Forgotten days [p.jm x m.yg] ✔︎

65.

,, Děkuju ti."Usmál jsem se a políbil ho na tvář, když přede mě dal talíř s nudlemi.,, Yahhh, vypadá to dobřeee."

,, Snad to tak i bude chutnat."Zamumlal a sedl si vedle mě.

Propletl si se mnou prsty a já se na něj podíval.,,Yoongi, jsem pravák."

,, Já vím."Odpověděl a přiložil mi ke rtům pár nudlí, které jsem snědl.,, Vidíš? Když máš přítele, nemusíš se bát, že se nenajíš."

Uchechtl jsem se a opřel si hlavu o jeho rameno. Tak se zřejmě nenajím normálně. Bude trvat věčně, než si sní své nudle a při tom mě bude krmit. Ale budiž. Mimochodem, o to povlečení matrace se postaral sám, upřímně jsem byl dosti překvapený. Taktéž snídani dodělal, ačkoliv prvně nevěděl, kde skončil a co potřebuje. Řekl, že odteď mi bude plně pomáhat. Nemůžu říct, že jsem nebyl štěstím bez sebe.

,, Když se nad tím tak zamyslím..."Začal Yoongi a opět mi dal nudle do pusy.,,... vlastně to i chápu."

,, Co?"Vyhrkl jsem a odtáhl se, abych na něj dobře viděl.

,, Důvod, proč jsi šel zrovna k Jungkookovi."Upřesnil a podíval se na mě, načež jsem nadzvedl obočí.,, Pomáhal ti víc, než já. Byl jsi vyčerpaný kvůli mně, zatímco on tě vždy rozveselil a byl ti k něčemu dobrý."

,, P-Posloucháš se?"Vydechl jsem a chtěl ho pustit, abych ho chytl za ruce jinak, avšak on mi to nedovolil.

,, Tys na něm něco viděl, Jimine."Řekl a já ucítil, že stisk zesílil.,, Vždycky jsi na něm něco viděl. Něco, čím by si mohl ukrást tvé srdce. Není to tak?"

,, Y-Yoong-i..."

,, Není to tak?!"Zvýšil hlas.

,, Ne."Odvětil jsem a on mě pustil.

,, Tak proč to všechno?!"Vykřikl a vstal. Opřel se o stůl oběma rukama a sklopil pohled.,, Proč si pořád myslím, že k němu něco cítíš? Proč mi přijde, že může být šťastnější s ním, než se mnou? Je ti jedno, že má Taeho, že?"

,, Nic z toho není pravda."Prohlásil jsem a otočil se na něj celým tělem.,, Kdyby to tak bylo, řekl bych ti to, byl bych k tobě upřímn-"

,, Kdybys byl ke mně upřímný, řekl bys mi i to, že jsi unavený, že bys potřeboval klid. A nechodil k Jungkookovi."

,, Ale Yoongi, to je něco jiného. Nechtěl jsem, aby sis připadal jako zátěž a-"Znovu mě nenechal domluvit.

,, Lháři!"Křikl a já si ihned přitáhl nohy k tělu. Pohledem sjel ke mně a povzdechl si.,, Prosím, odpusť mi."Klekl si na kolena přede mě a začal tiše vzlykat.,, Omlouvám se. Vím, že to se mnou máš těžké."

Chvíli jsem nic nedělal. Neměl jsem co na to říct. Co bych mu jako měl říct po tom, co mě obviní, že něco cítím k někomu, s kým upřímně nechci mít nic víc než přátelství? Už poslední měsíc mě děsí jeho chování, oba víme, že to má kvůli nemoci. Je jen otázkou času, kdy takový bude napořád. A toho se obávám nejvíc, že s ním po tom už nebudu moct být. Že to nevydržím.

Nakonec jsem si olízl rty a pohladil ho po vlasech. Znovu se na mě podíval. Setřel jsem mu slzy z tváří a lehce jej políbil. Popravdě se na něj nejde zas tak zlobit. Jak říkám; je to kvůli nemoci, která mu tohle způsobuje. Musí z toho být zoufalý také. Nedivím se mu, jaké to musí být?

,, To je v pořádku, Yoongi."Zamumlal do polibku a poté se kousek odtáhl. Přiznám se, malinko jsem lhal.

,, Opravdu?"Chtěl se ujistit a já přikývl.,,Nevěřím ti."

,, To je taky v pořádku."Lehce jsem se usmál a opřel si čelo o to jeho.,, Je to pravděpodobné."Políbil jsem ho na ono čelo.,,Yoongi, jsi pro mě ten jediný."

,, Je hezké to slyšet."Zašeptal a políbil mě.

_______________________________________
안녕! 👏
Jsem tu po pár dnech s kratší kapitolou 😅 Omlouvám se, ale škola je přímo přede mnou a já se potřebuju naučit alespoň něco z té karantény ༎ຶ‿༎ຶ Doufám, že se nezlobíte ಥ_ಥ

NE, VŮBEC JSEM SI NEŘEKLA 'TO JE MOC KLIDU NA MĚ, CO KDYBYCH TAM DALA ZASE NĚCO OKOLO JUNGKOOKA A TROCHU YOONMIN POPRASILA RÁNO, HMMMM?', VŮBEEEEEC 🤣

A chtěla jsem říct, že tuhle knížku už teď vidím na nějakých 80 kapitol, což... Je divný, že bude za chvíli zřejmě končit ಠ◡ಠ

-ᴋɪᴋɪ

621slov❤️