Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

81.

ʏᴏᴏɴɢɪ
ᴏɴᴇ ᴡᴇᴇᴋ ʟᴀᴛᴇʀ
,, Máš všechno?"Zeptal se Jungkook a Tae přikývl. Poté se podíval na mě.,, Yoongi, nechceš jet s náma ke mně?"

Chvíli jsem nijak nezareagoval. Jsem tu u Jimina už ten týden, neustále u něj sedím a doufám, že se probudí. Kluci se mi snažili rozmluvit, že jednou do nemocnice za ním nemusím, že by se mě pokusili rozveselit. To samé říkali i rodiče Jimina, kteří tu byli také. Já... Já vím, že je to divný, ale prostě tu chci být. Chci, abych sám viděl, jak se probudí.

,, Yoongi."Oslovil mě Tae.

,, Hm?"

,, Nechceš?"Zopakoval Tae a upravil si tašku na rameni. Jeho dneska propustili. A prý se cítí velmi dobře, už se ani neklepe nebo něco takového.

,, Ne, chci tu zůstat."Odpověděl jsem a pohlédl na ty dva.

Jungkook si povzdechl a pohladil Taeho po boku.,, Zlato, běž už k autu. Za chvíli přijdu."Řekl a políbil ho na tvář. Tae přikývl a opustil místnost. Jungkook si sundal z ramene druhou menší tašku a dřepl si přede mě.,,Hele, Yoongi... Já vím, že ti to opakujem stále dokola, ale měl by ses setkat s ostatními. Vidět kluky, Yeji, Taejoon a Jiryu, dokonce i Yoonmin. Chápu, jak moc ti na něm záleží, je však lepší alespoň na jeden den vypadnout z nemocnice a promluvit si s ostatními."Chytl mě za ruku a já sebou cukl.,, A nebo pro to čekání něco udělej. Pro Jimina. Zamysli se. Co myslíš, že by poslední měsíc chtěl nejradši?"Nic jsem neřekl a sklopil pohled.,, Yoongi, jdi na operaci dřív, než zapomeneš úplně. Jimin bude určitě rád, že jsi zdravý, až se probudí."

Jen jsem kývl. Jungkook se zvedl a odešel. Měl však pravdu. Jimin by byl určitě rád, kdybych se sám od sebe rozhodl jít na operaci. Chci tu na něj čekat, avšak tak, abych na něj jednoho dne nezapomněl. Bůh ví, jak dlouho bude v kómatu. Jakoby doufám, že ne dlouho. Už tak si bez něj připadám ztracený.

Propletl jsem si s ním prsty na jedné ruce. Za ten týden jsem si nemohl vzpomenout ani na Taejoon. Když mi to kluci řekli, nemohl jsem jim uvěřit, že něco takového se stalo. Prý to vzala dost špatně, poté mi samozřejmě lhala, že to čekala a vzala to v menším pořádku. A nebyla vlastně jediná, na kterou jsem zapomněl.

Nenávidím se. Nenávidím svou nemoc. Prý jediní, na které jsem nezapomněl, byli mí rodiče a Jimin. Bože, je pravda, že už to takhle dál nejde. Potřebuju s tím něco udělat. Jak pro mé dobro, tak pro dobro ostatních. Především pro dobro ostatních, vím, že se trápí.

,, Měl bych něco udělat, že?"Promluvil jsem polohlasem a podíval se na Jiminovu klidnou tvář.,, I ty jsi celou dobu chtěl, abych se uzdravil a neubližoval ostatním. Ubližuju vám všem. Neustále. Tobě ubližuju už víc jak půlroku, kolikrát jsi se trápil kvůli mé sobeckosti, Taejoon jsem ubližoval a opět kvůli mně jsme se rozešli, i klukům. Vyčítám si to a jak moc. Já jen doufám, že mi jednou odpustíš. Všichni."Odmlčel jsem se.,, Jsi můj život, Jiminie. A já svůj život miluju. Nikdy jsem ti to neřekl a lituju toho. Omlouvám se, pokud to vypadalo to tak, že si tě dostatečně nevážím. Ale ty jsi prostě důvod, proč se usmívám, podporuješ mě, chceš pro mně to nejlepší a co pro tebe dělám já? Ubližuju ti. Odpusť mi to, nezasloužím si tě. Neskutečně moc tě miluju, zlato, prosím probuď se. Už to bez tebe nevydržím, chci tě mít tady."

Když se nic nedělo, což se dalo čekat, opět jsem sklopil pohled a začal vzlykat. O co se vůbec snažím? Určitě se nestane zázrak. Proč by taky? Vždyť říkám, že si ho nezasloužím. Nedokázal jsem ho ochránit, místo toho tady čekám, až se probudí.

Měl bych přestat být tak hysterický, přece jen je tady možnost, že se probudí. Je to i lepší než smrt. Ale pocit, že je zde i ta druhá možnost, že se neprobudí a budou ho muset odpojit, je hrozný a pro mě až děsivý. Prostě tu už bez něj nechci být. Snažím se být stále trpělivý a obávám se, že jednou má trpělivost skončí.

Pustil jsem ho a zvedl se.,, Hned budu zpět, Jiminie."

Políbil jsem ho na čelo a odešel z pokoje směrem k doktorovi.

_______________________________________
안녕! 🤙
Jop... Nezajímavá kapitola, ale tak... Yoongi se potřeboval vysypat 🤣

-ᴋɪᴋɪ

726slov❤️