Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

56.

ᴊɪᴍɪɴ
Zapojil jsem se do polibku, který mi Jungkook věnoval, a chytl jej za zápěstí. Ačkoliv bych se měl správně odtáhnout, alkohol nade mnou převládal. Cítil jsem se hrozně už jen v tu chvíli, kdy jsem s ním začal spolupracovat, věděl jsem, že tohle nemůžu. A on také ne. Jen... Toho vypil o dost víc než já.

Čekal jsem, že mu to třeba dojde. Avšak jsem čekal tak dlouho, že mé tělo se pohnulo přesně tak, jak jsem nikdy nechtěl. Zatahal jsem ho za jeho ruce a tím nás oba povalil na gauč. Své ruce přemístil na mé boky, načež jsem si obmotal ruce kolem jeho krku a nohy kolem jeho pasu. I tak mě překvapilo, že ani jeden jsme si neuvědomili, jak daleko jsme zašli. A ne, dál už zajít nechci.

Když náš polibek pomalu nabíral vášně, přičemž jsem se několikrát nechtíc jazykem dostal do jeho úst, okamžitě jsem ho za ramena od sebe odtáhl.,,Co to děláme?"

,, No kurva."Vydechl tiše a zakryl si pusu.

,, Do hajzlu, t-tohle..."Nechal jsem větu viset ve vzduchu a sedl si. On po mně gesto zopakoval stále s pusou zakrytou.

Přitáhl jsem si nohy k tělu a vjel si prsty do vlasů. Neměl jsem co říct. Opravdu bych... Něco takového mohl udělat? Sobě i Yoongimu? Vždyť Jungkook je jen kámoš, nic víc k němu necítím. Bože můj, proč jsem to nezastavil dřív?

Cinkl mi mobil a já po něm okamžitě sáhl. Jungkook nijak nezareagoval, koukal před sebe, ani okem nemrkl. Vypadal prostě děsivě. Jakoby já se nedivím, taky jsem dost rozrušený z toho, co se právě stalo. O to víc jsem znervózněl, když jsem zjistil, že mi přišla zpráva od Yoongiho.

Yoongi: Před chvílí mi volala policie... Výsledky už mají, našly se v Donghyuckově domě úplně ty samé drogy jako jsi měl ty v krvi. A taky... Našli jakési záznamy nebo něco takového o tom, že mi dával heroin, který jsem dával já tobě. Takže to je tak nějak už vyřešeno, kdyby se našel Donghyuck a potvrdil to.

Jimin: Díky bohu

Yoongi: Jo, ještě chvíli vydrž a bude vše v pořádku :) Miluju tě, lásko ❤️

Jimin: Vždyť já tebe taky ❤️

Ohlédl jsem se na Jungkooka, který si začal okusovat nehet na malíčku. Aha?

Jimin: Pokud chceš... Můžeme se zítra sejít? Asi ti potřebuju něco říct

Yoongi: Dobře, ve čtyři v kavárně na náměstí

Povzdechl jsem si a odložil mobil. Nebudu to na dlouho protahovat. Nebylo by to ode mě hezký, chci být k němu upřímný. A když už je pomalu vyřešen ten případ, chci se mu přiznat k tomuhle. Pak už bude vše v pořádku. Po tomhle tu s Jungkookem úplně sám být nechci.

,, U-Už půjdu spát, dobrou."Vychrlil jsem ze sebe rychle a vstal.

Bez čekání na odpověď jsem opustil místnost a s divným pocitem v jeho pokoji hodil placku na postel. Naštěstí jsem usnul dřív než vůbec přišel.

ᴛᴀᴇʜʏᴜɴɢ
,, Kyu?"Zamračil jsem se po tom, co jsem přijal hovor.

,, Taky tě zdravím."Uchechtl se a já protočil oči.,,Jen volám, abych se zeptal, jak se máš. Mohl bych tě někdy navštívit?"

,, Poslední dobou to jde z kopce, ale není to nic důležitého, takže neměj obavy."Odpověděl jsem a vzal do ruky whiskey, které jsem před hodinou dopil.

,, Jak neměj obavy? Něco se stalo, že? Něco s Jungkookem?"

,, Ale to neee."Zalhal jsem a šel do kuchyně. Všiml jsem si, jak se mi Yeontan vyhnul.,,Kámoši mají problémy."

,, Jo taaaak, dostalo tě to?"Zeptal se a já zamručel na souhlas.,, Určitě to bude v pohodě. Co Jungkook?"

,, J-Jungkook..."Zamyslel jsem se a olízl si rty.,,Vše v pohodě. Je u mě každý den. Skoro."Nemohl jsem mu říct pravdu. Měl by pak zbytečně velké starosti a on je neskutečně zvědavý. Zároveň víme, že se dokáže za mě postavit.

,, To rád slyším."Přitakal.,, Mohu tě tedy někdy navštívit?"

,, Klidně, ale ještě nevím, kdy mám čas, takže ti kdyžtak napíšu."Upřesnil jsem a podíval se na mobil, když mi přišla zpráva.,, Počkej."

Neznámé číslo: Nebudeme zvonit vzhledem k tomu, že si s někým voláš. Ale máš přede dveřmi něco, co by tě mělo zajímat. A být tebou si to vezmu rychle.

,, Co je?"Vyhrkl Kyu a já si znovu přiložil mobil k uchu.

,, Nic, jen mi přišlo oznámení z Instagramu, neřeš."Plácl jsem první blbost a rozešel se ke dveřím.,, Abych nebyl neslušný, jak se máš ty?"

,, Skvěle, začal jsem randit s holkou, která se nastěhovala vedle mého bytu před dvěma měsíci."Vypískl.,, Vypadá to nadějně."

,, Jsem rád, že se ti konečně daří si někoho najít. Trvalo ti to dlouho."Snažil jsem se znít pobaveně a otevřel dveře. Před nimi ležela obálka.

,, Dík no."Zasmál se.,, Je velmi milá, má stejný smysl pro humor."

,, Vypadá to, že jste si padli do oka hned na první pohled."Prohlásil jsem a s obálkou se zavřel v bytě. Začal jsem ji otevírat, přičemž jsem si mobil u ucha držel ramenem.,, Proč jsi mi o ní neřekl dřív? Nebo spíš o tom, že o ní máš zájem?"

,, Nebylo to vážný."Řekl a mně se zadrhl dech, když jsem z obálky vytáhl tři fotky.,, Takže tak no."

,, A-Aha."Vydechl jsem a nepřestával na fotky zírat.,, Kyu, budu muset končit. Čau."

Ukončil jsem hovor.

_______________________________________
안녕! 👁️💦👄💦👁️
Vypadá to, že mě chcete všichni (až na jednu osobu, snad) zabít 🤣 NO! TO ZATÍM NENÍ SAMOZŘEJMĚ KONEC KNÍŽKY, TAKŽE POPROSÍM O KLID (☞ ͡° ͜ʖ ͡°)☞

To samozřejmě neznamená, že s Jikookem skončíme... Třeba se ještě něco stane, co víte? ¯\_( ͡° ͜ʖ ͡°)_/¯

-ᴋɪᴋɪ

925slov❤️