Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

10.

Snažil jsem se držet slzy a klekl si před něj.,,Yoongi, prosím, já chci dělat pro tebe první poslední jen pro to, aby ses uzdravil."

,, A co když to nepomůže? Co budeš dělat pak, hm?"Odvětil a opřel se rukama o postel.,,Psycholog ničemu nepomůže. Alzheimer se nedá vyléčit."

,, Doktor říkal-"

,, Doktor si může říkat co chce, nedá se to vyléčit."Přerušil mě.,, Zlato, je mi líto, ale komu věříš víc? Příteli, který si o tom něco četl, nebo doktorovi, který ti lže?"

,, Testy nežlou."Upřesnil jsem a položil si ruce na jeho stehna.,, Dá se to ještě léčit, když budeš dělat to, co doktoři pro tebe chtějí. Doktor ti vysvětloval, že u tvého Alzheimeru to bude jinak a možné léčit."

,, K tomu psychologovi nejdu."Prskl a mně se ulevilo, že už nechce mluvit o tom léčení.,,Můžete mě nutit, jak chcete, ale nijak mi to nepomůže."

,, Je jasné, že ho teď nebudeš chtít, ale v dalším stádiu ho už budeš potřebovat."Vysvětlil jsem a opřel si hlavu o jeho koleno.,, Slib mi, že nad tím budeš alespoň přemýšlet."

Chvíli na mě jen koukal, avšak nakonec přikývl a setřel mi slzy z tváří. Usmál jsem se, vstal a za tváře si ho přitáhl do polibku. Poté jsem na něj vylezl tak, abych mu seděl na klíně, avšak jsem si dával pozor na jeho sádru. Neříkám, že bych chtěl tamto, jeho přítomnost mi prostě chyběla vzhledem k tomu, že jsem u něj v bytě nebyl víc jak měsíc. A v nemocnici jsme moc soukromí neměli.

Pohladil jsem ho po vlasech a více se do jeho těla opřel, čímž jsem ho povalil do peřin. Odtrhl jsem se od jeho rtů a začal obsypávat polibky jeho krk. Chybělo mi tohle. Chyběl mi on samotný. Psali jsme si téměř každý den, když jsem byl v Incheonu. Přestal jsem počítat kolikrát mi volal, zřejmě bych se ani nedopočítal. Byl vždy hrozně starostlivý.

,, Jiminie, notak."Uchechtl se a chytl mě za boky, načež jsem mu vjel pod triko.,, Vždyť víš, že nemůžu."

,, A to snad znamená, že ti nemůžu udělat dobře já sám?"

Usmál se a pomohl mi sundat triko.

ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ
ʏᴏᴏɴɢɪ
,, Jdi tam ty!"

,, Jako vždycky, co?!"Křikl jsem nazpět a zvedl se z gauče.,, Však počkej, jednou ti to oplatím!"

,, Jimin se ještě nevrátil, máš smůlu!"Odvětil Namjoon z našeho pokoje.

Protočil jsem oči a rozešel se ke dveřím. On mi to dělá schválně. Je s Yeji v pokoji a nechce mě tam pustit. Zároveň si ze mě utahuje, protože už je to nějaký ten měsíc, co Jimin odjel a zatím se nevrátil. Ani neříkal kdy má v plánu se vrátit. A klukům prý taky nic o tom nepsal. Jsem více méně z toho rozrušený, přece jen jsme si slíbili, že den, kdy se vrátí, bude náš první co se týče vztahu.

Otevřel jsem dveře a nestačil se divit. Než jsem však stačil říct či udělat cokoliv, okolo pasu se mi obmotaly dvě ruce a jeho tvář zabořil do mé hrudi. Jakoby... Vůbec jsem o něm teď nemluvil. Ale říkal jsem, že se neozval! Prostě slovo o jeho návratu skoro ani nepadlo a teď- Bože, může mi říkat věci dřív, než je udělá?

,, Ahoj."Usmál se a odtáhl se.,, Ehm... Já vím, že jsem nedal vědět, ale chtěl jsem tě překvapit."

Dlouho jsem nic neříkal a jen na něj koukal.,,N-No, to se ti povedlo."Příznal jsem a odstoupil ode dveří, aby mohl vejít dovnitř.,,Příště mi o tom ale řekni."

,, Copak? Málem se ti zastavilo srdce?"Nadzvedl obočí a vešel dovnitř.

,, Myslím, že naopak."Mlaskl jsem a zavřel dveře. Poté jsem si obmotal ruce kolem jeho pasu.,, A to už jsem ti říkal."

,, Kdy?"

,, Nechtěj, abych to rozváděl."Řekl jsem a natočil hlavu na stranu.

,, No- Jo, už si vzpomínám."Zasmál se a položil si ruce na mé ramena.,, Chyběl jsi mi."

,, Vždyť víš, že ty mně taky."Políbil jsem ho na čelo a položil dlaň na jeho tvář.,, Pamatuješ, co jsme si řekli na tom nádraží?"

,, Možná."Ušklíbl se.

,, Prohlašuji, že tohle je první den našeho vztahu."Úsměv jsem mu oplatil a on se rozesmál.,, Yah, můžeš tohle brát vážně?"

,, No však beruuu."Bránil se a krátce mě políbil.,,Miluju tě."

,, Já tebe taky."

,, To je mi tedy romantika!"Ozvalo se a my se otočili směrem ke gauči, u kterého stáli Namjoon a Yeji.,, Zapalte svíčky! Dneska si můžete zabrat postel, dokonce celý byt."Namjoon prý dnes jde přespat k Yeji. Zrovna se seznámí s jejími rodiči. Takže celý další den bez něj.

,, Zrovna ty něco takového říkáš, jo?"Opáčil jsem a ruku, jejíž dlaň byla na Jiminově tváři, jsem svěsil podél těla.

,, No jasné."Zazubil se Namjoon a přehodil si ruku přes Yejino rameno.,, Co máme tedy sehnat? Postel máme, chybí svíčky, víno, růže a nějaký ty hračky na... Vy víte co."

,, Tohle si nech pro Yeji."Vydechl Jimin a otočil se na ně celým tělem.,, Určitě první den, co přijedu po měsíci do Seoulu, se nenechám... Vy víte co, abych další týden nemohl chodit."

,, Už zkušenost z minula, co?"Zeptal se Namjoon a Jimin semkl rty k sobě.,, První dny na nové škole jsi zřejmě udělal dojem s bolestí v zadku."

,, Nechcete už jít náhodou?"Lehce jsem se zamračil a i s Jiminem se rozešel do pokoje.,,Užijte si to tam!"

Bez toho, abych čekal na Namjoonovu odpověď, jsem za námi zavřel dveře. No ten aby ještě šmíroval. Fakt nepotřebuju, těším se, až budu ještě zítra bez něj na intru. Díky bohu, zítra ani není škola. Alespoň s Jiminem budem opět spolu, když už máme volno. Mohl by přespat.

,, Soukromí tu stále nemáš?"Uchechtl se Jimin a já zakroutil hlavou.,, Jak překvapivé. Měl by sis koupit svůj vlastní byt."

,, Mám to v plánu."Odpověděl jsem a povalil na postel.,, Ale chci první tebe než byt."

Usmál se a začal mě líbat. Bohužel se v tu chvíli otevřely dveře a my se s výkřikem od sebe odtáhli.,, Jo, zapomněl jsem říct, že-"

,, Namjoone, vypadni už!"
ᴇɴᴅ ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

1000slov❤️