Věříš mi?

Mně z toho asi praskne žárovka

"Chceš se mnou zůstat, sunshine?" zeptal se vážným hlasem Hyunjin po tom, co na celý dorm křičel, že mají poradu.

"Co to děláš?" nechápal Felix. Respektive tušil, o co se tu blondýn snaží, ale jeho mozkové buňky to odmítaly přijmout jako definitivní informaci.

"Chceš se mnou zůstat i přes to, co jsem ti dneska řekl? Nevzdáš to se mnou?" pokládal otázky jeho hyung tišším, za to mnohem naléhavějším hlasem.

"Hyung, já...," začal Lix tiše, přestože jeho zamotané klubko myšlenek se odmítalo rozmotat a přeformovat se na slova. Nakonec zvládl jen přikývnout.

"Já doufám... Teda vy doufejte, že máte moc dobrý důvod, proč tu v půl dvanáctý v noci ječítě, že máme poradu," oznámil Seungmin, který jako první přišel, spíše se nějak zvláštně došoural, do kuchyně.

"Umřel někdo? Protože mám rozkoukaný seriál a nutně potřebuju vědět, kdo tam umře, takže to zestručněte," hlásil asi minutu po Seungminovu příchodu Han, který byl následován jejich leaderem, který si nervozitou skoro kousal nehty. Měl tušení, co se teď stane, proč by jinak ti dva společně svolávali poradu.

Changbin s Jeonginem přišli ve stejnou chvíli a zapadli na volná místa na židli, aby se stali svědky zombie Minha, který snad ani neotevřel oči a vydal se k lince postavit na kávu.

"Minho, je půlnoc, nech to kafe na pokoji," domlouval mu Han, který ho se zájmem pozoroval a v nejhorším se připravoval k zásahu. To by na něj ovšem nesměl Minho hodit pohled, pod kterým tuhla krev v žilách na tisíc stupňů pod nulou, a dále pokračovat ve své činnosti se slovy, že jestli chtějí, aby byl vzhůru, tak mu tu kávu ještě rádi udělají sami.

"Co tu děláme?" zajímal se Seungmin a otazníky v jeho očích přeskakovaly z Hyunjina na Felixe, který stál za blondýnem, a na Bang Chana, jenž seděl naproti němu.

Hyunjin věděl, že teď přišel jeho čas. Čas, kdy všem přizná, koho miluje. Čas, kdy přizná, že není tím, za koho ho mají. Čas, kdy se postaví svému strachu. Čas, kdy neuteče.

"Nech ho chvíli," zašeptal Jeongin, když viděl, že se Seungmin znovu nadechuje, aby zopakoval svou otázku. To už se k nim usadil i Minho s hrníčkem, ze kterého se valilo aroma kávy.

"Jestli nám hodlá sdělit, že rozbil nějakou žárovku, tak u toho být nemusím," prohlásil Han a schytal malý pohlavek od Chana.

"To vám nechci říct. Chci vám říct... Že... Že... No, jak to mám sakra říct?" Do Hyunjina se začala zakousávat panika, avšak v okamžik, kdy na svém rameni ucítil Felixovu ruku, se uklidnil. Věděl, že ho má za sebou a že to dělá i pro něj. Věděl, že odsud už nevede cesta zpátky a že by po ní nešel, i kdyby se mu nějaká naskytla. Jsou v tom společně, ačkoliv to Hyunjin podělal.

"S Felixem spolu chodíme," vyhrkl najednou po tak dlouhé odmlce a nemohl se rozhodnout, jestli se mu ulevilo, nebo ještě více přitížilo a za chvíli sebou sekne kvůli závratím. Nakonec se vzchopil a pokračoval, zatímco celé osazenstvo u stolu nechápavě civělo a čekalo, co se z toho vyvine dál.

"Omlouvám se, že to před vámi už nějakou chvíli tajíme, ale nemohl jsem se dát dohromady s tím, že miluju kluka," pokračoval, no bohužel ho dál nenapadalo, co má dál dělat nebo říkat. Hlava mu třeštěla, jako by v ní měl koncert nějaké velice podprůměrné skupiny, a jeho tělo praskalo pod napětím jako příliš natažené struny kytary.

"Tak moment. Jsem jediný, kdo se v tomhle ztratil, nebo jste taky nikdo nedostal instrukce?" ozval se Changbin, který si podepřel hlavu rukou a velice intenzivně přemýšlel, čeho to byl právě svědkem.

"To je nějaký vtip nebo sázka? Vy dva spolu jako spolu?" přidal se Seungmin, který už opět začal přemýšlet, proč že ještě nepodal výpověď.

"Ne asi jako spolu jako od sebe," utrousil Minho, jenž foukal svůj drahocenný nápoj.

"Jsme spolu. Jakože opravdu spolu. Žádný vtip nebo sázka. Já vím, že to zní jak z nějaké fanfikce, ale prostě se to stalo," vypravil ze sebe Hyunjin, zatímco ho Lix zezadu objal kolem pasu. Ani nedokázal popsat své překvapení, že se to vážně stalo.

"Mně z toho asi praskne žárovka," vydechl Han a vykuleně jako veverka sledoval, jak Hyunjin pokládá dlaň na Felixovu ruku, která ho držela.

"Můžeš ty žárovky pro Satanovu housenku už nechat na pokoji?!" okřikl ho Chan a rozhodil ruce, jako by byl schopen požádat o pomoc i samotného Satana.

"Hej, máš tu teďka větší problém než mě a žárovky, soustřeď se na něj, prosím," odvětil Han, ale toto téma se po důkladném zvážení rozhodl opustit.

"Přeji vám, ať jste spolu šťastní a nemám problém s tím, že jste spolu, ale za žádnou cenu se to nesmí dostat na veřejnost," začal už vážněji Chan, který vytušil, že se to musí nějak normálně uzavřít, jinak tady na sebe budou koukat do rána.

"Taky tak. Nemám nejmenší problém s tím, že jste spolu. Kdyby se někdy něco stalo, budeme vás krýt," přidal se Jeongin s úsměvem a pohledem vyzval ostatní, aby se k tomu také vyjádřili.

"Můžete se na nás spolehnout." Přikývl Minho, který se ani nezdál vyveden z míry.

"Já to teda spíš pořád nechápu a spíš jsem čekal, že jestli se tu dá někdo dohromady, tak to bude Minho s Hanem, ale ani s vámi nemám nejmenší problém," ozval se Changbin, aby se na něj nezapomnělo.

"Co ještě není, může být," pronesl Minho s úšklebkem a s pohledem spočinutým na Hanovi.

"Aw, baby, můžeme spolu montovat žárovky," řekl velice flirtovním hlasem Han, přičemž si namotal krátký pramen hnědých vlasů na prst.

"Můžeme je montovat klidně celou noc," opětoval mu Minho, usrkl si z kávy a olízl si koutek rtů.

"Tak a dost. Můžeme se z tématu Minsung vrátit na Hyunlix? Z toho možná nebudu mít takové trauma," zarazil jejich začínající debatu Seungmin, který opravdu nepotřeboval být svědkem spojení flirtování a výměny žárovek.

Chan se domníval, že k tomu už se nedá nic víc dodat, takže se zvedl, došel k těm dvěma až do teď tichým milencům a oba dva je objal. Ani ne za půl minuty cítil, jak se na něj nalepil Han s Jeonginem. Ani ne za minutu se celé Stray Kids objímalo, zatímco Hyunjin uprostřed plakal. Tentokrát se ty slzy však nepočítaly mezi slzy smutku, zoufalství a beznaděje. Tyhle slzy tekly díky štěstí, lásce a podpoře, kterou jim zbytek skupiny vyjádřil. Nečekal jejich klidné reakce na celou situaci. Možná ani neměl tušení, co čekal, ale tohle pro něj byl jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě.

"Takže všichni se vším v pohodě?" ujistil se leader, když rozpustili objímací kroužek a po odsouhlasení jeho dotazu poslal všechny spát.

"Vážně jsi to udělal," hlesl Felix, když s Hyunjinem došli do jejich pokoje. Za celou dobu v kuchyni skoro nepromluvil, jelikož jeho emocemi zastřený mozek nezvládal pobírat situaci.

"Udělal," potvrdil mu blondýn a otočil se k němu čelem. Pomalu k němu natáhl ruce a opatrně se dotkl konečky prstů jeho tváří a hrany čelisti. Jeho milý mu k jeho radosti neukázal žádnou negativní reakci, naopak mu vyšel vstříc a opřel své čelo o to jeho.

"Věříš mi?" zašeptal Hyunjin, když se ještě více přiblížili rty. Zbývalo pár centimetrů, aby se spojily. Což se po vteřině stalo. Stříbrovlásek tu vzdálenost překonal a jemně okusil tu opojnou hebkost, kterou se nechal omámit už tolikrát a kterou se hodlal nechat omamovat i nadále.

"Věřím," odpověděl mu do rtů tím hlubokým zastřeným hlasem, jímž svého prince zaručeně vždy dostal do kolen. Teď už zbývalo jediné - přisunout ty postele k sobě.