Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

63.

Fňukl jsem, když do mě dvakrát lehce přirazil svým jazykem. Nemám slov na to, co právě udělal. Nikdy tohle nedělal. Ale nemůžu si stěžovat, je to sakra příjemný, ačkoliv to musí být divný. Pak kdo tady koho překvapuje.

Nakonec políbil můj vstup a podíval se na mě. Raději jsem stydlivě odvrátil pohled. Nevím proč, avšak tohle mě donutilo cítit tolik studu. Byl jsem před ním nahý několikrát, ano, dělali jsme i divný věci a tohle... Hhhh, prostě nevím, co na to říct.

,, Udělej to ještě jednou a umřu studem."Zamumlal jsem a on se uchechtl.

,, Ale prosimtě."

Začal mě líbat, přičemž jsem pocítil trochu divnější pachuť v ústech. Přesto jsem to ignoroval a už stahoval jeho boxerky dolů, načež se odtáhl a několikrát mě políbil na krk. Jemu se to vlastně i lehko řekne, když dokáže unést něco takového. Jsem prostě stydlivka.

Pomohl mi sundat jeho boxerky a já pohladil celou jeho délku, přičemž zhluboka vydechl. Spokojeně jsem se usmál. A on si jako dokáže představit, že bych něco takového dělal s Jungkookem, jo? No do háje, tak to ne.

Mé nohy si kolem pasu a kývl na mě. Taktéž jsem přikývl a on na jeden příraz do mě vnikl. Vykřikl jsem bolestí a prohl se v zádech. Ten na to nejde jemně. Jako vždy.

Nahnul se ke mně a věnoval mi polibky na obličej, zatímco se ve mně lehce hýbal. Obmotal jsem si ruce kolem jeho ramen a zhluboka zavzdychal. Divím se, že ještě nezapomněl, co vlastně děláme. Dobre, omlouvám se no.

Začal pomalu přirážet a já s doprovodem dalšího hlasitějšího a bolestnějšího sténání zaklonil hlavu. Byl jsem už na to jakžtakž zvyklý, avšak občas ta bolest nešla jen tak necítít. A on věděl, že jsem to jednou téměř neustál. Ale jen jednou! A zároveň jsme byli opilí a-To už nezakecám.

,, D-Dobrý?"Zeptal se ztěžka a zpomalil tempo.

,, Jo-ahh!"Sykl jsem a zaklonil hlavu, když jednou přirazil trochu tvrději.,, P-Proč se mě pokaždé ptáš?"

Uchechtl se a silně do mě přirazil, načež jsem vyjekl kvůli bolesti.,, Protože tě to bolí."

,, Mhm."Usmál jsem se a upevnil stisk kolem jeho pasu.,, A-Ahmm... Přidej. Rychleji."

Neváhal ani minutu a překvapivě nasadil snad to nejrychlejší tempo, přičemž se mi přisál na krk, aby mě alespoň trochu uklidnil, jako to dělá vždycky. Zaryl jsem nehty do jeho zad a začal vypouštět jeden vzdych za druhým, až mi z toho vyhrkly slzy. Že já mu vůbec říkal, ať zrychlí. Příště budu mlčet.

Později jsem však už byl oslepen spíše slastí než bolestí. Musel už mít určitě červené záda z toho, jak mu silně zarývám nehty do jeho kůže. Zároveň jsem cítil, že se znovu blížím k vrcholu, což mě nutilo přirážet boky proti němu.

,, Do háje, Jiminie~"

Zrazu zrychlil na až nebezpečné tempo. Měl jsem problem kontrolovat svůj dech, sotva jsem se mohl nadechnout. Yoongi na tom byl vlastně skoro stejně. Až na to, že on nemusel snášet takovou bolest jako já.

Po dlouhé době se ode mě odlepil a doslova zavrčel, když se udělal. Chvíli ještě do mě přirážel, dokud jsem se i já s hlubokým vzdychem neudělal.

Sehnul se a slízal všechnu nadílku na mém břiše. Až tehdy jsem si všiml, jak spocený je. Nemůžu se čemu divit.

Vyndal ho ze mě a svalil se zády do peřin. Prohrábl jsem si vlasy a propletl si s ním prsty. Opět nemám slov. Vážně jsme tohle udělali po tom, co jsme se asi usmířili? Já nevím, jsem opilý, mohlo mi to být jasné. Ale co?

,, Miluju tě, Yoongi."Zamumlal jsem.

,, Já tebe."Odpověděl a políbil mě na hřbet ruky.,, A odpouštím ti. A ty?"

,, Já tobě taky."Upřesnil jsem a on se na mě podíval.,,Oba jsme udělali chybu."

,, Jo, to jo."Uznal a otočil se na mě celým tělem.,,Jiminie, říkám to poprvé, ale... Druhé kolo?"

Okamžitě jsem přikývl, vyhoupl se nad něj a znovu jej začal líbat.

_______________________________________
안녕! ^^
MÁM TO ZA SEBOU

-ᴋɪᴋɪ

644slov❤️