Věříš mi?

Slibuju, sunshine

Po nějaké chvíli, když už měli nabrané slušně rychlé tempo bruslení, strčil Hyunjin Felixe dopředu od sebe, aby jel sám, z čehož měl Felix další Vánoce. Bohužel neuměl moc brzdit ani pořádně ovládat, kam vlastně jede, takže sejmul staršího na zem, když se omylem setkali a Hyunjin se nedokázal v té rychlosti vyhnout.

"Promiň," vypískl, když se ocitl nad ním, jelikož ho Hyun strhl na sebe, aby si tolik neublížil. Za to blondýna slušně zabolela hlava.

"V pořádku, ty pako," pošťouchl ho s provokativním úsměvem, zatímco se Felix na něj nevině culil. Hyunjin se neubránil myšlence, jak je stříbrovlásek zatraceně krásný. Jak je tak strašně moc nadšený z maličkosti jako je bruslení, i přestože mu to nešlo tak dobře. Jeho hřejivě pozitivní energie z něj přímo sálala a docela se divil, že nezpůsobila roztání chladného ledu.

Jeho ruce stále spočívaly na bocích mladšího chlapce, který se zapíral o ruce, aby jeho hyunga nezalehl. Byl tak unešený ze všeho, že by Hyunjinovi nejraději vlepil pusu. Už necítil ten ošklivý vztek ani potřebu ho ignorovat, zesílily trochu jiné pocity ohledně něj. Chtěl, aby tahle chvíle trvala navždy.

Nakonec se však Felix vzpamatoval, slezl z vyššího kluka a posadil se na studený led, ačkoliv ho úsměv neopouštěl.

"Díky," zamumlal stříbrovlásek s ruměncem ve tváři.

"Neděkuj. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě rozveselil..." Hyun se také vyhoupl do sedu a trochu si protřel bolavé místo na hlavě.

"Asi bychom se měli vrátit, co?" nadhodil Felix neochotně, ale bylo mu jasné, že tu nemůže být do konce věků, i když si to moc přál.

"Um, jo... Ale nech mě prosím ještě něco ti říct... Omlouvám se. Za to všechno. Byl jsem kretén, když jsem s tebou nechtěl mluvit a odháněl tě od sebe a ubližoval ti svou zbabělostí. Je mi to tak zkurveně moc líto. Nechci, aby ses kvůli něčemu v souvislosti se mnou trápil. Ani s ničím jiným. You're good enough for everything and you can do everything, sunshine," zformuloval část svých myšlenek v angličtině, protože si myslel, že tím svého kamaráda potěší, když k němu promluví v jeho mateřském jazyce. Navíc se mu oslovení sunshine zamlouvalo čím dál tím více.

"Děkuju, hyung." Přikývl menší z dvojice a klekl si, aby mohl Hyunjina obejmout. Prostě mu to v tu chvíli přišlo správné, jelikož začínal věřit jeho laskavým slovům.

Hyunjin mu vyšel v objetí vstříc a přitáhl si ho na hrudník, takže si stříbrovlásek položil hlavu na jeho rameno a svůj nos zabořil do jeho krku. Blondýn ho sevřel ještě pevněji a doufal, že ho už nikdy nebude muset pustit. Tak nechutně moc mu chyběl Felix, který se za ty divné týdny zdál miliony světelných let vzdálený, i když byl hned vedle něj. Chyběl mu podobně, jako feťákovi chybí jeho dávka. Jako Minhovi chybí jeho milované kafe, když jim zmizí ze spíže. Teď už mu to všechno docházelo. Začínal rozeznávat ty city, které ho začaly vázat k stříbrovláskovi s pihami. Ty, které tak dlouho sám před sebou zapíral.

Po několika neúprosných minutách se od sebe odtáhli, ale ne úplně. Nacházeli se prakticky ve stejné pozici jako v ten den, co se poprvé políbili. Oběma se svíralo srdce zvláštním pocitem, který jim napovídal, že to mají udělat. Stačilo se nahnout centimetr a jejich rty by se spojily v jedno stejně jako tenkrát.

A nakonec se to stalo. Hyunjin překonal vzdálenost mezi nimi a jemně se svými rty dotkl těch druhých. Ten dotek by se dal přirovnat k něčemu tak lehkému, jako je pohlazení plátkem růže. Jako kdyby mu na rtech přistála sněhová vločka, která se však okamžitě rozpustila.

"Jestli to děláš z nějaké lítosti nebo něčeho podobného, tak to prosím nedělej," vydechl mu stříbrovlásek svou tichou prosbu do rtů, protože věděl, že kdyby tohle dělal Hyun ze špatných důvodů a znovu ho odmítl, neustál by to.

"Z ničeho podobného to nedělám. Já-" Hyun chtěl ještě něco dodat na vysvětlenou, jenže mladšího rty mu v tom zabránily. Felix ho totiž políbil pořádně a už mu nedal prostor na další slova. Tak moc po tom toužil a věřil, že mu znovu Hyunjin neublíží. Možná, že to byla dosti naivní a pošetilá důvěra, ale tak moc si přál, aby se tentokrát v blondýnovi nemýlil.

Hyunjin však doufal, že již zdárně ukončil boj se svou nejistotou a strachem z toho, co se stane, když jeho orientace nebude čistě hetero. Být s Felixem se pro něj stalo důležitějším, už o něj nechtěl přijít, jelikož se s ním cítil tak, jak s nikým před ním.

Felixův obličej vzal do dlaní a jemně ho hladil po tvářích, přičemž se spolu začali něžně a opatrně líbat, jako kdyby se báli, že se ten druhý rozpadne, když udělají rychlejší pohyb. Nějak zapomněli, že stále klečí na studeném ledě a že mají kolena už promočená. Toho si pořádně všimli, když se od sebe odtáhli.

"Musíme jít domů," vyřkl tiše Hyun, zatímco si Felix opřel čelo o jeho rameno. Na to mladší souhlasně zahmkal a nechal si pomoct postavit se na nohy. Společně, ruku v ruce, dojeli až k mantinelu a Hyunjin opět asistoval Felixovi při sundávání bruslí. Poté blondýn rychle napsal zprávu Jinsangovi, že už odchází a že mu moc děkuje za splnění jeho prosby.

Hodiny na jejich mobilech už ukazovaly něco po třetí ráno, když vcházeli do dormu a všichni členové jejich domácnosti už určitě spali. Proto se jen rychle převlékli z mokrých kalhot do pyžama a trochu zvedli topení, neboť byli trošku vymrzlejší.

"Myslíš, že... Můžu spát u tebe?" zamumlal Felix, když se vrátil z koupelny a Hyunjin už ležel ve své posteli.

"Pojď," odvětil mu a úsměvem a šoupnul se více ke zdi, aby udělal mladšímu více místa navzdory malé velikosti postele. Díky tomu se na něj Felix více natiskl a uvelebil se na jeho hrudníku.

"Slib mi jednu věc," promluvil ještě do tiché tmy, která se rozpínala po jejich pokoji.

"Povídej," vybídl ho blondýn už se zavřenýma očima a připravený usnout.

"Slib mi, že se zítra neprobudím sám a že tohle všechno nebude žádný sen, ale bude to pravda," požádal ho hlubokým hlasem, protože se potřeboval ujistit, že se mu to nezdá a neskončí to jako minule.

"Slibuju, sunshine."