Věříš mi?

H2O: Stačí přidat vodu

"Děkuju za ten včerejšek," špitl zahanbeně Felix, když spolu s Hyunjinem ráno seděli každý na své posteli a jemu došlo, co se včera dělo a že se o něj blondýn postaral. A taky že ho svléknul ze špinavého trička, z čehož byl kvalitně vyplesklý. Pořád mu žaludek nedal pokoj, ale naštěstí už nehrozilo, že by se znovu pokusil vyzvracet z podoby.

"Rádo se stalo," usmál se na něj blondýn a podal mu malou láhev s vodou, aby doplnil tekutiny, jelikož ho to muselo včera dehydratovat.

"Navíc... Kdybych ti o japchae včera neřekl, nemusel jsi takhle skončit," dodal ještě zkroušeně, přičemž složil hlavu do dlaní. Vážně se začínal nenávidět a měl pocit, že vše, co udělá, nějakým způsobem Felixovi ublíží.

"Není to tvoje vina. Stejně bych si je našel a sežral. Moje pitomost, že jsem nepřemýšlel, ale měl jsem neskutečný hlad." Podrbal se nervózně na zátylku, přičemž mu hlavou prolétly myšlenky na to, co mu včera říkal. Nedalo by se úplně říct, že nad svými slovy nějak přemýšlel, ale...

"Měli bychom jít za ostatními, aby věděli, že jsi v pořádku. Bang Chana jsme včera vzbudili a měl o tebe strach... A celý den bys měl pak odpočívat," přerušil mu myšlenky jeho hyung a podal mu šedý svetr, který našel v jeho skříni. S tichým díky si ho převzal, natáhl ho na svůj hubený trup a následoval blondýna v bílé košili do kuchyně, kde kraloval Bang Chan s Hanem.

"Musíme mu udělat něco lehkého. Žádné smažené krevety," oznamoval leader Hanovi, když mu z lednice podával balení krevetek, na které měl zatracenou chuť.

"Nekřečkuj," pokáral ho, když se na něj Han snažil dělat roztomilá očka a ještě více nafouknout své plné tváře, takže vypadal jako křeček, jež si do pusy narval snad všechny světové zásoby ořechů.

"Udělej mu mátový čaj, nakrájej mu okurku a mně usmaž krevety," zazubil se nevinně a šoupl mořské plody na linku.

"Mátový čaj bych si dal," řekl Felix místo pozdravu a usmál, aby ostatní ujistil, že je mu už dobře.

"Jsi v pořádku? Už ti není špatně? Kdyby cokoliv..." začal Bang Chan hned, co ho zmerčil a běžel ho sevřít v náruči.

"It's okay, don't worry," přerušil ho v cizím jazyce Felix a jeho stisk opětoval ještě s větší silou. Tohle vážně potřeboval.

"Hyune, ty někam jdeš, že máš na sobě košili?" zajímal se Han, přičemž objímal své milované krevety a utěšoval je, ať nejsou smutné, že je brzy sní.

"Musím domů. Mamka se zase rozhodla, že budu dnes plnit rodinné povinnosti." Poškrábal se nervózně na zátylku a dlouhé vlasy si svázal do culíku.

"Dávejte na něj pozor," ušklíbl se ještě Hyun, než si odešel do pokoje pro mobil, peněženku, klíče a roušku. Poté už jen houkl do kuchyně slova na rozloučenou a vydal se do předsíně se obléknout, avšak ho vyrušil Felix s hrnkem v rukou.

"Přijdeš ještě dneska?" zeptal se tiše, skoro až stydlivě, což se snažil zakrýt tím, že si usrkl z bílého šálku.

"Přijdu," odpověděl, přičemž vklouzl do tenisek drahé značky, zavázal si tkaničky a půlku obličeje si zakryl rouškou.

"Kdyby se něco dělo, tak mi napiš," oznámil mu po chvíli rozmýšlení, i když už měl jednu nohu ze dveří.

"Díky, hyung." Stříbrovlásek mu nervózně zamával na rozloučenou. Pak se vrátil do kuchyně, kde se si s dalšími členy dal malou svačinku, aby si nerozdráždil žaludek. Po tom následoval Hyunovu radu, zalezl si do pokoje a rovnou sahal po telefonu. Jak dnes Hyun mluvil o návštěvě rodiny, tak mu to připomnělo, že by se měl taky ozvat té své.