Věříš mi?

To mi vážně pořád nevěříš?

Hyunjin už asi patnáct minut seděl na posteli, ruce složené v klíně a smutný výraz v obličeji. Nechápal, jak se jim ten hezký okamžik mohl tak podělat a proč ho tak neskutečně vytočila pravda o Felixovi a Paulovi. Přehrával si jejich společné chvíle, kterých byl svědkem. Jak ho objímal, jak se na něj díval... Nedokázal si představit, jak se Lix cítí ohledně svého ex. Hyunjin totiž se svými ex po rozchodu přerušil komunikaci. Ale co jeho sunshine? Normálně se dál bavil s někým, s kým si začal nějaký intimní vztah? Milovali se? Opravdu to v sobě oba dva mají ukončené?

Avšak v hlavě mu začala blikat výstražná kontrolka, že to s tím prohlášením o hlídání a značkování regulérně podělal. Vždyť Felixe znal už dlouho, něco jako podvádění tomu stvoření s čistou duší muselo být cizí.

Slyšel bouchnutí dveří, které naznačovalo, že se jeho přítel vrátil z koupelny a vydal se ke skříni. Když zvedl pohled, zjistil, že k němu stříbrovlásek stojí zády oblečený ve věcech na spaní bez jediného pohybu. Proto se zvedl, zezadu ho objal, ruce spojil na jeho břichu a hlavu mu položil na rameno.

"Promiň. Nejsi žádný teritorium nebo věc," zašeptal, u čehož cítil, jak je mladší strnulý, vůbec ne uvolněný jako býval vždy.

"To mi vážně pořád nevěříš?" špitl tichounce Lix, jenž vypadal, že se každou chvíli vydá cestou pláče. Hyunjinově reakci se asi nedivil, přesto ho ranila.

"Věřím ti, Felixi, věřím, jen..." Nevěděl, co mu má říct, jak dostat své úvahy z hlavy na jazyk a ven. Proto jen zabořil hlavu do mladšího zad a doufal, že se probudí z nějakého hodně špatného snu.

"Ty to pořád nechápeš, že? Vybral jsem si tebe, hyung. Mohl jsem si vybrat kohokoliv, ale moje volba jsi byl ty, i přestože jsi mě tak dlouho odmítal, měl pochybnosti a já se kvůli tobě trápil." Na konci věty se stříbrovláskovi zlomil hlas, oči se mu plnily slzami, a přesto si položil ruce na ty blondýnovi a čekal, co mu na to poví, když se mu takto otevíral. Vzápětí ho k sobě jeho milý pomalu otočil a vzal mu obličej do dlaní, u čehož zabodl své oči do těch jeho v barvě hořké čokolády.

"Promiň mi to, sunshine, prosím. Už zase to podělávám, jen mi na tobě záleží tak, jak na nikom před tebou. Věřím ti. Slibuju, že už nebudu vyšilovat, jen prosím neplakej," řekl, setřel jednu malou slzu, která Felixovi skanula na pihy, a políbil ho na čelo.

"Já nebrečím," tvrdil s našpulenými rty Felix jako malé dítě. Tušil, že by tohle mohl být průšvih, ale doufal, že se to nestane. Paul představoval vcelku důležitou součást jeho života, ačkoliv se vídali málo a v rovině psaní a volání si nevedli o moc lépe. I tak je pojilo tolik zážitků. Když oba dva nastoupili na školu, Felix se stal jediným Paulovým přítelem, jelikož se spoustě lidí zdál Paul jako emocionální cihla, kterou někdo strčil do ledničky. To se však časem měnilo a poměrně dost lidí si našlo v jeho inteligenci a charismatu zalíbení.

Felix rád vzpomínal na ty chvíle, které spolu trávili na plavání nebo v taekwondu. Na plavání vyváděli kraviny, strkali se do bazénu v oblečení a soutěžili, kdo rychleji plave. Také jednou potají zůstali v šatně až do večera, kdy jejich trenér chodil sám plavat, a vyděsili ho takovým způsobem, že se jejich hvězdný trenér málem utopil.

Vždy se mu formoval úsměv na tváři, když si vybavoval ty chvíle na letním táboře, kde museli vedoucího přesvědčit, aby je na noční bojovku nechal jít ve dvojici, i když to bylo zakázané. Felix by totiž akorát někde zabloudil, nebo umřel strachy. Proto potřeboval Paula, aby ho držel za ruku.

V paměti však měl i ty temné chvíle, kdy ho Paul držel nad vodou, když chtěl všechno vzdát a nechtěl tím zatěžovat Bang Chana. Když mu ve tři ráno napsal, že má splín, Paul tam byl pro něj.

Samozřejmě mu na mysli vytanuly i myšlenky na jejich noci, kdy ho Paul učil znát jeho vlastní tělo. Kdy mu dával zažít pocit, jaký do té doby před tím neznal. Kdy si myslel, že ho miluje. Avšak to už se vše zdálo tak dávno.

"Rychle skočím do sprchy a hned jsem u tebe," oznámil mu Hyunjin a rychlostí světla vystřelil z pokoje, jen aby už mohl ležet vedle svého přítele, kterého si hodlal ubránit i za cenu, že Paulovi rozbije ten jeho nepříjemný obličej.

*****

"Zítra bychom mohli upéct brownies," navrhnul Felix, zatímco další den odpoledne seděl společně s Hyunjinem, Ruby a Paulem u stolu a plánovali program dalších dní. Australští přátelé měli odjíždět až na Nový rok, takže se nějak zabavit museli, ačkoliv by Hyunjin o jedné zábavě věděl okamžitě- zabalit Paulovi kufry a hodit ho na letiště. Nebo do moře, ať si tam doplave, když se kasá tím, že porazil jeho sunshine v kategorii Junior.

"Jsem pro. Ale co teď?" zajímala se Ruby, u čehož si namotávala pramen vlasů barvy rubínu na ukazováček.

"Vy se můžete jít projít, jestli chcete, nebo se kouknout na nějaký seriál, Rachel se mnou potřebuje něco důležitého probrat," vysvětlil jim stříbrovlásek a kouknul se na Hyunjina, aby se ujistil, že s tím nemá problém. Nakonec se dohodli, že půjdou na krátkou procházku, a Felix svému příteli připomněl, že za vraždu či napadení je kriminál, jelikož viděl Hyunjinův velice otrávený pohled, jakmile Paul byť jen otevřel pusu.