Věříš mi?

Deung Soomin

"Ahoj, jsem doma!" křičel Hyunjin už z předsíně, aby měl jistotu, že pozdraví první a nikdo ho nebude pérovat, že nemá úctu ke starším. Jeho rodina byla... No... Dalo by se říct, že byla konzervativnější než všechny jejich konzervy ve spíži.

Sundal si boty, roušku, odložil černý dlouhý kabát, který mu sahal až ke kolenům, a vešel do útrob vcelku velkého bytu. Veškeré vybavení se zařizovalo ve stylu strohé a chladné elegance. Prostornému obýváku dominovala obrovská šedivá sedačka, přes níž ležel tmavě modrý přehoz. Naproti ní se nacházela televize, na kterou se mohli dívat, i když seděli u dřevěného stolu, který byl natřený na černo. Jídelna vlastně představovala spojku mezi obývacím pokojem a kuchyní, která se dost podobala té, co měli ve studiu. Až na to, že zde se nemohlo objevit ani smítko prachu nebo šmouha nebo odpadek.

"Hyunjine, konečně jsi tady," zaslechl hlas své matky z kuchyně, kam se tedy hned vydal. Černé vlasy měla stažené do drdolu, takže mnohem více vynikla její tvář, na které se urputně snažily podepsat vrásky, avšak se jim to moc nedařilo. Na nose měla usazené brýle, přes které si všechny vždy měřila pohledem.

"Pomoz mi s těmi sklenicemi, zlatíčko, ale ber je jen za nožičky, ne že mi to ohmatáš," zaúkolovala ho okamžitě, přičemž mu podávala vyleštěné vínové skleničky. Kdyby někomu nepřišlo zřejmé, kdo mohl za blondýnův perfekcionismus, byla to tahle ženská.

"Ahoj," objevil se v jídelně i Hyunův otec, který na sobě měl černý společenský oblek a kravatu, která svou modrou barvou zapadala do konceptu celého bytu. Modrá barva totiž symbolizovala klid, oddanost a tradici. Dávali jí také přednost lidé, kteří touží po klidu a ti, co nemají rádi změny.

"Ah, kde je ta Soomin? Doufala jsem, že už tu bude, když přijdeš," mudrovala paní Hwang Hyesu nepřetržitě, takže Hyun ani nedostal šanci pozdravit se řádně s otcem. Jo, mám se fajn, díky za optání, mami, pomyslel si v duchu, když jeho matka začala nosit jídlo na stůl. Všude samé kimchi, rýže a zelenina. Na stole si našly místo i Madoo knedlíčky, Bibimbap a Kimchi Jjigae, kterou Hyun už v duchu označil za nepoživatelnou. Jeho matka polévky z nějakého záhadného důvodu nezvládala a vždy je buď přesolila nebo překořenila nebo na ní použila černou magii. Jinak si to už nedokázal vysvětlit.

Naštěstí se za pár minut zjevila ta dívka, na kterou všichni čekali... Jo, čekala na ni jen Hyesu, ale to nikoho nezajímalo.

Deung Soomin ničím nevybočovala z korejských standardů. Středně vysoká a plochá jako přistávací dráha. Dobře, nějaká prsa pod bílou blůzou měla, ale spíš by se daly zhodnotit jako lentilky pod kobercem.

Černé vlasy ji lemovaly oválný bledý obličej, ze kterého na něj svítily dvě hnědé oči. Úzké rty měla roztáhlé do jakéhosi formálního úsměvu. Podstoupila plastiku nosu, o to by se klidně mohl vsadit, jelikož před pěti lety ho rozhodně měla spláclejší.

"Tak se posaď, Soomin. Můžete si s Hyunem popovídat o tom lovu velryb." Po zahajovací konverzaci je paní Hwang s těmito slovy usadila k prostřenému stolu. Ti dva se spolu poznali na škole, když spolu měli dělat projekt o lovu velryb, a od té doby se jejich rodiny přátelily. Také to bylo z toho důvodu, že rodina Deung vlastnila hned několik posiloven po celém Seoulu, které nesly dost slušný profit.

"Hádám, že toto téma už je vyčerpané... Jak se ti daří se Stray kids?" zajímala se Soomin a flirtovně si zastrčila vlasy za ucho. Očividně se jí Hyunjin dost líbil. A to už nějakou dobu.

"Všechno je super. Co ty? Stále hraješ na housle?" zeptal se ze zdvořilosti, jelikož nechtěl rozebírat svou kariéru idola.

"Ano, dokonce jsem se teď dostala do jednoho velmi významného orchestru. Sice hraju hodně vzadu, ale prý mám talent a jednou bych mohla hrát první housle," pochlubila se pyšně, přičemž se narovnala a pozvedla bradu, aby ukázala, jak je sebevědomá a dobrá.

"Tak to ti gratuluji... Upozornění, nejez tu polévku, pokud se chceš dožít večera," varoval ji šeptem, když se jeho matka vzdálila. Takovou smrt by nepřál ani Kim Čong Unovi.

"Děkuju," šeptla nazpátek a raději své hůlky namířila ke knedlíčkům. Za minutku se vedle ní usadila Hyunova mamka a vedle Hyuna zaujal své místo jeho táta. Jedli povětšinou mlčky, občas se ozvala paní Hwang, která chtěla upozornit na to, jak je Soomin šikovná holka. Občas se do konverzace vložil i pan Hwang, který zase vychvaloval jejich syna, což měl na sto procent nakázané od své manželky.

Poté přišla řada na celé odpoledne plné společenských vědomostních her a konverzací o politice, ekologii a vztazích. Hyun by nemohl tvrdit, že si se Soomin nerozumí. Našli pár společných témat, o kterých se mohli bavit i bez asistence jeho rodičů. Měla vcelku milý hlas, i když tomu Felixovu se nemohl rovnat. Ne, nemysli na Felixe, ticho, okřikl se v duchu a dál poslouchal dívčino vyprávění o její cestě do Londýna, kde byla díky svému hraní na housle.

Rodiče je po pár hodinách opustili, aby připravili večeři, ale oni si toho ani nevšimli. Povídali si dál a dál. Soomin vyprávěla, jak se účastnila jednoho jejich koncertu s její nejlepší kamarádkou. Prý byl na stagi neskutečný a všechno vypadalo tak úžasně. Vychválila ho do sedmého nebe a on jí hned slíbil, že se někdy přijde podívat na její vystoupení, až bude mít čas.

Celou tu dobu se na něj usmívala a roztomile se chichotala jako vtipům. Často si zandavala prameny havraních vlasů za ucho a nakláněla hlavu na stranu, u čehož se lehce červenala.

"Úplně jsem zapomněla na čas, jak jsem se dobře bavila, už bych měla být doma," vyjekla najednou Soomin, když hodiny na jejím mobilu ukazovaly už večer. Hyunjin si letící čas také vůbec neuvědomil. Jak by taky mohl, když na stěně nikde nevisely žádné hodiny a telefon měl odložený na stole, jelikož mu jeho matka řekla, že mu vyhodí mobil z okna, pokud ho nedá ze svého dosahu, když bude se Soomin. To by přece nepůsobilo dobře, kdyby ho mobil vyrušoval. Nechápal to, ale věděl, že nemá cenu se hádat.

"Klidně bys tu mohla přespat... Hyunjin má velkou postel, vešli byste se oba," usmála se paní Hwang úlisně, že by záměr z jejích slov vyčetl i hluchý, slepý a naprosto blbý.

"Ne, nebudu otravovat..." odporovala Soomin, v čemž ji podpořil Hyunjin s tím, že slíbil, že se dneska vrátí do dormu.

"Tak tě aspoň Hyunjin odveze, Soomin, moc ráda jsem tě viděla. Snad se brzy znovu takto sejdeme," loučila se paní Hwang srdečně se Soomin a domů ji s sebou dala ještě nějaké knedlíčky, které zbyly. Ještě jednou poděkovala za med a víno, které jí dívčina přinesla jako dárek.

Hyun se jako první rozloučil s tátou, který mu popřál hodně úspěchů. Mamka mu dala pusu na tvář a kladla mu na srdce, aby se choval zodpovědně, staral se o sebe a připomněla mu, že má Soomin podržet dveře, až bude nastupovat i vystupovat z auta. Tím trochu ranila jeho gentlemanskou stránku, jelikož to pro něj byla samozřejmost.

V autě přišla řeč na domácí mazlíčky, neboť se Soomin líbila Hyunjinova kočka.

"Ty máš tarantule?" podivil se vyděšeně, protože se to neřadilo zrovna mezi typické domácí mazlíčky a jeho arachnofobií to nemálo otřáslo.

"Ano, ale neboj, nejsou nebezpečné. Jsou moc hodné," ujistila ho, když dojeli do místa jejího bydliště. Hyun se tím raději nezabýval, jinak by dostal panický záchvat jen při té představě, vystoupil z auta a otevřel Soomin dveře. Nabídl jí ruku a pomohl ji vystoupit z auta. Ona však jeho ruku nepouštěla.

"Děkuju, že jsi mě odvezl. A za celé odpoledne a večer, moc jsem si to s tebou užila," usmála se a přistoupila k němu ještě více. Stoupla si na špičky, aby se mohla k Hyunovi více naklonit a dát mu pusu na rty.

Hyun tušil, co chce udělat, přesto teď netušil, jak by měl reagovat. Stejně se za chvíli odtáhla, zahihňala se a rozloučila se s tím, že se snad brzy zase uvidí. Potom už mu zmizela z dohledu a on se otočil, vlezl zpátky do auta a vydal se směr jeho dorm. Ještě než vyjel, zkontroloval si telefon, kde našel zprávu od Felixe. Po ní se mu sevřelo srdce, takže ani neodepsal, protože už bylo po půlnoci a snažil se co nejrychleji dostat domů.

Musel myslet na tu pusu, co mu dala Soomin, i když to bylo něco tak nevinného. Měla teplé rty, ačkoliv venku mrzlo. Nepřipadalo mu to tak špatné... Jenže, když si vzpomněl na jeho první polibek s Felixem...