Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

37.

Jeli jsme další půlhodinu. Mezitím si Yoongi stihl zanadávat na další kolonu a já si mohl všimnout, že jsme již dávno opustili Seoul. Únava a vyčerpání na mě však spadla a já posledních deset minut mlčel. Yoongi si toho po chvilce všiml a řekl mi, abych si opřel hlavu o jeho rameno a klidně se prospal. Prý pojedeme ještě dost dlouho.

Jenže mně prostě nejde usnout tak snadno. Mám obavy, že Yoongi zapomene kde jsme nebo tak něco a já zrovna budu spát. Na něco takového myslím každý večer, takže je pochopitelné, že se mi pak hůř spí. No ještě horší to je, když opustím byt. Tehdy mám větší jistotu, že zůstane doma.

Otevřel jsem okamžitě oči, když Yoongi pustil mou ruku. Naštěstí to bylo jen kvůli tomu, aby si upravil zrcátko, načež si se mnou znovu propletl prsty. Zřejmě si toho nevšiml. Stačí jediný takový pohyb a já můžu vzhůru během jedné milisekundy.

Zrovna jsme byli na rovince, když najednou Yoongi zabočil na pravou stranu. Zastavil u zastávky a prudce vydechl. Co ho tak zase popadlo? Vždyť řekl, že ještě dlouho pojedeme.

,, Yoongi?"Vyhrkl jsem a podíval se na něj.,,Co se děje?"

,, N-Nic, jen... Půjdu na čerstvý vzduch."Odpověděl a opět pustil mou ruku. Odtáhl jsem se a on vyšel ven z auta.

Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Co mu je? Vždyť doteď se mnou mluvil úplně v pohodě, celkově se zdál v pohodě. Je... Je možný, aby zapomněl, kam vlastně jedeme? To je blbost, tolik mu na tom záleželo. Do háje už.

Okamžitě jsem také z auta vystoupil a obešel ho.,, Zlato, co je?"

,, Hm?"Vypustil a podíval se na mě, přičemž si dal ruce za hlavu.,, Říkám, že nic. Proč?"

,, Neříkej mi, že nic."Opáčil jsem a přistoupil k němu.,, Tys zapomněl na cestu, že?"

,, N-Ne."Vykoktal, avšak poté sklopil pohled.,,Promiň."

,, Ale notaaak."Fňukl jsem a kolem pasu ho objal.,, Neomlouvej se."Jak jsem mohl čekat, začal mi vzlykat do vlasů.,, Nebreč, Yoongi, prosím."

,, Jak mám být správný přítel, když zapomenu na cestu někam, kam jsem tě chtěl vzít na naše výročí?"

,, Máš určitě GPS."Upřesnil jsem a políbil ho.,,A jsi skvělý přítel. Ten nejlepší."

ᴛᴀᴇʜʏᴜɴɢ
Dlouho jsem ležel na gauči a koukal se do stropu. Jungkook před chvílí odešel do obchodu, prý tady nic nemám. A já jsem tady skončil s myšlenkami na příčinu mé bolesti břicha a hlavy. Možná, že jsem idiot, ale prostě jsem to chtěl.

A tak jsem se těžce zvedl a rozešel se do kuchyně. Soonshim a Yeontan si hráli mezi sebou kousek od gauče, takže mi nevěnovali pozornost. Myslím, že by se na takovou mrtvolu ani nepodívali. Vsadím se, že vypadám hrozně.

V dřepu jsem otevřel skříňku pod umyvadlem a vytáhl různé mycí prostředky. Hned za těmito věcmi se nacházela malá injekce s pro mě téměř neznámou tekutinou. Jakoby... Vím, co to způsobuje, ale co to přesně je, to nemám tušení. Proto je pro mě téměř neznámá.

Vzal jsem ji do dlaně a sedl si na zem. Váhavě jsem se na ní podíval. Možná... Možná bych takhle Jungkookovi neměl lhát, jenže tohle mi alespoň na chvíli umožní zapomenout na stres. Jungkook nechce, abych byl v rozpacích, takže mu ani nechci ukazovat, že v rozpacích jsem. A tohle mi pomáhá.

Olízl jsem si rty a vyhrnul si rukáv. Zapíchl jsem si ji do předloktí a bolestně sykl. Stlačil jsem píst. Tak takhle se cítil Jimin, když si musel píchat tři injekce několikrát za týden? Tohle mi někdo poslal předevčírem, zkusil jsem to už předtím dvakrát a to naposledy před týdnem. Neustále mi posílají dopisy. Předevčírem mi napsali Jsi šikovný, že posloucháš. Třeba nakonec dostaneš odměnu., což... Bych asi neměl poslouchat. Ale stejně mi to nějakým způsobem pomáhá.

Vytáhl jsem jehlu a natáhl se na pult pro kapesník, do kterého jsem zabalil injekci a utřel si krev. Poté jsem vstal a vyhodil to do koše. Cítil jsem, jak má úleva stoupá a stres odchází. Avšak pomalu, nezabírá to hned.

Stáhl jsem si rukáv zpátky a lehl si na gauč.

_______________________________________
안녕! ಠ◡ಠ
Upss, to mi taky ujelo 🤣🙏 ALE KAŽDOPÁDNĚ SE STALO TO, CO JSTE OČEKÁVALI! Yoongi zapomněl kam jednou :)) To jste rádi, co? 🤣

-ᴋɪᴋɪ

676slov❤️