Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

32.

ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ
,, Vyhrál jsem!"Vykřikl Yoongi a utřel si nos od kokainu.,, Takže navalte peníze."

,, Yah, skoro jsem tě dohnal."Zamumlal jsem a vytáhl peněženku.

,, Nesoustředil jsem se."Bránil se Donghyuck.

Všichni jsme Yoongimu podali peníze a schovali onen kokain, zatímco si Yoongi počítal peníze.,,Jimine, děláš si prdel? Jen stovka?"

,, Je to dost na to, aby sis koupil make-up, vypadáš strašně."Upřesnil jsem a napil se alkoholu. Yoongi mě za to zatahal za vlasy.,,Au! Hajzle!"

,, Vypadám nádherně!"

,, Je vám těsně před osmnáctými narozeninami a vy se hádáte, jako dvanáctiletí."Uchechtl se Taeyang.,, Zahrajem pravda nebo úkol?"

,, Pak kdo se tady chová jak dvanáctiletý."Zamručel Yoongi a dal si peníze do kapsy.,, Pokud bude hrát Donghyuck fér, tak klidně."

,, To si pleteš s žolíkem."Řekl Donghyuck a já pokýval hlavou.,, Ale jo, můžem zahrát."

No, a začalo se hrát. Donghyuck a Taeyang využívali toho, že ještě nejsme plnoletí, jak dělají vždycky. A my s Yoongim naopak využívali toho, že oni plnoletí jsou. Samozřejmě každý má své hranice a my si na ně zřídka kdy dávali pozor. Už tak máme dost průšvihů co se týče drog a toho, že dva z nás nejsme plnoletí.

,, Tak co řekla?"Zeptal se ihned Yoongi, když se Taeyang znovu posadil vedle Donghyucka. Yoongi mu dal úkol, že má zajít za nějakou holkou a zeptat se ji, zda s ním to nepůjde dělat.

,, Že mám jít do háje, jinak zavolá svého přítele."Lehce se usmál Taeyang a roztočil flašku.,, Jedeme dál!"

Když se víčko zastavilo směrem ke mně a opačný konec padl na Donghyucka, lehce jsem znervózněl.,, Tak co?"

,, Úkol. Něco mírumilovného."

,, Možná se něco takového najde."Ušklíbl se a na chvíli se podíval na Yoongiho.,, Vykousni se s ním."

,, S Yoongim?"Vykulil jsem oči.

,, Jasné, prostě si strčte jazyky to huby."Zasmál se Donghyuck a já podíval s červenými tvářemi na Yoongiho.

,, Tak pojď ke mně, baby."Usmál se a s roztaženýma nohama a rukama se opřel o gauč.

,, Ouuuu."Protáhl Taeyang.

Chvíli jsem váhal. Avšak nakonec jsem se zvedl a sedl si na Yoongiho obkročmo. Celou dobu mě s lehkým úsměvem pozoroval, dokud jsem já nespojil naše rty. Překvapilo mě, když se na první pokus dostal jazykem do mých úst. Snažil jsem se mu to oplácet, přece jen jsem nikdy nikoho nelíbal. Zároveň má tu svoji přítelkyni. Vždyť bude mít průšvih. Přesto jsem si tu hebkost jeho rtů užíval. Bylo to prostě něco úžasného.

,, Dobře, kluci, to stačí."Slyšel jsem Taeyanga.

Ani jeden jsme mu však nevěnovali pozornost. Naopak Yoongi rukama přejel po mém zadku a poté zase zpátky, načež skousl můj jazyk mezi zuby. Bůh ví, kam by to došlo, kdyby nás kluci znovu neokřikli.

Vlastně ještě dlouho po tom jsem na to nemohl přestat myslet a jemu nikdy neunikl můj pohled na něj.
ᴇɴᴅ ғʟᴀsʜʙᴀᴄᴋ

Překulil jsem se na bok a sledoval z okna ptáky na stromě. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Jak jsem mohl v šestnácti brát drogy? Jak o tom nikdo nemohl vědět? Mám tolik otázek, avšak tak málo odpovědí. Můj otec vždy na všechno přišel, tak proč ne na tohle? Nebo Tae?

Cítil jsem, jak se matrace za mnou prohnula, a Yoongi mě objal kolem pasu. Několikrát mě políbil na krk a rameno. Taeyang říkal, že jsme se v té době spolu bavili. O tom taky nikdo nic neříkal, ani to tak nevypadalo, že bychom někdy vedli konverzaci. Yoongi mě vždy nenáviděl.

,, Lidé dělají chyby, Jiminie."Podotkl Yoongi a já jen zamručel.,, Pokud jsme my dva opravdu brali drogy, poučili jsme se z toho a dopadli takhle. Spokojení."

,, To máš pravdu."Povzdechl jsem si a otočil se na něj.,, Je zvláštní, že jsme na to všechno zapomněli zrovna my dva. Prý jsme se spolu bavili, flirtovali i přesto, že jsi měl Taejoon. Tak proč zrovna my dva?"

,, Možná jsme si píchli něco, čím jsme zapomněli."Odpověděl a hřbetem jedné ruky, kterou neměl položenou na mém boku, mě pohladil po tváři.,, Tedy... U mě je to jasné. U tebe... U tebe to jasné není."Něžně mě políbil na rty.,, Ale bude to v pohodě, neboj. Jsem a budu tu s tebou pořád."

,, Děkuju."Usmál jsem se a opětoval mu tentokrát dlouhý polibek.,, Miluju tě. Hrozně moc."

,, Já tebe taky."

Odtáhl se a silně mě objal. Cítil jsem se u něj tak v bezpečí a volný. Jakoby mě opustila veškerá starost. Problémy se vypařily a já úplně zapomněl na to, co se právě děje. Nevím, co bych dělal, kdyby tu se mnou nebyl či jsme spolu nechodili. Miluju ho nejvíc na světě a jsem mu vděčný.

Před tím, než jsem usnul, jsem slyšel jeho zašeptat.

,, Omlouvám se."

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

770slov❤️