Věříš mi?

Jsi náš maknae

"Dojeli jste vcelku?" zakřičel na Hyunjina s Felixem Changbin z kuchyně, kterou okupoval společně s Hanem. Ten si povídal s rýžovarem jako s nejlepším kamarádem ze střední.

"Ne, přijela jenom moje ruka a Felixova noha šlapala na pedál. Zbytek končetin se někde zapomněl," houkl na něj se smíchem Hyunjin, zatímco si z čepice sklepával sníh, což měl udělat už venku.

Felix s kručícím žaludkem, který vydával zvuky, jako kdyby svolával velryby na nějaký sraz, se vydal do kuchyně flirtovat s Jisungovým rýžovarem za účelem z toho vytřískat aspoň mističku jídla.

Hyunjin pro změnu zamířil do sprchy, aby ze sebe smyl pot, jenže zaslechl zvláštní zvuky. Ty vycházely z Chanbinova a Jeonginova pokoje. Věděl, že Changbin teď pravděpodobně argumentuje s Hanem, že ten rýžovar je kolektivní vlastnictví a ať mu kouká navalit porci. Jeho domněnku potvrdilo Changbinovo velmi hlasité prohlášení, že jestli mu Jisung okamžitě nenandá to jídlo, tak půjde Bang Chanovi naprášit, kdo v jednom kuse rozbíjí a kazí tu debilní žárovku. 

Proto zaklepal na dveře a čekal na odpověď, jež však nepřicházela. Proto tam neomaleně vlezl bez dovolení, čímž se mu naskytl pohled na o rok mladšího černovláska, který seděl v tureckém sedu na své posteli, lokty se opíral o kolena a dlaněmi schovával svůj pravděpodobně uslzený obličej.

"I.N.?" oslovil ho blondýn, ale znovu se mu nedostalo žádné odpovědi. Když se k němu přiblížil, všiml si sluchátek v jeho uších a vedle něj položeného telefonu, na kterém se přehrával nějaký klip.

Jemně mu tedy zaklepal na rameno, čímž přivodil svému kamarádovi zástavu srdce a pocit, že si pro něj přišla smrt.

"Jsi v pohodě?" zamumlal, protože by si v tu chvíli nejraději nafackoval. Jeonginovy oči se topily v záplavách slaných slz, které si hledaly cesty po jeho tvářích. Jeho rty se zformovaly do jakéhosi bolestného úsměvu, kdy se asi chvíli snažil zakrýt svůj momentální stav.

"Hyung," zaskuhral zlomeně, rychle si hřbetem dlaně setřel horké slzy z ještě víc horkých tváří a sundal si sluchátka.

"Co se stalo?" zeptal se ho Hyun opatrně, přičemž se natáhl pro kapesníky, které měl Changbin na svém stolku.

"N-nic," popotáhl a přijal nabízený kapesník, do něhož se vší silou vysmrkal.

"To vidím... Můžeš mi to říct," pověděl mu a přesně v tu chvíli se mu mladší vrhnul do náruče, ruce mu omotal kolem pasu a hlavu zabořil do břicha.

"Chci domů," zahuhlal mu do trička a ještě pevněji ho sevřel. Hyunjin mu začal přejíždět nehty po zádech, protože věděl, že ho to uklidňuje. To se naučil už v dobách, kdy se ti dva spolu seznámili. I.N. byl ještě takové malé a nesmělé dítě, kterému musel s něčím neustále pomáhat a velmi brzy si k němu vytvořil velmi silné pouto, jež by si určitě vytvořil k mladšímu sourozenci, kdyby nějakého měl.

"Volal si rodině?" optal se, jelikož ho napadlo, že možná proto na něj tahle depka přišla. Většinou to tak bývalo, taky si to párkrát zažil. Až na to, že jeho rodiče žili v Seoulu, takže pro něj návštěva nepředstavovala žádný problém. Jeonginovi rodiče se sourozenci, mladším a starším bratrem, žili v Busanu. To čítalo plus mínus tři hodiny cesty.

"Jo. Byli na výletě v Dongbaekseom. Prý... Prý si to krásně užili, i když byla strašná zima. Měli s sebou horkou čokoládu a všichni si to moc užili... Naposledy jsem tam byl pár měsíců před mým odjezdem sem," zalknul se vlastním vzlykem a znovu se zkroutil do hyungova klína.

"Mám... Mám pocit, že už ani nejsem členem rodiny. Ani jsem nevěděl, že, že můj bráška začal dělat taekwondo a že se mu to moc líbí a můj starší bratr musí začít nosit rovnátka... Stejně jako já." Celé jeho tělo se otřásalo pláčem a Hyunjinovi se otřásalo srdce nechutně svíravým pocitem, kdy věděl, že by měl něco udělat, jenže nevěděl co.

"I.N., neplakej, pořád tě má tvoje rodina ráda, pořád jsi její součástí jen... Teď jsme tvoje rodina také my. A milujeme tě celým naším srdcem, jsi náš maknae," snažil se ho konejšit, u čehož přemýšlel, co by tak řekl Felix nebo Bang Chan, protože to byli terapeuti už tak nějak od přírody. Blondýn v těchto věcech moc chodit neuměl, neboť s ním záležitosti jeho psychiky nikdy moc neřešil.

"Já vím, promiň, hyung. Nechtěl jsem tím říct, že, že si vás nevážím, jste moji hyungové, zbožňuju vás, ale..." nechal větu vyznít do prázdna a to prázdno zabil svým posmrkáváním.

"Neomlouvej se... Za dva týdny jsou Vánoce, tak je uvidíš a užiješ si s nimi prázdniny." Prsty mu zabořil do havraních vlasů a začal mu je prohrabovat.

"Díky, hyung," poděkoval mu s upřímným úsměvem, který byl však stále poskvrněn slzami. Hyunjin mu setřel poslední mokré cestičky z tváří a naposledy ho obejmul, jelikož do pokoje nakoukl Changbin, který však hned zase zmizel, když vypozoroval, v jakém rozpoložení se oba dva nachází.

Po ještě pár ujištění, že už to bude v pořádku, nechal blondýn jejich nejmladšího člena skupiny na starosti Changbinovi, který ho zajisté dokáže přivést na jiné myšlenky, aby usínal již v lepší náladě.

Konečně se dokolébal do té vytoužené sprchy, kde vykonal hygienu. Ještě si rychle zaběhl do kuchyně pro nějaké to sousto zeleniny, načež mu došlo, že už dlouho neviděl svého stříbrovláska.

"Kde jsi byl?" zívnul si Felix, který se už uvelebil v posteli a svůj zrak upíral do mobilu. Původně si myslel, že je blondýn ve sprše, tak se natáhl na jeho postel s tím, že by mohli pokračovat tam, kde ve studiu skončili. Po několika desítkách minutách pochopil, že se zasekl někde jinde, takže se vrátil zpět na své lůžko a čekal.

"I.N. měl nějakou depku z toho, že je tak dlouho od rodiny, a brečel, tak jsem s ním chvíli zůstal," vysvětlil mu starší a sedl si na svou postel.

"A je v pořádku?!" vyjekl Felix, protože mu bylo jasné, jak špatně to občas musel I.N. nést. Opustil rodinu už v tak brzkém věku. Podobně jako Felix, takže se dobře dokázal vžít do jeho kůže.

"Jo, už je mu lépe... Promiň, asi..." Asi si mě tu chtěl mít a dokončit tu věc ze studia, dodal si v duchu.

"Neříkám, že jsem na to nemyslel a tak deset minut nevymýšlel nějakou svůdnou polohu, kterou bych zaujal na tvé posteli... Ale v pohodě, nezlobím se. Uklidnit I.N. bylo důležitější," řekl mu s unaveným úsměvem, protože se mu už vážně chtělo spát a jen násilím se držel vzhůru.

"Dobrou noc, hyung," popřál mu ještě stříbrovlásek, než se zachumlal do postele a skoro hned zmizel v říši snů. Ještě předtím však ucítil Hyunjinovy rty na své tváři a tiché přání hezkých snů.

Krásný MDŽ ❤🌹