Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

51.

ᴊɪᴍɪɴ
Už to byla půlhodina, co Jungkook odešel, a já stále sedím sám na gauči. Tae je zřejmě v kuchyni, avšak jsem se neodhodlal za ním jít. Co bych mu jako řekl? Nemám mu co říct, on mě pravděpodobně nenávidí jen kvůli tomu, že se stýkám s Jungkookem.

Najednou přišel a přede mě postavil hrnek kávy.,, Jak mám vědět, že jsi mi do toho nedal drogu?"

,, Až tolik mi nevěříš?"Zamračil se a sedl si do křesla.

,, Já ti věřím."Upřesnil jsem a napil se i přesto, že to bylo horké.,, Tae... Je jen otázka času, kdy Jungkook na to všechno přijde. Neschováš to."

,, Já to sám řeknu Jungkookovi."Řekl a podíval se na mě.,, Až se vše vyřeší."

,, Je ti jasné, že tím si to zhoršíš?"Mlaskl jsem.,,Jungkooka to naštve."

,, Používáš můj tón hlasu."Zamumlal a opřel se lokty o stehna tak, že ke mně byl mnohem blíž. Navázal jsem s ním oční kontakt.,, Hadaš se se mnou."

,, Mám snad na výběr, když se ke mně takhle chováš?"Nadzvedl jsem obočí a on se uchechtl.

,, Jen si chráním to, co je mé."

,, Já to chápu. Ale proč se ke mně chováš, jakobych ti to, co je tvé, chtěl ukrást? Já mám svého přítele."Prohlásil jsem. Začínalo se mi dělat sucho v krku, když jsem v jeho očích opravdu rozpoznal, že mě momentálně moc rád nemá a žárlí. Nikdy bych neřekl, že by něco takového vůči mně cítil.

,, To moc velkou roli nehraje."Odfrkl si a natočil hlavu na stranu.

,, To hraje právě velkou roli."Odvětil jsem.,,Jak můžu svést tvého přítele, když mám někoho, koho miluju a on miluje mě?"

,, Chceš mi dokázat, že se milujete i přesto, že jste se včera pohádali kvůli tomu, že ti dal drogu, kvůli které jste mohli oba umřít, a ještě k tomu mu lžeš?"

Přerušil jsem oční kontakt a sklopil pohled. Každý z nás udělal chybu. Jen já se dopouštím té největší, protože mu lžu a nechávám ho samotného, abych vyhověl sobě, protože je nemocný. Je to ubohost. Místo toho, abych mu řekl, že jsem unavený, chodím za někým, kvůli kterému Yoongi byl často naštvaný a žárlil. Občas se za sebe stydím, jsem hrozný přítel.

Tae se zvedl a odešel z místnosti, načež jsem si promnul obličej a zhluboka vydechl.

ᴊᴜɴɢᴋᴏᴏᴋ
,, Proč jsi přišel?"Zeptal se Yoongi rychle a odtáhl se.

,, Víš, že jsem si přišel promluvit o Jiminovi."Odpověděl jsem a zul se.,, Promiň, ale-"

,, V pohodě, vždycky jsme si s tím druhým museli promluvit."Povzdechl si a rozešel se chodbou do kuchyně.

,, Jimin je u mě, nechtěl, abych si s tebou promluvil, avšak vím, že ty chceš."Řekl jsem a pokračoval za ním.

,, Co chci?"

,, Chceš si promluvit o momentální situaci."Uvažoval jsem a opřel se o futra dveří. Stál uprostřed kuchyně a jen koukal před sebe.,, Yoongi, jsi psychicky zraněný, chápu to. Potřebuješ se někomu svěřit."

Věnoval mi nejistý pohled. Sedl jsem si v obýváku na gauč a pokynul mu, aby šel za mnou. Když tak učinil a byl ode mě metr 'daleko', chytl jsem za ruku a přitáhl k sobě tak, že na mě seděl obkročmo. Opět to nebylo poprvé, pamatuju si, když jsme takhle seděli na intru před půlrokem. Je to k neuvěření, ale od té doby jsme se tomuhle vyhýbali. Ale co se dá dělat?

,, J-Jungkooku, tohle už je divný."Vypustil a vyhýbal se mým očím.

,, Hele, nijak na tebe nesáhnu, jo?"Lehce jsem se usmál a založil si ruce na prsou.,, Ty jsi Jiminův, já Taeho. Takže to nech být."Odmlčel jsem se.,, Tak do toho. Řekni mi své pocity, vím všechno."

,, Co ti na to mám říct?"Udělal menší poker face.,,Cítím se hrozně. Je mi ze mě samotného na blití, nechtěl jsem Jiminovi nijak ublížit. Jako vždycky."

,, To je mi jasné."

,, Nemůžu mu to říct, je na mě hrozně naštvaný."Fňukl a já ho pohladil po vlasech.,,V té době jsem byl hrozný idiot, myslel jsem na sebe. Já... Možná už v druháku jsem k Jiminovi něco cítil. Měl jsem Taejoon, proto jsem chtěl, abychom na to, co jsme dělali, s Jiminem zapomněli. Ani jeden jsme z toho nic neměli."

,, Mohl jsi mu to už tehdy říct."Podotkl jsem, načež se zamračil.,, Jimin k tobě něco cítil skoro celou střední. Takže je jasné, že i v té době. Nehledě na Taejoon."

,, Možná mi to mohlo dojít."Přitakal a pokýval hlavou.,, Taejoon nebyla ta pravá."

,, Yoongi?"Oslovil jsem ho, když jsem v jeho očích zahlédl slzy. Zamručel.,, Vybreč se, prosím."

Chvíli váhal, avšak nakonec mě objal a nechal vzlyky uniknout z jeho úst.

_______________________________________
안녕! 🤙
Opakuju, že YOONKOOK v tomhle příběhu NEBUDE 🤣 Říkala jsem to už v School Bitchies, takže tak :)) Zároveň vám moc moc moc chci poděkovat za 1k votes, jste úžasní ❤️ Luv ya✨

-ᴋɪᴋɪ

783slov❤️