Věříš mi?

Co budeš dělat na Vánoce?

"Kam zas jdeš?" zaskuhral Felix ze své postele, když ráno uslyšel zase ten naprosto úžasný zvuk budíku, který ho nutil prosit o smrt. Jenže tentokrát se ten zvuk ozval o hodinu dřív.

"Jdu běhat," houkl na něj blondýn, který už se energeticky zvedal z postele, připraven vyběhnout klidně v pyžamu.

"Vždyť tam mrzne." Stříbrovlásek se vyškrábal do sedu a promnul si zmuchlaný obličej od velmi dobrého spánku.

"Jdu běhat do tělocvičny, uvidíme se na natáčení," ujistil ho starší a pohladil ho po rameni, přičemž se na něj usmál jako sluníčko. Už se chtěl odebrat ke skříni a vytáhnout své oblečení, jenže v tu chvíli se menší z dvojice vydrápal z postele a pověsil se na něj. Pevně ho objal kolem krku a začal ho srkat dozadu k již ustlané posteli.

"Hej, co to-" nedokončil ani svou otázku, jelikož ho Felix shodil na lůžko a znovu se na něj nalepil celým tělem, takže se Hyun nemohl ani hnout.

"Nikam nejdeš, nepustím se tě," oznámil mu, no stejně se nechal shodit vedle něj, ale jako klíště se nevzdal. Hlavu mu položil na hrudník, rukou ho objal kolem pasu a přitiskl se na něj.

"Přítulnej jak koala. Co když se teď i s tebou zvednu a půjdu ven? Pustíš mě?" nadhodil se smíchem blondýn a prohrábl mu stříbrné prameny vlasů, které ho lechtaly pod nosem.

"To si zkus a provedu ti něco hodně zlýho," obeznámil ho se svým záměrem výhružným hlasem a dloubl ho do žeber.

Nakonec se mu po pár chvílích provokace Hyunjin vzdal a zůstal s ním ležet v posteli, než nastal čas se doopravdy zvednout a vydat se do studia natočit celou spoustu videí a připravit něco na Vánoce, které už stepovaly za dveřmi.

Ten den byl dlouhý a všichni si mysleli, že už nemá konce. Už fotili a natáčeli víc jak osm hodin a Hyunjina to mimořádně nebavilo. Navíc ho z nějakého zvláštního důvodu začaly bolet trapézy, takže od nich dostával výhružky s výpovědí. Asi bylo dobře, že ho Felix od běhání zastavil.

Poslední půlhodinu se opíral o Felixova záda, protože to byla ta nejpohodlnější poloha, jakou teď mohl zaujmout. Bezmyšlenkovitě mu přejížděl prsty po zádech, přičemž se culil, jelikož moc dobře věděl, jak hebkou kůži má pod tou košilí.

Pak ho napadla jedna věc, kterou dělali s kamarády ve škole, když byli malí špunti a nudili se v lavicích. Začal mu na záda tahy prsty psát větu, že mu to moc sluší.

Stříbrovlásek tu větu však nerozšifroval, takže se ještě víc nakrčil, aby více cítil doteky Hyunových prstů.

Nakonec se mu to povedlo zjistit, díky čemuž se začal roztomile uculovat a natáhl ruce za sebe, aby se mohl Hyuna aspoň dotknout, i když se měl věnovat něčemu, co říkal jejich leader. Dlaně mu tedy položil těsně pod zadek, i když moc chtěl ty ruce posunout výš. Jako nikdo se mu nemohl divit, Hyunjin měl moc pěkné pozadí.

"Končíme! Děkuji všem!" zakřičel na celé studium režisér jejich dnešních aktivit, když nastal konec jejich utrpení a dostali propustku domů, kam se hned vydali.

"Promneš mi krk, prosím, prosím." Dělal smutná očka Hyun na Felixe, když vešli do svého pokoje a zavřeli dveře.

"Myslíš, že si to zasloužíš za to, žes mě chtěl vynést ráno na mráz?"

"Jo, zasloužím, protože jsem to neudělal," vysvětlil mu, přičemž se na něj zazubil od ucha k uchu jako největší neviňátko roku. U toho si sundal triko a sednul si na stříbrovláskovu postel. Majitel postele si nakonec jen povzdechl, vlezl si za vysokého blondýna a prsty a dlaněmi se začal starat o celou délku trapézových svalů.