Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

12.

,, Yoongi?!"Křikl jsem na Yoongiho a zamračil se na deodorant v mé ruce.,, Proč jsi dal deodorant do ledničky?!"

,, Ehh-Ehm, já nevím."Odpověděl a já si povzdechl. Další dva dny uběhly, mám pocit, že už ten Yoongiho Alzheimer se už dosti ukázal. Například včera Yoongi zapomněl proč jde do kuchyně, když jsem ho poslal pro chipsy. Nebudu se k tomu vyjadřovat, v tu chvíli jsem poznal, že už je něco špatně.

,, Dobrý, nech to být!"

Zavřel jsem ledničku a šel vrátit deodorant do koupelny. Uznávám, že to bude zřejmě těžší, než si myslím. Obávám se však, že později už opravdu Yoongimu nebudu natolik k dispozici. Přece jen se musím ohlížet i na sebe. Nechci být sobec, ale je to snad jasné, ne?

Vrátil jsem onen deodorant do skříně a rozešel se za Yoongim do ložnice. Strávil tam téměř celý den, neustále má něco na práci. Prostě najednou vstal od stolu a s jídlem a omluvou odešel. Nebudu lhát, byl hodně zmatený.

,, Yoongi, co tu furt děláš?"Fňukl jsem a došel k němu. Seděl u stolu před notebookem.

,, Promiň, něco zkouším."Zamumlal a opřel se židli. Poté poklepal na stehno, načež jsem si sedl na jeho klín.,, Jestli chceš, můžeš si to už poslechnout."

,, Poslechnout?"Uchechtl jsem se a přečetl si písničky na jeho počítači.,, Děláš mashup?"

,, Snažím se o to, ale zní to dobře."Řekl.,, Už jsem to jednou zkoušel, takže to nedělám poprvé."

,, Chci si to poslechnout."

Usmál se a pustil mashup. Na tváři se mi také vytvořil úsměv a já položil hlavu na Yoongiho rameno. Nikdy bych neřekl, že by mohl něco takového vytvořit. Ani o tom nikdy nemluvil, nenapadlo mě, že by až tak ujížděl na hudbě. Překvapuje mě stále víc.

,, To je nádherné."Pochválil jsem mu to a podíval se na něj, načež mě políbil na rty.,, Nikdy jsi se nezmínil, že se o něco takového zajímáš."

,, Popravdě jsem o tom pochyboval, myslel jsem, že bych nic takového nikdy neudělal."Přiznal a mashup zastavil.,, Jen mě to tak napadlo. Sedl jsem si k počítači před pár týdny, začal a šlo to samo."

,, Povedlo se ti to, zlato."Usmál jsem se a přehodil si nohy přes jeho stehna.,, Využiješ to nějak?"

,, Nevím."Vydechl.,, Máš něco v plánu dneska?"

,, Tae volal, že bychom se mohli stavit a třeba se trochu rozkecáme."

,, Jo, ale to jako půjdem pěšky?"Nadzvedl obočí a já se ušklíbl.,, Ne, Jimine, opovaž se."

,, Smůla, nemůžeš řídit, takže to musíš nechat na někom jiném."

ᴀᴛ ᴛᴀᴇ's ғʟᴀᴛ
,, Yoongi, vypadáš jakobys právě prožil infarkt."Zasmál se Tae a za námi zavřel dveře.

,, Taky že prožil. Víš, jaké to je, když necháš středoškoláka řídit teprve podruhé?"

,, Prosimtě, zas tak hrozný to nebylo."Protočil jsem oči a zul se.,, Pomůžu ti."

,, Yoongi se nemusí vyzouvat."Prohlásil Tae a podíval se směrem ke dveřím do jeho ložnice.,,Jungkook je v mé ložnici, těsně před tím, než jste přišli, mu někdo volal. Neznámý číslo."

,, Nevolalo mu už nějakou dobu?"Zamračil se Yoongi a s berlemi se rozešel se za Taem chodbou. Já hned za nimi.,, Myslím, že to jednou zmiňoval."

,, Jo, už dost dlouho a dneska to zvedl."Povzdechl si Tae a vešel do kuchyně.,, Obávám se, co to zase bude. Když jsem procházel kolem dveří, abych vám otevřel, zaslechl jsem, jak podrážděně mluvil."

,, O čem?"Vyptával jsem se a opřel se o linku.

,, Nevím, moc dobře jsem mu nerozuměl."Řekl a zakroutil hlavou.,, Poslední dobou přemýšlíme nad tím, že by se sem Jungkook nastěhoval. Už o tom mluvil s jeho matkou, ale ta si zatím není jistá. Nechci, aby se nám do toho něco připletlo."

,, Můžu si zajít na záchod?"Zeptal se Yoongi a Tae přikývl.

Yoongi odešel a já se znovu otočil na Taeho.,,Proč vypadáš tak sklesle? Pohádali jste se?"

,, Ne, to ne, Jungkook je jen trochu nesvůj z toho Yoongiho."Vysvětlil a ze skříňky vytáhl whiskey.,, A to samé vlastně můžu říkat i tobě. Nevypadáš dobře."

,, Jsme u Yoongiho pár dnů a už jeho Alzheimer začal naplno."Upřesnil jsem a prohrábl si vlasy.,,A ještě k tomu nemůže pořádně fungovat ani nohama ani rukama, takže většinu práce dělám já. Už dnes se cítím unaveně."

,, Odjakživa tě obdivuju."Usmál se a chytl mě za paže.,, Hele, znám tě už hodně dlouho a překvapuje mě čím dál víc, jak moc silný jsi. Takže tohle zvládneš levou zadní. A taky víš, že ti vždy rád pomůžu."

,, Děkuju."Úsměv jsem mu oplatil a objal ho.,,Otázkou je, jak dlouho to bude trvat."

,, Ehm, ahoj."Ozvalo se a my se odtáhli. Jungkook přešel k lince.,, Pardon, že vás vyrušuju, ale asi vám musím říct, co jsem se teď dozvěděl."

_______________________________________
안녕! 🙏
Nom... GRAMMY v televizi asi třikrát za den a o to jsem byla čím dál víc vytočená :) BTS si s tím vším dali takovou práci, dělají pro nás první poslední a ono tohle...

No nic, další menší drama máme tu 😅

-ᴋɪᴋɪ

813slov❤️