Věříš mi?

Jsi pro něj jen zakázané potěšení

Felix si oblékl tričko, společně s Paulem se posadil na sedačku, zapnul písničky na televizi a Paul jim nalil panáka Malibu. Na nějaké poučky o nemíchání víc druhů alkoholu dohromady mohli zapomenout, stejně už v sobě měli něco od všeho.

"Proč jsi Hyunjinovi poupravil ten drink a donutil ho to vypít?" zajímal se Felix, když vypil dalšího panáka, který mu byl vzápětí elegantním pohybem dolit.

"Do ničeho jsem ho nenutil. To on si myslel, že je na tom dobře a že to zvládne. Nemůžu za to, že neumí pít." Pokrčil rameny Paul a dolil jejich skleničky. Koutkem oka zaznamenal, že na televizi naskočila anglická verze Love Talk od WayV. Moc hezká písnička.

"Kdybys s tím nezačal, nemusel se takhle sundat," poznamenal stříbrovlásek, ale raději chtěl tohle téma opustit. Hyunjin se z toho vyspí, ráno si odtrpí kocovinu a všechno bude v pohodě. Aspoň si to tedy myslel.

"Pamatuješ si na náš poslední tábor?" ozval se zničehonic Paul a podíval se na svého společníka, přičemž k němu trochu postrčil alkohol, aby se napil.

"Myslíš ten, na kterém mě Noah zamknul v pokoji a tys mi pomáhal vylézt oknem z chatky, abych ho mohl zabít?" zasmál se Felix nad vzpomínkou z posledního tábora, na kterém byl, a upil trochu z nalitého rumu. Na táboře už patřil mezi ty starší, takže měl povolené delší večerky, s Paulem se potápěli a snažili se chytit rybu do dlaní, což se jim nikdy nedařilo, a jejich tým vyhrál celotáborovou soutěž. Jedno z nejlepších lét, jaké měl možnost zažít.

"Ano, přesně to myslím. Taky to, jak jsi přesvědčeně tvrdil, že nejsi lechtivý a já ti dokázal přesný opak." Lišácky se na něj Paul zazubil a jako zdůraznění svých slov začal svého kamaráda lechtat na bocích, na krku, na břiše, prostě všude. Lix se snažil bránit, ale měl dost starostí s tlumením svého smíchu, aby nevzbudil celý dům. Paul ho skoro až zalehl a snažil se chytit jeho ruce, jelikož nechtěl, aby mu to mladší oplatil.

Chvíli se takhle kočkovali, přičemž Felix sotva popadal dech, jak moc se smál a užíval si přítomnost svého kamaráda, kterého tak dlouho neviděl. Chyběly mu tyhle chvíle, kdy Paul ukazoval, že není studená cihla, která žije v mrazáku, ale kluk s moc hezkým smíchem a jiskřičkami v očích.

Oba dva k sobě byli moc blízko, Paulův obličej se nacházel pár centimetrů od toho Felixova, vzájemně si dýchali do tváře a koukali do očí. A jakmile Paul viděl, jak je Felix nádherný, když se směje, udělal to. Sklonil se, zatímco držel obě dvě stříbrovláskova zápěstí, a začal ho líbat.

Lixe to zaskočilo, přestože Paulovy rty mu byly důvěrně známé, možná proto taky malou chvíli opětoval jeho polibky. Možná to zavinil alkohol, jenž mu otupoval mysl. Možná to způsobila jeho touha po těchto projevech náklonnosti, když ho Hyunjinovo opilé jednání trochu štvalo.

Sakra, Hyunjin, proběhlo mu hlavou. Hned vzápětí se snažil Paulovi vzepřít a kompletně přestal spolupracovat. Tohle nebylo správné, vůbec to nebylo správné.

"Nech toho," snažil se mu říct do rtů, které stále okupovaly ty jeho. Zdály se mu o dost jiné než rty jeho prince, které ho si zvykl líbat. Hyunjinova ústa mu připadala měkčí, teplejší a o něco málo plnější. Prostě odlišné.

"Proč? Podobné večery snad někdy končily jinak?" ušklíbl se Paul, ještě víc natlačil jeho zápěstí do sedačky a jal se okusování mladšího krku a ucha. Díky tomu Felix vždy roztával, to už měl odzkoušené.

"Jenže teď je to jiné," snažil se mu to Felix vysvětlit, přestože neměl tušení, jak to udělat, aniž by mu prozradil, že nahoře spí jeho přítel.