Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

6.

ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ
,, Nádech, výdech, chápeš?"Opakoval jsem pořád dokola a Yoongi dělal tak, jak jsem řekl.,,Bude to v pohodě. Hlavně klid."

,, Zabiju tě, pokud lžeš."Odvětil.

Usmál jsem se a za zátylek si ho přitáhl do polibku. Rozhodli jsme se, že ho konečně představím své mámě. Můj otec se s ním zná a rozumí si. Má máma se chvěje nedočkavostí, abych Yoongiho už konečně přivedl do Busanu k ní a Jiryu. Jenže to jsem jí neřekl jméno, a tak neví, že to je ten, se kterým chodila ven i má sestra.

Odtáhl jsem se a otočil se směrem ke dveřím. Zmáčkl jsem zvonek a chytl Yoongiho za ruku. Co si budem? Je nervózní, protože se bojí, že ho má máma nebude mít ráda kvůli tomu všemu. Domluvil jsem se tedy s Jiryu, že pokud dojde k nejhoršímu, řekne, že o Yoongiho nikdy neměla zas takový zájem. No, není to nejlepší výmluva, ale nic lepšího nás nenapadlo.

Otevřela moje mamka a zářivě se usmála.,,No ahoj!"

,, Ahoj, mami, dlouho jsme se neviděli."Úsměv jsem ji opětoval a i s Yoongim vstoupil dovnitř.,,Nechala sis obarvit vlasy?"

,, Jen o pár odstínů tmavší, nic to není."Odpověděla a zavřela dveře.,, Večeře už je na stole. Jiryu čeká v jídelně."

Sundal jsem si kabát, načež to Yoongi po mně zopakoval. No co? Překvapivě i na konci února není nejteplejší počasí. A to jsme chtěli Yoongiho narozky oslavit už příští týden u Taejoon. Ona jediná bydlí bez rodičů a má zahradu. Jen musíme doufat, že nám počasí bude tentokrát přát. Yoongi chce hned dva dny po tom jet za svými rodiči a rovnou mě představit.

Následovali jsme mou mamku chodbou a vstoupili do jídelny. Byt mamky a Jiryu byl velký, větší než Yoongiho a Namjoonovo intro. Hhh, už aby se Yoongi odstěhoval, prý si tam Namjoon poslední dobou vede Yeji a nenechá ho v jejich pokoji. Yoongi říkal, že si koupí byt a později se tam budu moct nastěhovat i já, až dokončím školu.

,, Yahhh, hrdličky jsou tu."Ušklíbla se Jiryu a opřela se o stůl.,, Dáváš pozor na mého bratra, hm?"

,, A Hobi na tebe?"Oplatil ji otázku Yoongi a založil si ruce na prsou. Jiryu přikývla.,, Neboj, za chvíli na to taky vlítnete."

,, Yoongi."Spražil jsem ho varovným pohledem.

,, Yoongi? Takže ty se jmenuješ Yoongi?"Zeptala se mamka a podívala se na Yoongiho.

,, Ano... Min Yoongi."

,, S nějakým Min Yoongim chodila má dcera ven a-"

,, Ano, to jsem byl já."Řekl Yoongi a já položil dlaň na jeho záda, abych ho alespoň trochu uklidnil.,, Je to... Je to trochu složitý, promiňte."

,, Ty jsi chodil s Jiryu ven a teď spolu chodíte vy dva?"Chtěla se ujistit mamka a oba jsme přikývli.,, Panebože."

,, Mami, neboj, Jiryu s tím nemá žádný problém, nikdo."Prohlásil jsem.,, Já vím, že jsi překvapená."

,, No to máš pravdu."Uchechtla se a ukázala na stůl.,, Tak se posaďte a všechno mi povězte."
ᴇɴᴅ ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ

,,... No a nakonec se doma vyvalil na gauč a usnul."Dovyprávěl Yoongiho otec a já se pobaveně podíval svého přítele.,, Bůh ví, kdy by se takhle vypnul, kdybych mu to soju nevzal."Jo, právě vyprávěl, jak se Yoongi poprvé opil. Jako pardon, ale o svém příteli toho ještě hodně nevím.

,, Pořád to bylo ale lepší, než když byl v druháku."Podotkla jeho mamka.

,, V druháku?"Nadzvedl jsem obočí.

,, Jo, sice v těch jeho patnácti, kdy se poprvé opil, byl úplně duchem nepřítomný, ale v druháku to bylo horší. Vůbec nám nevolal a když už jo, zněl opravdu hrozně. Chtěli jsme ho jednou navštívit, avšak řekl, že nechce, abychom přijeli."

,, To si nepamatuju."Zamračil se Yoongi a začal mě hladit po boku.,, Pil jsem snad?"

,, Dost možná, jednoho dne jsi se úplně rozzářil, dokonce jsem slyšela od Taejoon, že byla lehce vyděšená. Teď se tomu smějeme."Vysvětlila a p podívala se na mě.,, Jimine, můžeš na chvíli?"

Přikývl jsem a vstal. Vyšli jsme z místnosti a zastavili se na chodbě. Očekával jsem cokoliv. Často se se mnou takhle bavila potajmu, avšak to bylo pouze kvůli překvapením pro Yoongiho. Například. Jinak to byly úplně obyčejné věci, nikdy jsme nevedli vážnou konverzaci.

,, Jimine, já vím, že už se známe dost dlouho na to, abych viděla na svém synovi, že je s tebou opravdu šťastný."Usmála se a na chvíli se rozhlédla.,, Chci tě požádat o laskavost."

,, O jakou?"

,, Ty víš, že Yoongi na tom teď bude postupem času špatně. A já, ani jeho otec, tu pro něj nebudem moct být kvůli práci. Musíme teď hodně pracovat, protože máme takové problémy, o to si nedělej starosti."Povzdechla si.,, Chci jen, abys byl s Yoongim jak nejčastěji budeš moct být. Potřebuje pomoc, hlavně tu tvoji. Musíš tu pro něj být, alespoň do té doby, dokud tu nebudem my. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet a třeba se podaří ho vyléčit. Ale on potřebuje hlavně tvoji podporu a lásku. Prosím, buď tu pro něj i v téhle těžké situaci, když my nemůžeme."

,, Paní Min, nemusíte se bát, budu tu pro něj vždy."Usmál jsem se.,, Nikdy by mě nenapadlo od něj odejít či mu vůbec nepomáhat."

_______________________________________
안녕! 😏
Konečně na čas! Každopádně řeknu rovnou, že tu bude hodně flashbacků 🤣🙏❤️

-ᴋɪᴋɪ

858slov❤️