Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

28.

,, Máš hlad?"Zeptal jsem se, avšak odpovědi se mi nedostalo. Podíval jsem se na něj.,, Haló! Země volá Yoongiho!"Stále mě ignoroval.,,Ježiš, neříkej mi, že jsi pořád naštvaný. Dlouho ti to stejně nevydrží."

Když nic neříkal, odvrátil jsem pohled a na chvíli si začal tiše zpívat. Více mi stiskl ruku, což mě donutilo k úsměvu. Nechal jsem ho ležet na gauči po tom, co mi naznačil, že by si dneska chtěl zasunout. On prostě neví, jaké to je, když mě druhý den bolí zadek. No každopádně jsme si vyšli ven a on mě ignoruje.

,, Tak fajn, vrátím se k sobě domů a tebe nechám samotného."

,, Nevrátíš!"Vyhrkl a otočil se na mě.

,, A na tohle zareaguje."Zamumlal jsem a protočil oči.,, Proč ne? Ignoruješ mě."

,, To je možný, zasloužíš si to."Ušklíbl se a pokrčil rameny.,, Mně nechat na gauči a rozhodnout se, že nic nebude. Místo toho jdem raději ven se projít."

,, Všichni tě slyší."

,, A co? To byla zrada."Odfrkl si a pustil mou ruku, načež si obmotal ruku kolem mého pasu.,,Tohle jsem udělal jen kvůli těm holkám, co na tebe tak koukají. Ne, že bych ti odpustil."

,, To určitě."Uchechtl jsem se a ohlédl se na ty holky.,, Zlato, ale ony koukají na tebe."

,, Tentokrát žárlíš ty."

,, Protože si to nenechám líbit."Upřesnil jsem a zastavil se. Ihned jsem ho chytl za tváře a přitáhl do polibku. Chvíli nijak nereagoval, jelikož ho to zřejmě překvapilo, avšak nakonec si mě za boky přiblížil k sobě. Rukama jsem sjel na jeho ramena a mezi polibky řekl:,, Jen ať ví, že jsi můj."

Pobaveně se usmál a odtáhl se.,, Právě působíš dominantně. A to takhle působit nemáš."

,, To ti nemůžu říct, že jsi můj, protože působím moc dominantně?"Našpulil jsem pusu a pohladil mu obě paže.

,, Jen při tom neměj takový tón hlasu."Řekl a políbil mě na čelo.,, Gratuluju, přinutil jsi mě ti odpustit."

,, Dostanu za to něco?"Úsměv jsem mu oplatil a pohledem sjel na menší budovu kousek od nás.,, Co takhle samgyeopsal na doma?"

,, Fajn."

,, Tak počkej tady, nikam nechoď, ano?"

ʏᴏᴏɴɢɪ
Zamračil jsem se a rozhlédl se. Kdy jsem sem přišel? A vůbec... Kde jsem? No do háje, zase se ztratil nebo co? Nepamatuju si, jak jsem se sem dostal. A proč stojím zrovna před tímhle krámkem? Samgyeopsal?

Pokrčil jsem rameny a rozešel se k paní ve středním věku.,, Promiňte."Oslovil jsem ji a počkal, až se na mě podívá.,, Kde to jsem? Nevím, jak jsem se sem dostal."

,, Přišel jsi se svým přítelem."Odpověděla.,, Byl jsi tady s ním ještě před chvílí. Co je s tebou?"

,, A kam šel?"

,, To nevím."Zamračila se a obešla mě.,, Jsi divný."

Povzdechl jsem si a promnul si čelo. Takže jsem tu s Jiminem? Ale kde je? Proč není u mě? Naposledy si pamatuju, že jsme byli u mě a chtěli uvařit kimchi. Sakra, jak se teď mám vrátit domů nebo- Možná budu muset Jiminovi zavolat. Nevím, kde je on, nevím, kde jsem já.

,, Copak? Ztracený?"Slyšel jsem a otočil se.,,Už si vzpomínám na tvé jméno."Byl to ten kluk, co se do nás navážel na mostě. Jak může vědět mé jméno? V životě jsem ho neviděl.

,, A my se známe?"Odvětil jsem a založil si ruce na prsou.,, Radši se drž dál, jinak ti rozbiju hubu."

,, Ale prosimtě, to bys neudělal."Uchechtl se a zastrčil si ruce do kapes.,, Min Yoongi, že? Jsem Donghyuck. Park Donghyuck."

,, Neznám nikoho toho jména, uhni mi z cesty."Zavrčel jsem a pokusil se ho obejít. Neúspěšně.

,, Tys na mě zapomněl? Vážně? Mohl jsem tušit, že budeš mít amnézii."Lehce se usmál a překročil na druhou nohu.,, Co ta tvoje kurvička? Jimin se jmenuje, ne?"

,, Do prdele s tebou, ať už jsi kdokoliv."Prskl jsem.

,, To bych moc neříkal. Jak vidím, ty toho moc nevíš, neznáš mě. Já tě znám až moc dobře."

,, Yoongi!"Vykřikl někdo a já se opět otočil.,,Bože, tady jsi."To jsem byl tak daleko od něj?

,, Právě včas."Podotkl ten Donghyuck a podíval se na Jimina.,, Ty si na mě taky nepamatuješ, co?"

,, Nevím co jsi ve zač, ale běž si jinam."Prohlásil Jimin a chytl mě za ruku. V druhé ruce držel sáček s dvěma krabičkami.

,, Bože, jste tak tvrdohlaví, to se vám nepodobá."Odfrkl si a rozešel se opačným směrem.,, Ještě se uvidíme."

Jimin mě začal táhnout dolů ulicí, přičemž mě samozřejmě seřval, že jsem byl daleko.

Přesto jsem nerozuměl tomu, jak mě a Jimina ten kluk mohl znát.

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

749slov❤️