Věříš mi?

Ale já jsem medúza!

Hyunjinův budík se nepříjemně rozezněl jejich pokojem, do kterého se usilovně snažily dostat i paprsky vycházejícího slunce. Blondýn se instinktivně natáhl na stolek, aby zastavil zvuk otravující z mobilu. Poté si promnul oči, posadil se a když viděl přes zatažené rolety probouzející se hlavní město, musel se usmát. Miloval tahle rána a moc dobře věděl, jak úžasný to bude pocit, až se obleče do teplého úboru a konečně si půjde zaběhat.

V tom mu došlo, že mu zápěstí zdobí obvaz a jeho záda neonově růžová tejpa. Opatrně se tedy začal protahovat a hýbat se zápěstím. Jakmile zjistil, že nic netáhne, ani nebolí, skoro si radostně povyskočil.

Ani ne za deset minut už stál na nohou a prohraboval se skříní, aby našel vhodné kalhoty a mikinu. Bohužel flákl s dvířky od šuplíků moc hlasitě, až se ozvala reakce z druhé postele.

"Buď zticha," zamumlal chraplavý hlas chlapce, který se ještě stále nacházel napůl v říši snů.

Hyun na to jen kývl, samozřejmě to nemohl Felix vidět, a vyklidil prostor. Svižným krokem vystřelil do předsíně, kde sebral tenisky a bundu. Domluvil se s klukama, že se s ním sejdou až ve studiu, kde dneska měli natočit jen pár vtipných videí. Nic moc náročného.

Nandal si běžecký nákrčník přes nos ústa, aby mu studený ranní vzduch nedělal problémy v plicích, a konečně vyrazil vstříc Seoulu jako malé dítě běžící do náruče své milované mamince.

Uvítal, že si může tímto způsobem vyčistit hlavu, přestože včera se uvolňoval tancem až moc. Naneštěstí mu situace včera u něj v posteli s Felixem zrovna moc nepřidala. Rozhodl to, nic spolu mít nebudou.

Nechápal, proč mu je z toho tak moc smutno. Proč se mu svírá srdce a na ramena dopadají kameny, když si vzpomene na Felixův výraz po tom, co to vyřkl. Sakra, proč byl tak zatraceně nádherný s těma jeho tmavýma očima a roztomilými pihami, ve kterých by se klidně dala hledat souhvězdí.

Zatřepal hlavou a zrychlil svůj běh parkem, jako by snad mohl utéct svým vlastním myšlenkám. Škoda, že před nimi nebylo úniku a nemohl se před nimi nikam schovat. Teď už se mohl jen modlit, aby se to mezi nimi vrátilo do aspoň nějakého normálu.

Po hodině a půl vydatného běhu se dostal před budovu, ve které dnes měli strávit pár nutných hodin. Zbytek skupiny už tam strašil a okupoval zasedačku.

"To taky jednou nemůžeš vstát na čas?" Zaslechl Bang Chanův hlas, když vcházel dovnitř.

"Ale já vstal," bránil se Felix, který vypadal jako sežvýkaný krávou a ještě přejetý bagrem.

"A pak zase usnul, že?" rýpnul si Minho, zatímco si usrkával z hrníčku, z nějž se valilo silné aroma kávy.

"To už je věc druhá," zasmál se jejich sunshine a ospale si podepřel hlavu.

"Všem přeji dobré ráno," pozdravil je Hyunjin energeticky, zatímco si trochu poskakoval na místě, aby se ještě chvíli udržel rozehřátý.

"Mám chuť ho sestřelit za to, kolik má energie," poznamenal Felix hlasem, který by se hodil spíš k zombíkovi v posledním tažení než k dvacetiletému klukovi.

"Magor jeden vyskákaný," přidal se Seungmin, na kterém bylo vidět jeho úsilí o zakrytí kruhů pod očima.

"Tak a dost, vy mrtvoly. Minho, udělej jim kafe, které z nich zase udělá lidi, a jdeme na to!" zavelel leader nekompromisně.

*****

"Pro boží rány, řekl jsem, abys z nich udělal lidi, ne pískající myši, co maj v prdeli vrtuli. To sis spletl cukr s LSD a ujela ti ruka?" zeptal se Bang Chan Minha, když už asi pět minut pozoroval Felixe lítat po tělocvičně, jako by měl kofeinový záchvat. Docela se divil, že ještě neleze po stropě a nepopírá fyzikální zákony.

"Kdybych měl LSD, tak to neplýtvám na ně. Nemůžu za to... Stejně si Changbin s I.N. a s Hyunjinem vymysleli, že chtějí zkusit dvakrát zrychlenou verzi Back door a God's Menu na vlive a I.N. do toho chce  zatáhnout i Felixe, tak se mu tenhle hype bude hodit," chlácholil leadera Lee Know s malým úšklebkem.

"Hej, máme nějaké jídlo? Od rána jsem měl jen to kafe!" Přilítl zničehonic Felix až těsně k nim, přičemž by oba dva mohli přísahat, že se před třemi sekundami nacházel na druhé straně místnosti.

"V lednici by měly být zbytky japchae s kuřecím, ale nemám ani nejmenší páru, jak dlouho tam už jsou," ozval se Hyunjin kousek od nich, když ani jeden z dotázaných nebyl schopen odpovědět na jeho otázku.

"Dík," houkl na něj stříbrovlásek spěšně, jelikož se vedle něj necítil zrovna dvakrát skvěle, a dlouhými kroky zamířil do vcelku prostorné kuchyňky, která hrála všemi odstíny šedi. 

Rozhodl se, že to v sobě udusí. Všechny ty věci, které na Hyunjina chtěl křičet z plných plic kvůli včerejší noci, prostě zabije. Kdyby to chtěl řešit dál, jen by vyvolal nepříjemnosti a mohlo by to skončit mnohem hůř než jeho zlomeným srdcem, které se za pár dní slepí stejně, jako se slepuje rozbitá keramika. Prostě využije staré a osvědčené přetvářky, dokud ho to všechno nepřejde.

Rychle snědl nudle ze sladkých brambor a maso, které mu přišlo spíš jako hodně stará a mastná guma, ale měl hlad, tak co jiného měl dělat. Umřít hlady teatrálně uprostřed tělocvičny se mu dvakrát nechtělo.

Celý trénink jinak probíhal v pohodě. Všichni členové si proházeli své role při Back Door, což byl asi největší průšvih v dějinách lidstva. Vážně by se to dalo přirovnat k naprosté apokalypse.

"Kde jsem?!" kňučel nešťastně Minho, který už fyzicky ani psychicky nezvládal zatančit refrén.

"Můžu ti naprosto přesně říct, kde nemáš být, uhni!" Málem se o něj přerazil Changbin, který přebíhal z přední lajny do zadní, když mu došlo, že je opět špatně.

"Druhá strana, druhá strana, druhá strana!" vysvětloval I.N. Felixovi, když se ho snažil obíhat ze špatného směru.

"Já jsem medúza, jsem medúza, nechte mě žít!" ozýval se nepřetržitě Minho, když se rozevlátými pohyby snažil najít místo zároveň na straně, zároveň vpředu a zároveň vzadu. U toho samozřejmě nezapomněl praštit Hana, aby z toho taky něco měl.

"Proč jste zády?" nechápal Hyunjin, když jako jediný zůstal stát čelem ke kameře a v jeho očích se dalo rozeznat čisté a nefalšované zděšení, jako kdyby viděl matčin tteokguk, který musel jíst každoročně na Sollal. Odpovědí mu byl loket do zad od Felixe, který se zrovna otáčel a vůbec si neuvědomil, že stojí za ním, protože tam vůbec být neměl.

"Jsem velryba, pusťte mě zpátky do moře!" vykřikl zoufale Minho a skočil prvotřídní šipku přímo před Felixe, který se snažil aspoň předstírat, že ví, co dělá. Což mu očividně nepomohlo, stejně jako Changbinovi, který zvolil techniku "splývám s okolím, nikdo mě nevidí, jsem kaktus". Stejně ho pak naše milovaná velryba strčila na místo, kde měl předvádět konec choreografie.

"Kdo má kurva teď ťukat?" smál se už hystericky Seungmin, když nikdo na nikoho neťukal.

"Já brzy někomu asi jednu taky ťuknu," rozčiloval se Bang Chan, zatímco proti sobě s Hanem skákali přesně v tu chvíli, kdy neměli.

"Běž a buď zpěvák, říkali, bude to velmi naplňující povolání, říkali, potkáš spoustu talentovaných lidí, říkali... Oni mi lhali! Jediný, co jsem potkal, je Minho, který si prochází existenční krizí," prskal v menším záchvatu Seungmin, když skončila písnička, a všichni byli kompletně zpocení a rozesmátí jako ještě nikdy.

"Ale já jsem medúza!" bránil svůj druh Lee Know, zatímco ležel na zemi a skoro brečel smíchy.

"Před chvíli jsi tvrdil, že jsi velryba," oponoval mu Felix popadající dech, přičemž si sundával z rukou kožené rukavice, které už mu byli značně nepříjemné.

"Říkám, že má existenční krizi," zopakoval znovu své tvrzení Seungmin už o poznání klidnější.

"Prostě mě hoďte do moře a dál mě neřešte," zasmála se ta medúzo-velryba, přičemž se přetočil na břicho a začal dělat mrože.

"Teď spíš vypadá jako retardovaný lachtan s hodně špatnou koordinací pohybu," zhodnotil situaci leader, po čemž všichni znovu lehli v křečích od toho, jak moc se tlemili.