Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

68.

ᴏɴᴇ ᴍᴏɴᴛʜ ʟᴀᴛᴇʀ
,, První školní týden a já už teď mám chuť umřít."Zamumlal Bae a dal si na záda batoh.

,, Mohlo to být horší."Upřesnil jsem a i s ním se vydal ven ze školy.

,, No bylo by to horší, kdyby jsi fakt v některých hodinách usnul."Uchechtl se a otevřel mi dveře.,, Co ti vůbec je? Už teď usínáš při hodinách, dříve jsi byl vždy čilý."Jop, Yoongiho Alzheimer se zhoršil, takže je jasné, že jsem o něco vyčerpanější. Yoongi se mi však snaží pomáhat.

,, To je tou Yoongiho nemocí."Prohlásil jsem a prohrábl si vlasy.,, Prostě to jde nahoru a dolů."

,, Doktor ještě nenavrhl operaci?"Zeptal se a já zakroutil hlavou.

Sedl jsem si na schody a povzdechl si. Bae se posadil vedle mě a vytáhl mobil. Už jsem se ptal doktora, ale opět řekl, že za chvíli už to možné bude. Za tu dobu jsme se s Yoongim párkrát pohádali, byla to taková ta menší hádka, ale nic strašného. Díky bohu, už to nebylo nic okolo Jungkooka. Ten se celou dobu staral o Taeho, který se snažil zbavit menší závislosti na tom, co mu posílal mafie. Je zřejmé, že mu to jednou ujelo, když byl Jungkook v obchodě, ale sám se přiznal. A ta mafie mu prý přestala psát. Což pro Jungkooka je podezřelý.

Zrazu před školou zastavilo mně známé auto a já okamžitě vstal. Zatroubilo a z něj vylezl Yoongi. Seběhl jsem schody a už běžel za ním. Jiryu a Hobi slíbili, že se o něj postarají ten můj první týden ve škole. Chtěl jsem jen ten první, odteď s ním budu už každý den. No, takže jsme se pět dní neviděli a já mu řekl, že přijedu zítra.

,, Zlato!"Vypískl jsem a skočil mu okolo krku.,,Řekl jsem, že přijedu až zítra."

,, Nechtělo se mi čekat."Řekl a vysadil mě na kapotu auta.,, Chyběl jsi mi."

,, Ty mně taky."Políbil jsem ho a podíval se na něj.,, Kde máš chůvy?"

,, Chůvy jsou v autě."Odpověděl a kývl k Jiryu a Hobimu, kteří seděli v autě na zadním sedadle.,,Prý tady zrovna plánovali vyrazit, takže je můžem nechat si chodit po Incheonu a my pojedem zpátky ke mně. Hm?"

,, Ovšem."Usmál jsem se.,, Vezmeš i Baeho?"

,, Ne."Vyhrkl a ohlédl se na ty dva, jak vystupují z auta.,, Dneska ne."

,, Yoongiiii."Zamručel jsem a našpulil rty.,,Prosím."

,, Říkám, že ne."Odporoval a pohladil mě po bocích.,, Kolem intra nejedu."

,, Yahhhh."Povzdechl jsem si a zaklonil hlavu.

,, Nebuď naštvaný, vezmu ho jindy."Odvětil Yoongi a vzal mi batoh ze zad.,, A jak říkám; nemám v plánu to vzít kolem intra."

,, Ale co moje věci?"Fňukl jsem a zatahal ho za mikinu.

,, Za jedno; máš věci u mě. Za druhé; spěcháme."Prohlásil a můj batoh si přehodil přes rameno.

,, Kam?"

,, Vzhledem k tomu, že jsem pro tebe přijel už dnes, Jungkook a Tae prý už za chvíli vyrazí do parku."Mlaskl a zastrčil si ruce do kapes.,,Takže si musíme pohnout."

,, Hele, abychom nestáli, jak idioti, tak už jdem, jo?"Ozval se Hobi a chytl Jiryu za ruku.,, Čau."

,, Ahoj."Rozloučil jsem se s ním, když se rozešel pryč i s mnou sestrou, a podíval se prosebně na Yoongiho.,, Můžou si klidně ještě počkat, jen ho klidně vysadíš kousek od intra. Aby mu to nebylo líto."S Jungkookem a Taem jsme se měli sejít už dávno, avšak kvůli tomu, že se Tae necítil dobře, jsme to několikrát přesunuli. Původně jsme to teď měli naplánované na pozítří.

,, Nechce se mi."Nakrčil nos a opřel se o kapotu auta vedle mých stehen.

,, A co když řeknuuu... Že za odměnu dneska něco bude?"Ušklíbl jsem se a přitáhl si ho k sobě za límec.,, To už by se ti chtělo?"

,, No..."Usmál se a olízl si rty.,, Možná."

,, Daddy, prosím."Zašeptal jsem a dal mu dětskou pusu.

,, Yah, nezlob."Zavrněl a já si skousl spodní ret.,,Tak fajn, může se svést."

,, Děkuju děkuju děkuju!"Vyjekl jsem a objal ho.,,Miluju tě!"

,, Jen kvůli tomu, že ti svezu kamaráda?"

,, Samozřejmě, že neee."Usmál jsem se a odtáhl se.,, Miluju tě z mnoha důvodů."

,, Já si myslím."Řekl a natáhl se rukou do auta. Dvakrát zatroubil a já sebou cukl.,, Dělej, Baekhyune! Nebudem na tebe čekat!"

Bae se usmál a rozešel se k nám.,, Něco jsi mi zapomněl říct."Podotkl jsem a semkl rty k sobě.

,, Taky tě miluju."Opět se také usmál a políbil mě.,, A zároveň mám skvělé zprávy."

,, Jaké?"Vykulil jsem oči a seskočil z kapoty.

,, Yoonmin se už daří lépe, prý se předevčírem konečně probudila. Taejoon mi volala a říkala, že je možné, že Yoonmin už bude moct domů."Vysvětlil a na zadní sedačky dal můj batoh. Jo, Taejoon už před pár týdny propustili z nemocnice. Jednu dobu to s jejich dítětem vypadalo špatně, avšak pár dní na to se jeho stav zlepšil.

,, To je úžasné."Usoudil jsem a podíval se na Baeho.,, Dej batoh na zadní sedačky."

Přikývl a udělal, tak jak jsem řekl. Musel jsem pobaveně protočit očima, když jsem spatřil jeho pohled, kterým Baeho přímo vraždil.

Měl pravdu, že bude žárlit na mé nové kamarády.

_______________________________________
안녕! 💜
Omlouvám se za menší zpoždění, ještě k tomu to je nudná kapitola 🤣 No, udělala jsem vám ale menší timeskip, jelikož se popravdě blížíme ke konci 👀

-ᴋɪᴋɪ

853slov❤️