Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

9.

ʏᴏᴏɴɢɪ
,, Dobré ráno."Pozdravil jsem Jimina u sporáku a došel k němu. S těmi berlemi jsem se dost bál, že budu nějak zavazet. Včera se stalo, že mi málem Namjoon podkopl berli.

,, Dobré."Lehce se usmál a políbil mě. Poté se znovu otočil ke sporáku, kde se smažila vajíčka.,,Měla to být snídaně do postele. Nemusel jsi se namáhat."

,, Nedělej za mě bezmocného."Řekl jsem a bradou se opřel o jeho rameno.,, Většinou dělám já snídaně, protože vstávám dřív než ty. Zítra si ani nenastavuj budík, abys vstal dřív a udělal snídani."

,, Fajn."Uchechtl se a sporák ztlumil.

,, Fajn? To nezní přesvědčivě."

,, Teď jsem tady tvoje takzvaná 'Paní domácí', takže si budeš muset vystačit s touhle odpovědí."Odpověděl a podíval se na mě. No jasně. Čekal jsem výmluvy.

,, Je ti ale jasné, že tě určitě nechám po další dny spát klidně až do odpoledne?"Usmál jsem se.,, Bude to teď pro tebe těžký."

,, Já vím, ale to zvládnem."Připustil a tentokrát mi věnoval polibek na tvář.,, Chtěl jsem s tebou o něčem vlastně mluvit."

,, To, co jsi probíral s doktorem?"Zeptal jsem se a obrátil zrak na léky, které mi předepsal doktor. Nebudu lhát, je toho hodně a dost se toho bojím. Přece jen tolik léků naraz...

,, Ehhh, no, to jsem... Probírali jsme dvě věci. Z toho ti jednu navrhnu teď a druhou proberem odpoledne, momentálně máš ještě kocovinu. To se vsadím."Vysvětlil a začal obracečkami nabírat hotové vajíčko.,, Je to ohledně tvého Alzheimera. Prý to možná bude potřeba, ale záleží na tobě."

,, A co to teda je?"

,, Doktor navrhl psychologa."Povzdechl si a vajíčko dal na talíř. Poté se na mě celý otočil.,,Psycholog bude prý v dalších týdnech zřejmě vhodnější."

,, Jak jako vhodnější?"Vyhrkl jsem.

,, Yoongi, jsou tu tři stádia Alzheimera, to víš, a s každým stádiem se příznaky zhoršují. A bylo by lepší domluvit psychologa dřív. Doktor si s ním promluví, zda bys k němu mohl chodit, kdybys s tím souh-"

,, Tak to je skvělý."Ironicky jsem se ušklíbl a na chvíli odvrátil pohled.,, V mých devatenácti letech bych měl chodit k psychologovi s nějakou dementní nemocí? Proč si vůbec nezavolal mě?"

,, Protože jsme řešili ještě jednu věc-"

,, A já to vědět nemůžu, jo?"Přerušil jsem ho a on semkl rty k sobě.,, No jasně, mohlo mi to být jasné. Takže tady mám brát antidepresiva, ačkoliv žádné deprese nemám, a chodit k psychologovi, ačkoliv žádného nepotřebuju?"

,, Já neříkám, že ho nepotřebuješ jen... Si doktor myslí, že to tak bude lepší."Vydechl a chytl mě za boky.,, Zlato, chci pro tebe to nejlepší a-"

,, A právě proto mi domlouváš psychologa za mými zády? Aniž by ses mě zeptal?"Zamračil jsem se a berle silně stiskl v dlani.,, Stačí se mě zeptat a já to odmítnu. Jenže ty mě zase neposloucháš."

,, Jak zase?"Odvětil.,, Já tě jen prosím o to, abys i mně vyhověl. Nevíme, jak dlouho to bude trvat, ale já tu s tebou nemůžu být každý den celý den. Po prázdninách zase pojedu do Incheonu a co ty tady budeš dělat beze mě?"

,, Budu se zřejmě ztrácet ve svém vlastním bytě."

Naposledy jsem se mu podíval do očí a rozešel se do ložnice.

ᴊɪᴍɪɴ
,, Do háje už."Zašeptal jsem a promnul si obličej, když Yoongi práskl dveřmi.

Opřel jsem se zády o linku a ohlédl se na jídlo kousek ode mě. Jen... Pro něj chci to nejlepší. Chci, aby tolik netrpěl. I pro něj musí být šok, když zjistí, že za pár měsíců nemusí vědět, kdo vůbec jsem. Doktor říkal, že to může přijít i dřív kvůli jeho stavu. Prý to není zas tak hrozné, ne všechny příznaky bude mít, avšak bude pro něj zapomínání rychlejší. A léčba je možná.

Zaklonil jsem hlavu, když se slzy začaly drát na povrch. Nakonec jsem to však vzdal a začal tiše vzlykat do dlaní. Jsme spolu jen půl roku a ono se už děje něco takového? Proč? Za co? S Yoongim máme nádherný vztah, tohle bylo jedna z mála chvílí, kdy jsme nepohodli. Jinak jsme se moc často nehádali. Překvapuje mě to vzhledem k tomu, jak to mezi námi bylo před naším vztahem.

Utřel jsem si slzy a rozešel se směrem do ložnice. Alespoň na něj zaťukám. Nebude mě chtít vidět po tomhle, avšak samotného ho tady nechat nemůžu a nechci, aby byla mezi námi taková atmosféra po výročí půlroku vztahu. Zřejmě jsem to pokazil.

,, Yoongi?"Oslovil jsem ho a zastavil se u dveří.,,Já, ehhh... Omlouvám se. Měl jsi pravdu, je lepší se první zeptat."Odmlčel jsem se a překryl si pusu dlaní, abych zabránil vzlyku. Až poté jsem pokračoval.,, Jen o tebe mám hrozný strach. Miluju tě, hrozně moc, a chci ti pomoct. Vždyť víš, že tu jsem pro tebe."

Dlouhou chvíli bylo ticho, až jsem si myslel, že půjdu zpátky do kuchyně.,, Pojď dovnitř."

Váhavě jsem otevřel dveře a vstoupil. Seděl na posteli s pohledem zabodnutým do země. Možná jsem za ním neměl chodit hned po pár minutách, určitě jeho podrážděnost nezmizela. Jenže já nemám zapotřebí chodit po bytě a ignorovat Yoongiho. Odteď u něj budu každý den a nechci s ním být pohádaný. On sám ví, že po pár minutách od hádce se chci ihned omluvit a vyřešit to.

,, Takže jako co mi řekneš?"Začal a pootevřel rty, přičemž si jazykem přejel po horních zubech.,, Opět řekneš, že to je to nejlepší, co pro mě kdo může udělat?"

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

895slov❤️