Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

76.

ʏᴏᴏɴɢɪ
Seděl jsem před sálem, kde se Jimina právě pokouší stabilizovat. Trvá to až moc dlouho. Za tu dobu jsem tu dokázal vybrečet pár slz a párkrát si i vykřiknout, ačkoliv se na mě poté všichni nejistě dívali. Vždyť jsem řekl, že jsem Jimina nedokázal ochránit, kvůli mně ho teď musí zachraňovat. Může i umřít!

Podíval jsem se na své ruce, které byly od zaschlé krve, a vjel si prsty do vlasů. Snažil jsem se kontrolovat své vzlyky. Takže se mě vycházelo něco v podobě škytání a vzlyků zároveň. Jsem takový idiot! Jungkook mi stihl zavolat, že je s Taem v nemocnici také, že Donghyuck s tou mafií opravdu neměl nic společného. A proto jsem toho tolik riskoval a teď Jimina ztrácím.

Taeho přivezl chvíli po tom, co sanitka Jimina. Prý má pár řezných nehlubokých ran na těle a v krvi mu proudí velké množství několika druhů drog. Sám se divil, kolik mu toho stihli udělat za dva dny. Naštěstí je Tae momentálně v pořádku, až na to, že Jungkookovi přijde, že se malinko klepe. Neměl však to srdce se ho ptát, jestli mu neudělali ještě něco.

Utřel jsem si slzy, když vyšel ze sálu doktor a mířil si to ke mně. No teď to přijde. Ale fakt... Co když Jimin... Ne, na to nesmím myslet! Musím myslet pozitivně. Bylo to jen bodnutí do boku, to není zas tak hrozné, ne? Nebo jo?

,, Pane Mine..."Začal a spojil ruce za zády.,,...mám pro vás dobrou i špatnou zprávu. Váš přítel je stabilizovaný, po delší době se nám to podařilo. Ale bohužel je v kómatu. Nedokážeme ho probudit. Je mi líto, musíme chvíli počkat a doufat, že se probudí do pár dnů."

,, V-V kómatu?"Zopakoval jsem a vstal.

,, Ano, mrzí mě to."Povzdechl si.,, Přesuneme ho na pokoj-"

,, Můžete ho přesunout ke Kim Taehyungovi? Prosím."Přerušil jsem ho, dokud jsem ještě měl sílu mluvit místo breku.,, Pokoj číslo... Teď si nejsem jistý. Je tam prý volno."

,, Oh, dobře, vím, ve kterém pokoji je."Přitakal a pokýval hlavou.,,Přesun provedeme za chvíli. Hodně štěstí, pane Mine."

Nic jsem neřekl a se vzlyky se znovu posadil na židli.

ʟᴀᴛᴇʀ
V rychlosti jsem si umyl ruce a vypl vodu. Pohlédl jsem na svůj odraz v zrcadle a s výkřikem rukou odhodil mýdlo na druhou stranu koupelny v Jiminově a Taeho pokoji. Proč jsem to nemohl být já? Mohl jsem čekat, že Donghyuck využije situaci, kdy byl Jimin zády k němu. Zachránil bych ho.

Pěstí jsem bouchl do zrcadla a poté se opřel o umyvadlo. Jsem tak naštvaný a zklamaný sám ze sebe. No tak skákat radostí z toho, že Donghyucka chytli a zřejmě půjde do vězení, pokud vše vyjde, fakt nebudu. Jediné, co by mě teď udělalo šťastným, je Jiminovo probuzení. Já vím, jsou to teprve dvě hodiny, ale pocit, že takhle bude 'spát' ještě dost dlouho, je hrozný. Já ho potřebuju.

,, Yoongi..."Ozval se Jungkook u dveří a ve vteřině mě objal kolem pasu.,, Nedávej si to za vinu."

,, Ale já ho mohl ochránit. Kdybych i zavolal záchranku dřív, určitě by to nebylo tak hrozný. A ty víš, jak moc ho potřebuju."Prohlásil jsem a objetí mu opětoval.,, Je to můj smysl života. A já mu to nikdy neřekl."

,, Za to taky nemůžeš."Vydechl a začal se se mnou pohupovat ze strany na stranu.,, Ale on to určitě věděl."

,, Jak to mohl vědět, když jsem po celý dva měsíce na něj byl hnusný?"Upřesnil jsem.

,, Ale vždy jste si to vyřešili, ne?"Zeptal se a já přikývl.,, Tak vidíš. Hele, nechceš jít na chvíli ke mně? Upřímně vzhledem k tvé nemoci."

,, Jo, jestli ti to nebude vadit. A tvé matce."Přitakal jsem a odtáhl se.

,, Určitě ne."

,, Díky."Lehce jsem se usmál a vyšel z koupelny.

Tae zrovna seděl na židli u postele Jimina, zatímco mu dával pryč vlasy z obličeje. Ani on z toho samozřejmě nebyl šťastný. Viděl jsem, že se mu leskly oči, když Jimina přivezli. Jungkook na tom byl stejně. Jako pardon, já se tady přímo dusil slzami. Myslel jsem, že umřu na udušení, až po půl hodině jsem se uklidnil. A stále si to vyčítám.

Posadil jsem se Jiminovu postel a chytl ho za ruku. Ovšem, že mi stisk neopětoval, jak to dělá vždycky. I těch pár hodin mi stačí k tomu, abych zešílel zoufalstvím a vlastní vinou. Co budu dělat ty další dny? Ano, budu chodit do nemocnice, kdyby se náhodou probudil, ale jinak co? Nemám tušení.

,, Jak... Jak jste to vůbec vyřešili s tou mafií?"Zeptal jsem se a očkem se podíval na Taeho, který sklopil pohled.

,, Ještě nevím."Povzdechl si Jungkook a pohladil Taeho po obou pažích.,, Odtamtud až sem nás vezl momentální šéf tátovy mafie, ale ostatní... Nevím, jak to dopadlo. Nikdo mi zatím nevolal."Odmlčel se.,, Ale u tebe je jasné, že tě budou vyslýchat. Pokud to bude nutné, můžeš říct i tu naší situaci."

,, Kooku-"Vyhrkl Tae a otočil se na Jungkooka.

,, Nezavřou mě a mafie vždy unikne. Zároveň jsou už tak připraveni přijmout to nejhorší, když jsme potkali na silnici policii."

,, Je mi to líto, Jungkooku."Přiznal jsem.,,Přece jen budou chtít vědět, co se dělo. Je dost možný, že tě budu muset zmínit."

Přikývl. V tu chvíli mi začal zvonit mobil. Přesně, jak jsem očekával.

_______________________________________
안녕! ༎ຶ‿༎ຶ
Začínám se vás bát...

-ᴋɪᴋɪ

878slov❤️