Věříš mi?

Jo, stálo to za to rozlitý pití

"Co říkal?!" vyšiloval Bang Chan, kdy Hyunjin hovor s Jeonginem típl a podíval se na něj s Felixem.

"Myslíš žvatlal? Zřejmě bude na mol, je někde vedle baru a snad se s někým popral nebo co, dal mi adresu, takže pro něj jedu, jelikož se necítí na to, aby se dostával domů sám," shrnul blondýn vše, co stihl pochytit z Inova povídání. Přitom sebral ze šuplíku pod stolkem klíče od auta a rázným krokem se vydal do předsíně, aby co nejrychleji splnil svůj záměr.

"Jedu s tebou," rozhodl jejich leader a začal z věšáku sundávat bundu, avšak Hyunjinův pohled a velmi důrazný nesouhlas ho zastavil.

"Mám s tebou jet aspoň já?" nabídl se Felix, který je pozoroval z chodby. Byl rád, že se Jeongin konečně ozval, ale nerad viděl, že chce jeho očividně rozhozený přítel řídit sám. Bohužel věděl, že zrovna s řízením mu nijak výrazně nepomůže... Spíše naopak. Proto ho blondýnovo odmítnutí a ujištění, že to zvládne sám, nepřekvapilo.

Zůstal tedy s Bang Chanem v dormu. Oba dva se posadili zpátky na svá místa na sedačce, u čehož se Felix nechal sevřít v náruči. To jediné pro Chana teď mohl udělat - být tu pro něj.

Hyunjin se mezitím už řítil Seoulem a jen doufal, že rozuměl název baru a ulici správně. Cloumal s ním vztek. Vztek na Jeongina i na sebe. Neměl ho nechat odejít, avšak In také neměl reagovat tak přehnaně. Upřímně se divil, že jeho křik nevzbudil celý dorm.

A teď se jeho kamarád nacházel někde vedle baru nebo před barem zřejmě vylitý jako váza. A kdo ví, jestli není třeba i zraněný, když nadával na nějakého idiota, co mu vylil pití a ještě si dovoloval.

Zaparkoval na místě docela vzdáleném od lokace baru, kolem kterého se nejdřív chtěl porozhlédnout. Upřímně doufal, že se za dobu jeho jízdy Jeongin nerozhodl někam přemístit. Jestli jo, tak ho propleskne, až ho najde.

Nebylo to tu tak moc živé, jak to očekával, přestože to tu neznal. S rouškou na obličeji a kapucí na hlavě se porozhlížel před barem, který na sebe upozorňoval modrými neonovými světly, hudbou, která se ozývala zevnitř, a pár lidmi kouřícími venku.

Ina stále neviděl, tak poodešel kousek do uličky, která oddělovala budovu klubu s další budovou, která byla podle cedule obchodem s oblečením. Ta ulička vypadala jako ulička vystřižená z hororového filmu či detektivky, ve které se odehraje odporná krvavá vražda, jež se bude další dvě hodiny vyšetřovat.

K jeho štěstí a tedy i smůle, Jeongina ani tady neobjevil. Proto vytáhl mobil a začal v kontaktech hledat Jeonginovo číslo. V tu chvíli si však všiml, že přes silnici se rozkládá malý parčík s lavičkami. Něco mu říkalo, že by ho mohl jít hledat ještě tam, takže se tam s vyzvánějícím mobilem u ucha vydal. Když blízko zaslechl známou písničku, rozjásalo se mu srdce jako dítěti, které vidí kousek dortu s jeho jménem.

Konečně uviděl Ina. Seděl na studené zemi před lavičkou, o kterou si opíral záda a měl na ni položenou hlavu, kterou mu zakrývala černá kapuce.

"Hyung, prosím, nekřič na mě," zamumlal Jeongin přiopile, když se mu v zorném poli objevil blondýn a stáhl si roušku z úst.

"Mám chuť tě spíš proplesknout, ty pako jedno," prohlásil Hyunjin, vzápětí si klekl na studený chodník a přitáhl si svého mladšího kamaráda do náruče, ve které by ho nejraději schoval před celým světem aspoň na malou chvíli. Ale vyliskat ho za to, že zdrhá uprostřed noci, by taky mělo něco do sebe.

"Jsi v pořádku?" zeptal se tiše a položil mu ruku na tvář, jež palcem začal hladit. Žádné odřeniny na jeho krásné tváři neviděl, ale netušil, jestli to případně neschytal jiným způsobem.

"Jo... Oni mluvili o Chanovi jako o... No... O...," rovzpomínal se Jeongin, přičemž odšťouchl Hyunjinovu ruku od sebe: "Debilním klokanovi, který dostal pánví přes nos."

"Cože?"

"Dva kluci... Jednoho z těch kluků přítelkyně stanuje Bang Chana a prý pořád mluví o jeho vlivech. A ten kluk ho začal strašně urážet, že je Chan hnusný a idiot, když se baví o ženských problémech, že je to nechutný a že je leader na baterky, že by udělal líp, kdyby odtáhl do Austrálie. Stejně prý neudrží tu svou skupinu po hromadě moc dlouho," vyprávěl In, přičemž si do jeho očích opětovně probíjely cestu slzy.

"A mě to strašně sralo a došlo mi, jak jsem byl k němu nespravedlivej. On toho má nad hlavu a já na něj ječel, jak nesvéprávnej fracek. Tak jsem ho bránil a začali jsme se dohadovat a on mi vzal pití a chrstnul mi ho do ksichtu. Pak nás vyvedli," dokončil s dlouhým povzdechem a otřel si obličej, jako by si stíral alkohol, který na něj byl vylit.

"Neboj, určitě mě nepoznal. Vůbec neměl páru," ujistil ho ještě In, když viděl výraz svého hyunga. V tu chvíli se však blondýn vrhl kolem jeho krku a pevně ho sevřel v náruči a zašeptal: "Jsem tak zkurveně rád, že jsi v pořádku. Už tohle nikdy nedělej, přestože je fajn, že si se za Chana a za Stray Kids postavil."

"Jo, stálo to za to rozlitý pití. Ale bylo to zatraceně drahý a zatraceně dobrý pití... Asi Chanovi řeknu, že mi dluží flašku," zasmál se od srdce Jeongin a a stiskl svému kamarádovi oplatil.

"Do prdele, zvedni se z té ledové země, ještě nastydneš," přikázal Hyunjin, když se do něj začal zahryzávat chlad ze země jako hladový pes. Bůh ví, jak dlouho tam mladší seděl. A velice nerad by ho viděl lehnout na chřipku. Proto ho za ruku vytáhl na nohy, chytl ho kolem pasu a co nejrychleji ho dovedl do auta, kde pustil topení a vydal se zpět domů.

V dormu se hned, co vešli do předsíně, přiřítil Bang Chan a sevřel nejmladšího člena Stray Kids, ačkoliv věděl, že to Jeongin dvakrát neocení. Přesto se mu srdce rozpustilo jako mléčná čokoláda pod rozpáleným sluncem, jakmile mu In sevření opětoval stejnou, možná větší silou a šeptal hořkosladká slova omluvy.

Hyunjin je tam se sevřeným srdce a dlouhým oddechem nechal a došel do obýváku, kde u ztišené televize našel spát svého milého v pozici, ze které by ho ráno velice bolela záda a zase by kňučel, že by potřeboval, aby mu záda narovnal parní válec.

Trošku s Felixem zatřásl, aby ho probudil, ale dostalo se mu jen mírného prochrápnutí a zavrtění se. Proto ho s největší opatrností a jemností podebral pod zády, pod koleny a zvedl ho do náruče, načež si stříbrovlásek zase trochu uchrápl a přtiulil se k jeho trupu.

Zanesl ho do jejich pokoje, kde ho uložil na jeho postel a přikryl peřinou až k ramenům. Poté přiklekl k jeho posteli a něžně mu prohrábl vlasy a dal pusu na tvář. Doufal, že se mu bude zdát jen o nádherných věcech a zítra se vzbudí s úsměvem, který tak miluje.

Musel se však ujistit, že jeho leader a maknae jsou v pořádku a nikdo na nikoho nekřičí nebo se ho nepokouší namontovat místo žárovky.

Naštěstí se spolu usmířili a slíbili si, že se pokusí navzájem chápat a ani jeden nebude dělat až takováhle dramata. Chan už se odebral do svého pokoje, ale Jeongin ležel na sedačce s pohledem upřeným na vypnutou televizi a s rozsvícenou lampičkou.

"Chceš, abych tady s tebou ještě zůstal?" zeptal se Hyunjin, přičemž po několikáté za večer poklekl, aby byl v úrovni Inových očích.

"Jak chceš," zamumlal černovlásek, přičemž se jeho pohled ze zajímavé černoty televize přesunul na jeho hyunga.

"Ptám se, co chceš ty," odpověděl mu a opřel se o hranu sedačky.

"Jo, chci... Sice jsem se za dnešek objímal víckrát než za celý minulý rok, ale," řekl, u čehož roztáhl ruce, aby naznačil, že chce Hyunjina sevřít v náruči, a posunul se, jelikož musel staršímu udělat místo.

Hyunjin se lehce pousmál a zaplul na místo vedle Ina, který se nechal obejmout a uvelebil se mu na hrudníku. Blondýna překvapila mladšího přítulnost, protože tu vídal jen zřídka, ale jeho srdce konečně zklidnilo svůj zběsilý maraton a jen poklidně vyklusávalo. Minimálně tahle záležitost došla svému šťastnému konci.