Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

85.

,, V pohodě?"Zeptala se mě Taejoon a chytla mě za zápěstí, když jsem trochu klopýtl. Uběhly dva dny od operace a ona mě vytáhla ven. Opět jediná má na mě čas, Jungkook s Taem jsou v nemocnici. Zůstali tam dobrovolně, kdyby se Jimin vzbudil.

,, Jo, dobrý."Odpověděl jsem a na chvíli se zastavil.,, Joonie... Můžu se tě na něco zeptat?"

,, Ovšem."Usmála se a pustila mě, aby mohla držet kočárek.

,, Proč jsi Yoonmin pojmenovala právě po mně a Jiminovi?"Prohlásil jsem a i s ní se znovu rozešel cestičkou v parku, který je před nemocnicí.,, Mohla jsi ji pojmenovat po Taem a Jungkookovi-"

,, Myslíš, že to je kvůli tomu, že jste oba kluci?"Uchechtla se a já přikývl.,, Ne, tak to není. Vy dva jste si k sobě hledali cestu dost dlouho, pořád to bylo u vás nejisté. Avšak všichni v naší partě věděli, že po sobě prahnete jako nikdy jiný. Viděli jsme vám na očích, že chcete, abyste navzájem patřili tomu druhému. Dali jste se dohromady krásným a zamilovaným způsobem, tedy to je můj názor. A teď jste si toho také prožili dost. Obdivuju vás za to, že dokážete udržet vztah na dálku, v téhle situaci a určitě i v těch dalších dnech."

,, Takže zkrátka?"

,, Za vaší trpělivost, sebedůvěru a podle mého nikdy nemizející lásku. Vy dva k sobě patříte, protože jste silní a ochotní obětovat svůj život za toho druhého."

,, Tak ti děkuju."Také jsem se usmál a odvrátil pohled.,, Sám jsem nevěděl, jestli s Jiminem skončíme spolu."

,, Já v to doufala."Upřesnila a pokrčila rameny.,,Jimin by se kvůli tobě i rozkrájel."Odmlčela se a poté si povzdechla.,,Neboj, všimla jsem si, že s Jiminem jsi šťastnější než se mnou. Nemám pravdu?"

Navázal jsem s ní oční kontakt a semkl rty k sobě.,, Promiň."

,, Neomlouvej se, každý teď někoho máme."Řekla.,, Nebyla jsem na romantiku, ty ano a Jimin také. Prostě to je teď hezké a romantické mezi vámi."

,, Taejoon, neber to za zlé-"

,, O tomhle jsme už mluvili, Yoongi."Přerušila mě a já sklopil pohled.,, A už to rozebírat nechci."

,, Já vím."

ᴊᴜɴɢᴋᴏᴏᴋ
,, Boty dolů."Vyhrkl Tae, když jsem si sedl na Yoongiho postel v botech.,, Jungkooku, je to neslušné."

,, No jo, ty chudáčku, ať si políbí-"

,, Jungkooku!"Vyjekl a založil si ruce na prsou.,,Jsi fakt hrozný."

,, Mohlo to být horší."Ušklíbl jsem se a pohladil ho po břichu pod trikem.,, Lepšího přítele, než jsem já, jsi neměl a nebudeš mít. Protože jsi jen můj."

,, To tě neomlouvá."Zamumlal.

,, A co mě omluví?"Nadzvedl jsem obočí a políbil ho na tvář.

,, Řekni mi, že mě miluješ."Nadhodil a sebejistě se mi podíval do očí.,, Notak."

,, Anglicky postačí?"

,, Proč anglicky?"

,, Protože mám nachystanou jednu krásnou větu."Zavrněl jsem a znovu ho políbil na tvář.

,, Poslouchám."Mlaskl a našpulil pusu. Bože, tohle bude ta nejlepší chvíle v mém životě. Jeho reakce.

,, Suck my dick."Zazubil jsem se a on dostal záchvat smíchu.

Pobaveně jsem protočil oči a odvrátil pohled ven z okna. Jo, přesně tohle jsem čekal. Se tady bude smát dalších deset minut, zatímco budu na něj čekat. Však ať si počká na večer, pozná, že jsem si teď nedělal srandu. Ne, netýrám ho, kolikrát to chtěl sám. Na to, že se mnou prožil své poprvé a měl z toho strach, je v průběhu našeho vztahu více nadržený než já. Ačkoliv to nejde úplně vidět. Kluci si pořád myslí, že ho neustále nutím.

,, Bože, ty seš fakt idiot!"Zasmál se a bouchl mě do ramene. Zrazu se přestal smát.,, Kooku."Drkl do mě, avšak já nereagoval.,, Kooku."

,, Co je?"Lehce jsem se usmál a otočil se na něj. Prstem ukázal na Jimina.

,, K-Kde je Yoongi?"

ʏᴏᴏɴɢɪ
,, Vejdu se s tím, vidíš?"Prohlásila Taejoon, když jsme šli chodbou zpátky do mého pokoje. Obával jsem se, že se sem s kočárkem nevejde, avšak momentálně jsme měli to štěstí, že tu nikdo nebyl.

,, No joooo, vidím."Uchechtl jsem se a chtěl se poškrábat ve vlasech. Narazil jsem však jen na obvaz okolo hlavy.,, Yah, svědí mě hlava."

,, Dávej si na to bacha."Opáčila a štípla mě do paže.,, Stehy se ti ještě stále mohou uvolnit."

,, Dík, to mě uklidnilo."Zamručel jsem a zastavil se. Taejoon to po mně zopakovala.

Zatajil se mi dech, když se na mě Jimin usmál. Stál u dveří našeho pokoje, Jungkook a Tae ho drželi tak, aby nespadl. Opravdu tam byl. Usmíval se na mě, vůbec se na mě díval. Kdy- Jak- O-On se probudil. No logicky, když teď stojí pár metrů přede mnou. Do háje.

Překvapeně jsem pootevřel pusu a už si to kráčel rychlým krokem k němu. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Vím, že to byly skoro dva týdny, pro někoho je to ještě málo, já však bez něj nikdy nedokážu vydržet ani den. Bylo to ubíjející, chtělo se mi každým dnem brečet. Přece jen ho nemůžu ztratit. A on teď tady přede mnou stojí a usmívá se na mě.

Bez jediného slova jsem ho chytl za tváře a prohlédl si jeho tvář, přičemž ze mě také nespouštěl oči. Začaly se mi hrnout slzy do očí, a tak jsem ho objal a úlevně vydechl. Snažil jsem se tak, aby ho to nebolelo na boku.

,, Bože, kdy ses probudil?"Popotáhl jsem a pohladil ho po vlasech. Neměl jsem co říct.

,, Teď, právě teď, Yoongi."Odpověděl a objetí mi opětoval.

,, Ah, odpusť mi."Zašeptal jsem a odtáhl se tak, abych mu viděl do očí. Brečel, ani nevím proč.,, Strašně se omlouvám, nedokázal jsem ti pomoct, ani tě zachránit a-"

,, Zlato, k-klid, jsem už v pořádku."Znovu se usmál.,, Ty... Už jsi po operaci?"

,, Jo... Jsem zdravý."Přitakal jsem a chytl ho za boky. Slzy mi již tekly proudem.,, Promiň mi za všechno. Miluju tě, vážně moc tě miluju, neskutečně moc. Jsi můj život, už nikdy ti nikdo neublíží, to slibuju."

,, Ale prosimtě! Já miluju tebe, lásko."Vzlykl a políbil mě na rty.

Cítil jsem jeho i své slzy štěstí na mých rtech. Byl jsem tak šťastný.

_______________________________________
안녕! 😌
Ha! HA HAAAAA! VY JSTE SI OPĚT VÁŽNĚ MYSLELI, ŽE SE JIMIN NEPROBUDÍ? ŽE TO DOVOLÍM? No no no no no, já osobně na to nemám srdce 🤭 Myslím, že si ten hrob můžu zasypat hlínou, už ho SNAD nebudu potřebovat (určitě v dalších knížkách 🤣) (☞ ͡° ͜ʖ ͡°)☞ Mimochodem se omlouvám za ten konec kapitoly, já fakt neumím takový scény psát, protože v reálu bych na místě Yoongiho opravdu nic neřekla, ALE SNAHA SE CENÍ ༎ຶ‿༎ຶ

A vy víte, co bude následovat ಥ_ಥ

-ᴋɪᴋɪ

989slov❤️