Věříš mi?

Alespoň dnes v noci

Hyunjin seděl vyklepaný na malé židli na chodbě a čekal, jaké výsledky mu přijde komise sdělit. Děkoval všem bohům, že už to měl vše za sebou, ačkoliv mu ten kámen ze srdce ještě stále nespadl. Sice věděl, že ústní zkouškou prošel na 72%, větší obavy měl však z výsledků písemného testu, které se měl dozvědět za chvíli.

Raději zíral na mobil, kde mu svítila povzbuzující zpráva od celého jeho týmu. Hned za ní přišla speciální omluva od Chana a nejnovější zpráva byla od toho, na koho čekal nejvíc. Na Felixe.

Když mu pak sdělili výsledek 70% úspěšnosti, což znamenalo, že prošel úplně na pohodu, skoro povyskočil radostí a běžel domů, aby to mohl všem říct a nejlépe vykřičet do světa.

Když se vrátil do dormu, všichni už ho čekali s připravenými panáky Soju.

"Na našeho pana angličtináře! Cheers!" vykřikli všichni najednou, když jim to všechno Hyunjin vylíčil a společně se najedli. Poté pili až do noci a smáli se tak hlasitě, že je snad musel slyšet celý Seoul.

Když se pak chýlilo ke druhé hodině ranní, každý z členů se odebral do jeho pokoje. Hyunjin do toho svého přišel jako poslední, jelikož sklízel nádobí a bral sobě a Felixovi ještě jednu láhev.

"Říkal jsem ti, že to zvládneš," prohlásil nadšeně Felix, který se opíral o stůl a čekal na svého hyunga. Chtěl mu ještě jednou osobně poblahopřát k jeho úžasnému úspěchu, o kterém ani v nejmenším nepochyboval.

"Děkuju, zvládl jsem to jen díky tobě," uznal mu Hyunjin a zastrčil si neposedný pramen vlasů za ucho. Jako odpověď se Felix jen zazubil a rozpřáhl paže, aby mohl staršího obejmout. Ten to s hraným povzdechem až moc rád přijal a přitulil se k mladšímu. Položil mu hlavu na rameno, zavřel oči, rty se mu roztáhly do spokojeného úsměvu, přičemž ho omamovala Felixova vůně. Cítil směs citrusů, máty a teď momentálně i alkoholu. Srdce, přestože by mělo být naprosto klidné, začalo bít rychleji a rychleji, když Felix spojil ruce za jeho zády a ještě zmenšil vzdálenost mezi nimi.

I Felixovi se zvyšoval tep, když zaznamenal vůni Hyunjinových vlasů, které voněly jako banány s čokoládou. Kdyby mohl, už by ho nikdy nepustil. Zapadli do sebe jako dva dílky puzzle, které k sobě patřily, a Felix to poznal. Avšak si nebyl jistý, co by tomu řekl jeho společník.

Po dlouhých chvílích se od sebe odtáhli ale jenom na pár centimetrů, přičemž jejich ruce pořád zůstávaly na tom druhém.

Hyunjin tak zblízka mohl vidět Felixovy pihy, které brazdily celý jeho nos a kousek tváří a dodávaly mu tak na roztomilosti. Zároveň viděl, jak si mladší kouše rty, což bylo jeho stálým zlozvykem. A neuniklo mu ani, že se stříbrovlásek také kouká na jeho rty.

V tu chvíli dostal naprosto děsivé a šílené nutkání přitisknout svá ústa na ta jeho. Protože ho chtěl mít ještě blíž, než ho měl dosud, ale zároveň mu to přišlo špatné.

Když se však Felix k němu ještě více nahnul, až cítil jeho dech na tváři, zahodil všechny pochybnosti a spojil jejich rty v jedny.

V tu chvíli oběma klukům málem vyletělo srdce z hrudi. Felix po tomhle toužil už dlouho, chtěl zakusit, jak chutnají hyungovy rty. Avšak nikdy by ho nenapadlo, že ho Hyunjin sám od sebe políbí.

Blondýn po chvíli, kdy ani jeden nedýchali, rozpojil jejich nevinný polibek, protože si opět nebyl jistý, co to pro boží rány provedl. Vždyť byli jen kolegové, přátelé...

"Promiň," hlesl tiše Hyun a vyhledal Felixův pohled, aby se ujistil, že na něj není mladší naštvaný za jeho náhlou slabost. Ten však předvedl přesný opak.