Věříš mi?

To nemůžeš myslet vážně!

Felixe vcelku překvapilo, když se probudil zcela sám. Ani si nepamatoval, že by došel do postele a usnul, věděl jen, že ho uspávalo Bang Chanovo hlazení po vlasech a že mu zřejmě vytuhl v klíně.

S protáhnutím zad se vyhrabal z postele jako krtek zpod země a zamířil své kroky do kuchyně. Tam našel odpovědi na své otázky, které mu prouzdaly hlavou jako malinké sněhové vločky, které se snášely za oknem. Našel svého přítele v těsném objetí s Jeonginem.

Takže ho našel a vrátili se oba v pořádku, pomyslel si šťastně stříbrovlásek a přemýšlel, jestli je má vzbudit, udělal jim potichu snídani, nebo se vrátit do pokoje. Pozoroval je, zatímco dál uvažoval a začal si uvědomovat, jak moc oba vypadají klidně ve spánku a jak moc k sobě mají blízko. Asi tak jako on má k Chanovi. Ne, že by ke zbytku skupiny neměl silné vnitřní pouto, které by neroztrhlo snad nic, přesto to cítil s Chanem jinak. Proto by mu vyklopil, že se zamiloval do Hyunjina, i kdyby se ho nezeptal, co se děje, když byl skleslý z Hyunjinova odmítnutí.

Nechtěl by to i Hyunjin říct někomu tak blízkému jako je In? Ano, sice tušil, že je Hyunjin jiný než on a své problémy a starosti nemá zapotřebí tolik probírat s ostatními jako on, ale i tak...

"Ahoj, sunshine," ozval se najednou Hyunjin, který se trochu zamrvil a pootevřel oči. Vzbudilo ho Jeonginovo chvění, jako by se mu do těla zarýval chlad.

"Ahoj, princi," pousmál se Lix a sledoval, jak se jeho přítel od spícího černovláska odtáhl, slezl ze sedačky a zabalil Ina ještě víc do deky, pod níž leželi celou noc.

"Udělám čaj," nabídl se stříbrovlásek, když viděl, že se In probouzí a ještě víc se začíná klepat jako předražený ratlík v kabelce.

V tu chvíli se objevil jejich leader následován Seungminem, který hlásil, že potřebuje kafe před dnešním tréninkem, jinak za sebe neručí.

"Je mi strašná zima," zamumlal Jeongin ze sedačky a ještě víc se ze sebe snažil udělat hodně dobře utaženou sushi rolku.

"Pojď do postele. Omluvím tě z tréninku. Felix ti za chvíli donese čaj, dobře? Kdyby se něco dělo, okamžitě volej a přijedu z tréninku a hodím tě k doktorovi, jasný?" prohlásil Chan a doprovodil Ina do jeho pokoje. Upřímně doufal, že je to jen jeden z účinků nedostatku spánku a kocoviny. Ne třeba chřipka.

∗∗∗∗∗

"Bylo všechno včera v pořádku?" zajímal se Felix, když večer konečně všichni dorazili z tréninku domů a oni dva se po ujištění, že je Jeonginovi dobře, vytratili do pokoje.

"Jo... Sice jsem z něj měl infarkt, ale našel jsem ho v pořádku. Už jsi spal, když jsme se vrátili, tak jsem tě odnesl do postele a zůstal s Inem," informoval ho Hyunjin a trošku sklonil hlavu, aby mu mohl mladší vlepit pusu na rty.

"Jsem rád, že to dopadlo dobře," zašeptal mu do rtů mladší, zatímco se jeho hyung snažil polibek prohloubit. Lix ho stáhl k sobě na postel, která byla stále oddělená od té Hyunjinové.

"Co kdybychom ty postele dali k sobě?" navrhl Lix mezitím, co mu jeho přítel trápil kůži nad klíční kostí.

"A jak to vysvětlíme, když sem někdo přijde a bude se vyptávat, proč to tak máme?" odvětil mu blondýn do kůže, avšak zastavil své počínání.

"Tak mu řekneme, že je mi v noci zima, ale nechceme platit vysoké účty za topení, tak jsme zvolili levnější variantu," vysvětlil mu svůj naprosto skvělý plán stříbrovlásek, zatímco se nad něj jeho přítel vyhoupl, aby mu viděl do očí.

"Samozřejmě, sunshine. Ještě jim řekni, že máš strašidlo pod postelí a ve skříni ducha, abychom dostali úplně nový nábytek," zasmál se starší a odhrnul svému milému prameny vlasů z obličeje. Nelíbilo se mu, kam tenhle jejich rozhovor směřoval. Přestože chtěl být Felixovi co nejblíž, tohle se zdálo riskantním. Do jejich pokoje sem tam někdo zavítal a on nenacházel přijatelný důvod, kterým by to zahrál do bezpečné zóny.

"Chci jim říct něco jiného. Chci jim říct, že spolu chodíme, hyung. Celé skupině a klidně i celému světu," zašeptal, Lix, u čehož svému příteli vzal obličej do dlaní. Nic jiného si nepřál více. Jen se už nechtěl doma schovávat a dělat, že Hyunjina nemiluje a netouží být na něj nalepený jako koala na svůj strom.

"A zámek s jednorožcem bys nechtěl?" zeptal se blondýn a slezl z menšího klučiny, načež se posadil na okraj postele.

"Ten mám na seznamu jako druhý," pousmál se dosti sarkasticky Felix, došoupal se vedle svého prince a složil ruce do klína.

"Není to dobrý nápad. Nechci to."

"To se za náš vztah stydíš?" Lixovy nervy stály na okraji propasti, do které se každou chvíli měly vrhnout po hlavě. Tušil, že tenhle rozhovor jednou přijde. Obzvlášť po tom, co se stalo s Paulem.

"Nestydím. Jen... Víš, jak je to složitý?" povzdechl si Hyunjin a prohrábl si vlasy.

"Skvělý... A já si myslel, že ses konečně smířil s tím, že jsi na kluky, že mě miluješ," procedil skrz zuby stříbrovlásek, který vážně moc doufal, že se jeho přítel s tím, kdo je, už smířil... Po všech jeho slovech, po všech jeho činech... A on to stále nedokázal přiznat přátelům. Bylo jednodušší přiznat to Lixovým rodičům, kteří jsou strašně moc kilometrů daleko, neznají ho a nic neprozradí, než přátelům, kteří ho znají a vídají každý den.

"Dobře, já chápu, že to nechápeš, ale neříkal jsi, že ti stačí, že jsme spolu? Když to víme my dva? Potřebuješ to hlásit všem?" Hyunjin neoplýval zrovna velkou trpělivostí po náročném tréninku, kde mu bylo vyčteno, že na sobě málo pracuje a po noci, kdy málem umřel strachy o svého kamaráda a svůj spánek by přirovnal ke katastrofě způsobenou Jeonginovým vrtěním se. Přesně naopak. Jeho klid spáchal sebevraždu.

"Proč pořád nechápeš to, že ve chvíli, kdy se to dostane ven, jsme v háji?! Ty teda ne. Ty máš milující rodinu a kdykoliv to tu můžeš zabalit a vrátit se do Austrálie, kde můžeš začít znovu. Já tohle kurva nemám. Nemám se kam vrátit. Společnost by mě vyrazila, rodiče vydědili a všichni odsoudili! Tak nějak nejsem Paul," vyjel po svém příteli Hyunjin, u čehož se vážně snažil držet hlasitost, zatímco si stoupl a shlížel na mladšího shora.

"Nechci, abys byl Paul!" vyjekl Felix, přičemž se postavil, takže stanul sotva pár centimetrů od naštvaného blondýna.

"Očividně. Víš, co? Nikdy jsem k nikomu necítil to, co teď cítím k tobě, ale tobě to pořád nestačí. Tak to skončíme, můžeš jít brečet Paulovi na rameno, žes ho neměl přestat líbat a žes ho neměl kopnout, protože já tohle nedám."

"To nemůžeš myslet vážně!"

"Ale jo, můžu. Stejně jsi mu celou dobu věřil víc než mně, stejně jsi ho líbal, tak co." Po svých slovech se Hyunjin vyhnul Felixovi, kterému mozkové buňky odmítaly zpracovat vyřčené informace, prudkým pohybem otevřel dveře a vydal se pryč.

Lixovi trvalo asi dvě sekundy, než mu plně sepnul význam slov a Hyunjina odchodu. V tu chvíli se rozběhl následovat svého hyunga. Vyběhl ze dveří, ale hned se zastavil, jakmile uviděl, že je Hyunjin v předsíni na odchodu. A proto ho nenapadlo nic jiného než zakřičet: "Do prdele, Hyunjine, vrať se!"

"Hej, všechno v pohodě?" zeptal se Han, který vykoukl z pokoje a hned za ním se objevil i Bang Chan. V tu minutu Hyunjin opustil jejich dorm.

"Jo, jen mu hráblo. Nebo hráblo mně. Vezmu hrabičky a někoho s nimi přetáhnu třeba," odpověděl Felix napůl s hysterickým smíchem a napůl se srdceryvnými vzlyky, které se mu draly z hrdla, a vrátil se zpět do pokoje.