Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

26.

ᴏɴᴇ ᴍᴏɴᴛʜ ʟᴀᴛᴇʀ
,, Jsem doma!"Vykřikl jsem a položil na zem tašky s nákupem, abych si mohl zout boty.

,, Zrovna jsem ti chtěl volat."Upřesnil Yoongi a došel za mnou.,, Kde je máslo?"

,, V lednici."Odpověděl jsem a políbil ho.

,, Byl jsi v obchodě nějak dlouho. Nezdržel ses někde?"Zeptal se a chytl mě za boky.

,, Ne, měli tam nějaký problém u kasy či co."Vyhrkl jsem a s taškami se rozešel do kuchyně. Ve skutečnosti jsem byl u Jungkooka. Chodím k němu poslední dobou často, abych si alespoň na chvíli odpočinul. Yoongiho Alzheimer mi práci neustále přidává.

,, Fajn."Mlaskl a následoval mě.,, Volal mi Hobi. Že prý bychom mohli zase někdy ven."

,, Neříkal, jestli už jsou Jiryu a máma přestěhované?"

,, Jo, prý už veškeré jejich věci jsou v domě, jen je ještě musí vybalit. To už ho Jiryu propustila a on se vrátil do Seoulu."Vysvětlil a po tom, co jsem dal tašky na stůl, začal vytahovat nákup.,,Ehm... Chtěl jsem udělat kimchi, ale nikde jsem nemohl najít recept. Vím, že jsi zřejmě očekával večeři přímo na stole."

,, To je v pohodě."Usmál jsem se a políbil ho na spánek.,, Najdu ho a uděláme si kimchi spolu, hm?"

,, Fajn."

Společně jsme vybalili nákup a, ačkoliv jsme měli udělat kimchi, jsme si lehli na gauč. Obmotal si ruce kolem mého pasu a zabořil nos do mých vlasů. Automaticky jsem ho objal. Miloval jsem takové chvilky. Poslední dobou jsem to já, kdo tady vaří a uklízí. Yoongi většinou chce něco udělat, pomoct mi, avšak poté na to zapomene.

Za tu dobu se jeho nemoc viditelně zhoršila. Jak řekl doktor, bude to stále horší a horší. Nechává téměř všechny věci, co měl v ruce, na nesprávných místech, zapomíná, kam jde či co chce udělat, snaží se vyhnout se změně osobnosti. Nevzpomíná se mi na to dobře, bohužel jednou zapomněl na Jacksona. Ten mě málem napadl před obchodem týden zpátky. Možná je úleva, že bys něj na chvilku zapomněl, jenže pro mě to je jakoby už začala 'éra', kdy už pomalu zapomíná na ty, co zná.

Mimochodem, dozvěděl jsem se opět něco nového.

ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ
Došel jsem ke dveřím a otevřel je.,, E-Eh, dobrý den."

,, Dobrý den, vy jste Park Jimin?"Vyhrkl jeden z dvou vyšších mužů v černém obleku. Zapomněl jsem zmínit, že nakonec detektivové přišli o dva týdny později, než měli. Něco jim do toho prý vešlo.

,, A-Ano, jsem."

,, Jsem detektiv šéfinspektor Kang a tohle je detektiv Lee."Prohlásil Kang a spojil ruce před sebou.,, Volali jsme vám před dvěma týdny. Kvůli případu užívání drog."

,, Jo aha."Vydechl jsem a ustoupil ode dveří.,,Pojďte dál."

Postupně jsme se rozešli do kuchyně. Byl jsem tak nervózní. Nevěděl jsem, co mám čekat, nikdy jsem s detektivy a celkově s policií nemluvil. Bojím se, že řeknu něco špatně nebo něco takového. A taky Yoongi neví, že mají přijít dneska. Řekli, že někdy tento týden přijedou, den neurčili.

,, Chcete vodu nebo něco jiného k pití?'"Zeptal jsem se a trochu odsunul židle.

,, Ne, děkujeme."Odpověděl Kang a s druhým detektivem se posadili.,, Tohle není váš byt, mám pravdu?"

,, Jo, tohle je byt mého přítele. On... On je nemocný, takže mu musím pomáhat."

,, Mohu se zeptat, jak dlouho se znáte?"Nadzvedl obočí Lee a já na chvíli zaváhal.,, Třeba to může pomoct."

,, No... Byli jsme ve stejné třídě na střední. Přestoupil jsem a musím studovat ještě rok. Zatímco on už školu dodělal. Ne však celou střední jsme se spolu bavili."Vysvětlil jsem a posadil se před ně.

,, Zbytky drog, co máte v krvi, mohou být staré rok."Řekl Kang a opřel se o židli.,, Myslíte, že by o tom mohl něco vědět on?"

,, To netuším. Můžete se ho zeptat, až přijde. Momentálně je u kamaráda."

,, Dobře."Mlaskl Kang.,, Pane Parku, vy nevíte o tom, že byste bral drogy, že?"

,, Ne, vůbec."

Takhle mě vyslýchali dál a dál. Snažil jsem se, abych nezněl nejistě. Myslím, že by to vypadalo asi divně, jakobych lhal. Vůbec mě zajímá, jak to chtějí vyřešit, když ty drogy, jak říkali, jsou staré rok. Není už moc pozdě? A na to policie dřív nepřišla? Radši zůstanu u hlavní otázky: jak se to dostalo do mé krve?

,, V té době jsem neměl moc lidí, co by-"Zasekl jsem se, když se ozvalo prasknutí dveří.,, To je asi můj přítel. Yoongi?!"

,, Ano, jsem už doma!"Křikl nazpět. Později se objevil ve dveřích a jeho pohled spočinul na dvou mužích přede mnou.,, Dobrý den. Kdo jste?"

,, Šéfinspektor Kang a vedle detektiv Lee."Odpověděl Kang a vstal. S Yoongim si potřásli rukou.,, Můžeme vám položit pár otázek? Mluvili jsme už s vaším přítelem, chceme se i vás na něco zeptat."

,, Dobře, zeptejte se mě na cokoliv."Přitakal Yoongi a sedl si vedle mě. Já ho ihned chytl pod stolem za ruku.

,, Věděl jste někdy, že váš přítel bere drogy?"Zeptal se Lee a upravil si brýle.

,, Ne, nevím o tom."

,, Pan Park nám řekl, že jste chodili na stejnou školu. Pamatujete si třeba, že by byl chováním divný či ho třeba viděl drogy brát? Nebo měl s někým problémy? Že by mu ten dotyčný schválně dal drogy."

,, Říkám, že o ničem takovém nevím."Odvětil Yoongi a podíval se na Kanga.,, Nic si nepamatuju."

,, Omlouvám se, on... Má Alzheimera."Vložil jsem se do toho a olízl si spodní ret.

,, S mou momentální nemocí to nemá nic společného. Já... V druháku jsem si prožil amnézii."
ᴇɴᴅ ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ

_______________________________________
안녕! 😅
Upsss, já se v těch nemocích nějak vyžívám 🤣 Zároveň jsem zapomněla na ty detektivy, takže jsem to sem ještě přidala 😌 A taky ještě chci říct, že příští kapitola bude zřejmě další flashback ༎ຶ‿༎ຶ

-ᴋɪᴋɪ

940slov❤️