouho a mám jít na oběd. Nechtěla jsme dělat dusno, tak jsem šla. Už tam byl i Viktor. Pozdravila jsem se s ním a sedla si ke stolu naproti Dominikovi a vedle Nellinky.

Měli jsme syrový špagety. Jedli sme v tichosti. Určitě poznali, že mezi mnou a Dominikem se něco stalo. Najednou se zvedl „je to moc dobrý, ale není mi nějak dobře dojím si to potom. Promiň a díky "mluvil směrem k Terce.

Už sem měla dojezeno a skládala jsem nádobí do myčky. Terka mě od toho odháněla, ale přišlo mi to blbý. Musela jsem nakrmit malou. Jelikož tašku už sem měla v ložnici a potřebovala jsem z ní mobil a plínky, tak jsem tam musela jít. Zaklepala jsem. Neodpověděl. Vešla sem dovnitř. Dominik ležel na posteli na boku a koukal z okna. „promiň, že ruším, ale potřebuju tu tašku "neodpověděl. Šla jsme ke stolu, který byl u okna a na něm byla ta kytka s tím dopisem. „ta kytka je pro tebe" promluvil „děkuju, je hezká "usmála jsem se.

Vytáhla jsem vše co bylo potřeba a šla jsem z ložnice ven. Nakrmila jsem malou a přebalila. Jelikož potřebovala spát, tak jsme jí musela dát do ložnice do postýlky. Zase jsem vyšla dovnitř. Dominik byl furt ve stejné pozici jako před chvílí. Malou jsem dala do postýlky. Sedla jsme si na druhou polovinu postele a držela jsem jí zaručičku do té doby dokud neusla.

Pak jsem si vzala nové oblečení ze skříně a byla jsem na odchodu. „ty někam jdeš? " zeptal se mě  „ne.. Měla bych?" „ty se rozhodni jestli tu budeš bydlet ty nebo já "„cože? "„slyšíš dobře "„děláš si prdel? Jenom kvůli tomu, že sem přišla dřív z nemocnice do vlastního domu bez ohlášení se chceš rozejít?" „neřekl jsem, že se chci rozejít" sedl si „tak pardón.. Chceš aby sme spolu nebydleli. Já v tom nevidím žádný rozdíl " nastávala jsem se a odešla jsem. Šla jsem do koupelny a zamkla jsem se tam. Sedla jsme si na zem a začla sem brečet.

Po asi půl hodině sem vylezla už převlečená a šla jsem si hrát s Nellinkou.

Malá se vzbudila a já musela zas jít do toho pokoje. Šla jsem poschodech a slyšela jsme jí jak brečí. Přišla jsme ke dveřím a už bylo ticho. Otevřela jsem dveře a viděla Dominika jak v ruce drží malou. Nevšiml si mě. Chvíli jsme tam stála a koukala na to jak jí hladí. Tekly mi slzy. Neuvědomila jsem si, že když vzlyknu, že mě uslyší. Vzlykla jsem a on se otočil. Viděl jak brečim a to sem nechtěla. Otočila jsme se a šla zas do koupelny, tam jsem si umyla obličej a šla dolů.

Bavila jsem se s Terkou. A pak navázala na téma já, Dominik, dnešek.
Všechno jsem ji řekla. „kašli na něj. Brzo bude dobrej. Možná už dneska "
No možná. To je otázka. Jenom je kývla, že vím a šla si napustit vodu do skleničky. Pak přišel dolů Dominik. Doufála jsem, že tu zůstane, ale šel pro Viktora. Šli něco dělat do pracovny. Terka šla balit, protože zítra ráno už odjíždí.

Ležím rozvalená na gauči a vedle sebe mám Vivien. Přiběhne Nella, jestli jdu s nima hrát pexeso. Souhlasila jsem. Šla jsem odnést malou do ložnice a zapla jsem chůvičku. Přišla jsme dolů a už tam všichni seděli i Dominik. Sedla jsem si vedle Viktora a začli sme hrát. Všichni se u toho smáli kromě mě.

„pojď Nelly už ne pozdě. "„ne prosím.. Mami.. Viky taky ještě nejde" „ale už jde taky. Ráno brzy stáváme "promluvila Terka. Nellča se naštvaně zvedla a šla do koupelny. Napustila jsme jí vanu a dala jsme jí tam pěnu.

Umyla sem jí a uložila do postýlky. Lehla jsem si vedle ní a hladila jsme jí ve vlasech. Šla jsme dolů a všechno tam poklidila. Viktor a Terka už šli spát, takže sem tam byla sama s Dominikem. Celou dobu sme ani jeden nepromluvili. Já jsem vařila Terče a Viktorovi jídlo na cestu jako poděkování. Dominik seděl na gauči a hrál na PS.

Měla jsme dovařeno. Nechtěla jsme s ním být jen tak v jedné místnosti, tak jsem se rozhodla, že se půjdu něco napsat na blog, dlouho jsme tam nic nenapsala.

Život jde dal, propadá v nevýznamných hodinách, minutách, rokách. Čekáme na ni, co nás zachrání, čekáme na ni, co nás oživí a dá ten smysl - smysl života. "A co když nepřijde" - ptáme se – "co když je ten život marný a sprostý, na tolik ze nedá nám to za čím se ženeme?"
Bude konec, konec ji - lásce. A ne jen k lidem, ale ke všemu okolo. Příroda nás bude hnát k sebezničení, všechno bude jen napovídat, že jsi sama a nikdo o tebe nestojí, nikdo na tebe nevzpomene v tu poslední chvíli života, kterou se tak bojíš. Ano, bojíš se! nelži sama sobe a nepředstírej, že tě nikdo a nic nezajímá, protože jen chyba lásky tě dovedla k myšlenkám na to. Chyba lásky kterou jsi neuvědomila, prošvihla nebo nerozhlédla ve svém minulém životě, který už nevrátíš.
Stal se s tebe starý člověk, nemáš nikoho vedle sebe ani psa, ani kočku. Umíráš, ležíš na posteli a přemyslíš nad svým životem, teď bys vzchopila, vstala a udělala všechno jinak. Ale už je pozdě, už nemáš silu a tečou ti slzy po tváři...

Vzchop se a začni život, dřív než by ti utekl.

Zavřela jsem notebook a šla se vysprchovat.

Umyla jsem si tělo i vlasy. Vylezla jsem ze sprchy. Utřela jsme se vzala si na sebe Jakubovi tričko (merch) bylo mi až po kolena. Vzala jsme si kalhotky. Usušila si vlasy ručníkem a šla si do obýváku pro telefon. Dominik ležel na gauči. Stihl si tam donést i peřinu a polštář.

Zase mi začli téct slzy. Šla jsem do ložnice. Lehla jsem si do postele a nechala se poddat démonům v mé hlavě.

Takže ahooj. Jsem na sebe fakt pyšná. Nestává se to často, ale s tutou kapitolou sem fakt dost spokojená. Děkuji za hvězdičky a zprávy. Miluji vás ❤️.
Btw 1593 slov. Je to zatím moje nejdelší kapitola.