Věříš mi?

Break My Heart Again

Všichni členové Stray Kids seděli v jednací místnosti a napjatě očekávali příchod jejich manažera, který s nimi chtěl mluvit v souvislosti s tím, že v soutěžích si nevedli tak moc dobře, jak chtěli. Měli trochu probrat i jejich další aktivity a všechny možné věci, které s tím úzce souvisely.

Když jejich manažer přiklusal, okamžitě spustil všechny věci, které si pečlivě připravil. Sice je chválil, ale nevyhnuli se ani kritice. Celé to trvalo jen pár hodin, takže byli vcelku rychle zase propuštěni. Až na jednoho člena.

"Felixi, prosím zůstaň tu, chci s tebou mluvit o samotě," požádal ho manažer, když se všichni sbírali k odchodu. Trošku překvapeně přikývl a zůstal seděl.

"Mám takový pocit, že se v poslední době vůbec nesoustředíš. Na trénincích děláš chyby. A tvoje vokály... No, měl bys začít hodně trénovat ten zpěv," vyčetl mu manažer v černém obleku, v brýlích a se založenýma rukama na hrudi.

"Omlouvám se. Polepším se. Ale ten zpěv vážně trénuji, co nejvíc to jde," špitl pokorně hlubokým hlasem.

"Musíš makat víc. Jinak to nejde. Strašně ti to v některých pasážích ujíždí a jestli se to nezmění, tak ti ty party budeme muset sebrat. Taky koukej zapracovat trochu víc na své korejštině... Nemělo by se ti stávat, že nebudeš rozumět v nějakém vysílání, co máš dělat." Stříbrovlásek moc dobře věděl, na co naráží s tou korejštinou... V show měl předvádět nějakou věc, jenže špatně pochopil význam slova.

"Dobře, budu více trénovat korejštinu i zpěv, slibuji." Přikývl, u čehož si opět začal kousat rty. Připadal si tak moc hrozně, že si ho tu musel manažer nechat a promluvit mu do duše individuálně. Tušil, že to začal kvalitně podělávat a že bude muset začít dřít ještě víc. Přestat řešit věci okolo Hyuna a koncentrovat se jen na jeho dovednost zpěvu.

Nemohl však popřít, že ho to děsivým způsobem srazilo dolů, až na samotné temné dno jeho mysli. Vážně to bylo to poslední, co teď potřeboval.

Do auta k ostatním nastoupil se zkroušenějším výrazem, než má student vyražený ze zkoušky, i když se na ni učil přes několik týdnů.

"Jsi v pohodě?" zajímal se Bang Chan, když všechny pohledy padly na smutného stříbrovláska.

"Tak nějak. Bude to v pohodě." Nebyl si jistý, jestli přesvědčuje spíš je nebo sebe, ale za žádnou cenu jim nechtěl přiznat, že ho teď manažer považuje za nejslabší článek skupiny.

"Ta žárovka už zase nesvítí," oznámil všem členům skupiny I.N., když společně v kuchyni obědvali nudle, přičemž I.N. nespouštěl zrak z té mrchy, která jim měla sloužit jako zdroj světla k jídlu, jelikož se venku hnusně zatáhlo.

"Uuu, a víte kolik Korejců je potřeba k druhé výměně žárovky?" ozval se okamžitě Han, když uviděl svou šanci zase provokovat jejich milovaného leadera. Tím si ti dva vyjadřovali svou přátelskou lásku a náklonnost- lehkou šikanou.

"Víš, kolik je potřeba hůlek k tomu, abych ti vypíchl obě dvě oči? Dvě. A víš, kolik jich držím? Dvě," opáčil se Bang Chan s lehce psychopatickým úsměvem.

"Proč mi to trochu přijde jako zkoušení z matematiky?" zamračil se nespokojeně Seungmin, kterému se vracely vzpomínky na počty před tabulí. Na to se musel Felix trochu pousmát, i když měl přes mysl přehozený tmavý závoj a jeho reakce by se daly přirovnat k reakcím lenochoda s únavovým syndromem, což se naštěstí po jídle a popichování členů u stolu značně zlepšilo.

U mytí nádobí s Chanem ho požádal, jestli by ho nehodil do studia, že musí jít trénovat zpěv. Chan s úsměvem přikývl, že ho bez problémů odveze a až bude chtít domů, tak má zavolat a on ho někdo zase přiveze domů.

Za chvíli se už stříbrovlásek sám procházel po chodbách jejich studia, až nakonec skončil v jedné z nevelkých bíle vymalovaných místností.

Na mobilu si vyhledal své oblíbené písničky a zkoušel zpívat, co mu hlasivky dovolily. Sem tam mu to ujíždělo a skřípalo, to bezpečně poznal, přesto to nevzdával. Musel trénovat více, i když se mu do myšlenek vloudily zase ty otravné věci typu Hyunjin.

Rozhodl se, že si zlepší náladu a chtěl potěšit i své fanoušky, tak si zapl vlive a pozdravil své milované Stays. Na tváři se mu samovolně zformoval úsměv, když něco povídal a pak se dokonce odhodlal zpívat. Dělal si chvíli srandu z vysokých tónů, ale pak už začal normálně zpívat své oblíbené anglické písně.

Ani netušil, kolik času už uběhlo, ale za okny už se rozprostřela tma protkaná světly pouličních lamp a nočního života. V tu chvíli, kdy si toho všiml, mu volal Bang Chan s tím, že sleduje jeho vlive a že je úžasný. Že moc dobře ví, jak je nejistý, co se týká jeho zpěvu, ale má nádherný hlas. A hlavně že se nemá tolik podceňovat. Bang Chan věděl, co mu manažer to dopoledne řekl, jelikož to spolu probírali před pár dny. Doufal, že ho manažer poslechne a nesjede jeho mladšího kamaráda za pár špatných tónů, no bohužel se stalo jinak. Z toho důvodu chtěl Felixe povzbudit co nejvíc.

Stříbrovlásek myslel, že si natáhne obličejové svaly, jak se začal culit a nervózně se smát. Tak neskutečně ho těšilo, že mu jeho hyung poskytuje takovou podporu, která hřála jako letní slunce. Hluboko v srdci mu rezonovala nekonečná vděčnost, že někoho, jako je Bang Chan, může mít ve svém životě.

Poté se však znovu ponořil do atmosféry další písničky, která se mu začala linout kolem uší. Break My Heart Again od Finnease.

Zježily se mu chloupky na rukou, když si uvědomil, že až moc dobře zná ten pocit, o kterém mluví zpěvák. Tu bolest a jakousi zvláštní smířenost, kterou přenášel skrz slova, jež se mu zařezávala do kůže jako kusy rozbitého skla. Cítil, jak jeho srdce začíná být rychleji a rychleji, zatímco nervozita vstupovala do každého jeho nervu.

"Hej, ty. Právě teď odcházím. Můžu přijít později v tento večer? Nebo potřebuješ čas? Ano, samozřejmě. To je v pořádku." Viděl v tom sebe a Hyuna. Dal mu čas, dal mu prostor a nechal si od něj zlomit srdce, i když ten druhý o tom neměl nejmenší tušení.

"Tak pojď a zlom mi srdce znovu," zpíval poslední refrén, když na chvíli otočil hlavu doprava, protože se celou píseň nemohl zbavit toho nepříjemného mrazení na zátylku, že ho někdo pozoruje. A nemýlil se. O futra otevřených dveří se opíral Hyunjin a díval se na něj zvláštním pohledem.

"Nechej mě přemýšlet, proč jsem tě sakra někdy pustil k sobě. Jsi snad definicí šílenství? Nebo já jsem? Nebo já jsem? Oh, musí to být pěkné. Milovat někoho. Kdo Tě nechá ho zlomit dvakrát," dokončil pomalu přesně tak, jak to mělo být. Při první větě jeho oči zůstaly na vysokém blondýnovi, avšak pak se hned stočily zpátky k mobilu. Hezky se rozloučil a vypnul živý přenos.