Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

5.

ᴛᴏᴍᴏʀʀᴏᴡ
,, Bolí tě záda?"

,, Ne, spíš mě jakoby tlačí."Odpověděl Yoongi a pokusil se narovnat.,, Sakra nepříjemný."

,, Tohle jsem prožíval taky."Usmál jsem se a políbil ho na tvář.,, Takže si nestěžuj a jez."

,, Já si nestěžuju, já trpím."Upřesnil pobaveně a pomalu začal jíst fazolové nudle na tácu před ním.,, Chutná to hůř než od mojí babičky."

,, Bože, máš krámy nebo co?"Uchechtl jsem se a sedl si na postel vedle něj.,, Od rána seš příjemnej jak něco na to, že jsi se po dvou dnech posadil."

,, Jen nechci vidět své rodiče a zároveň se s tou sádrou spí fakt špatně."Protočil oči a polkl jídlo.,, Promiň, jestli jsem na tebe hnusný."Jo, Yoongimu dnes mají přijet jeho rodiče. Můj otec si není jistý kdy a jak víme; Jiryu a máma nemohou. Včera odjela i s Hobim do Busanu, stěhují se do domu.

,, To je v pohodě."Řekl jsem a opřel si bradu o jeho rameno.,, Tvé rodiče jsem neviděl hodně dlouho. Zatímco ty s mým otcem se vídáš vždy, když jsem v Seoulu. Není to trochu nefér?"

,, Nechápu, proč bys chtěl vídat mé rodiče tak často."Zamumlal a podíval se na mě.,, Nechci, aby sem jeli, protože máme dnes výročí půlroku a ještě nám to budou kazit."

,, Pff, a že když jsme spolu byli tři měsíce, uspořádal jsi párty, na kterou přišla jen naše banda."

,, Taky že byli jediní pozvání."Prohlásil a dál žvýkal sousto.

,, Tak až se vrátíme z nemocnice domů, uděláme další párty, co ty na to?"Zeptal jsem se a políbil ho na krk, načež přikývl.,, A pokud chceš, můžeme si výročí opožděně zpříjemnit, až ti sundají sádru. Pokud víš, jak to myslím."

,, Je možný, abych nevěděl?"Konečně se usmál a pohladil po tváři.,, Není."

,, No já si myslím."Opět jsem se usmál a olízl si rty.,, Řekni, že mě miluješ."

,, Že mě miluješ."Zopakoval velmi vážně a já otevřel překvapeně pusu dokořán.,, Řekl jsem to."

,, Tohle je to nejhorší, co jsi kdy mohl udělat."Odvětil jsem.,, Ještě k tomu, když máme dneska výročí."

,, Miluju tě, zlato, stačí?"

,, Lásko."

,, Lásko."Uchechtl se a já nadzvedl obočí.,,Miluju tě, lásko. Stačí ti to?"

,, Já tebe taky."Zasmál jsem se a prohrábl mu vlasy.,, Dneska jsem tě chtěl vzít do restaurace."

,, Vážně?"Vykulil oči a do pusy si dal další sousto, načež jsem přikývl.,, Do jaké?"

,, Do té nejromantičtější tady ve městě."Přiznal jsem a stydlivě sklopil pohled.,, Ale zapomněl jsem zarezervovat stůl. Takže tam můžem zajít jindy, ačkoliv ten výběr mi trval dlouho."

,, Jiminie, jsi zlatý."Políbil mě do vlasů a dvěma prsty mi zvedl hlavu za bradu.,, Promiň, ale já své překvapení pro tebe neprozradím. Neboj, zatím to vychází."

,, Vychází? Jsme v nemocnici, Yoongi."Pobaveně jsem se usmál a zdravou rukou se opřel o postel.,, Tak jak ti to může vycházet?"

,, Protože mé překvapení bude až za měsíc a pár dní."Odpověděl a poté kývl ke své zasádrované noze.,, Takže myslím, že v tu dobu už budu mít nohu na svobodě."Nebudu lhát, obával jsem se, že na nějaké mé pozvání do restaurace zapomene. A pokud bude hůř, dokonce i na překvapení pro mě.

,, A-"

,, A pamatovat si to budu, přísahám."Přerušil mě a propletl si se mnou prsty na ruce. V tu chvíli se ozvalo klepání.,, To budou rodiče."

A opravdu se otevřely dveře a dovnitř vstoupili Yoongiho máma a táta. Oba mu byli velmi podobní a milí. Uznávám, že při večeru, kdy mě jim Yoongi představil, to bylo lehce nepříjemné. Pohybovali o mně. Yoongi mi o tom nechtěl říct, avšak jsem slyšel, že na svůj vzhled nejsem prý 'až takový chlap'. Bylo to pro mě zdrcující, řekl jsem to Yoongimu, když jsme pomalu usínali v jeho starém pokoji. Takže jsme si ráno promluvili a nakonec jsme si přece jen padli do oka.

,, Dobrý den, paní a pane Min."Vyhrkl jsem, vstal a uklonil se.

,, Notak, Jiminie."Zašeptal Yoongi nespokojeně a stáhl mě zpátky do sedu, když viděl, jak se mi špatně vstávalo.,, Ahoj."

,, Ježíši Kriste, Yoongi, cos zase dělal?"Uchechtl se jeho otec a opřel se o čelo postele.,,Jak je možný, žes naboural?"

,, Já nenaboural, to někdo jiný do mě."Vysvětlil Yoongi.,, Jeli jsme s Jiminem od Taejoon a autobus do nás vrazil. Takže to, že jsem byl opilý, v tom žádnou roli nehra-"

,, Ty jsi byl opilý?"Zeptala se jeho mamka a sedla si na mou postel.

,, Já ho varoval, že máme jít pěšky."Upřesnil jsem a cítil, že mě Yoongi bouchl loktem do paže.,, Ale on je tvrdohlavý."

,, Jako jeho otec."Usmála se jeho matka.

Všichni jsme zasmáli.

_______________________________________
안녕! 🥺
Omlouvám se, že tak pozdě...

Každopádně jsem vám jen chtěla říct, že mi už tady někdo psal, že Alzheimer mohou mít jen stáří lidé... Schválně jsem si to hledala předem, než jsem vydala tuhle knížku, a ano, je tu nějaká možnost, že to mohou mít i lidi v mladém věku ಥ_ಥ O téhle nemoci jsem si četla a snažila se to spojit s dějem, což mi trvalo celkem dlouho 😌 Chci vám jen tím říct, že se prosím na tohle už neptejte, kdyby to mohli dostat jen stáří lidé, je pravděpodobné, že Alzheimer sem nedám 🙏 Omlouvám se, zda jsem vám tou nemocí děj zkazila, mám vás moc moc moc ráda a chci, abyste si tenhle příběh užili 😅❤️✨

-ᴋɪᴋɪ

884slov❤️