Nadané čarodějce Anně se stala nehoda, kvůli níž musí opustit kruvalský institut a přestoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Přestože se jí náhlá změna vůbec nelíbí, brzy si ve zmijozelské koleji nachází výborné přátele. Rovněž si získává důvě...
Hned zezačátku bych vás chtěla informovat, že jsem si spontánně založila Instagram darkiexann.wattpad, kam přidávám různé citáty z knížek, rady spisovatelům a občas i nějaký ten template. Uděláte mi radost, když se stavíte a rozšířit tak moji drobnou komunitku 🥰.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Napište mi, prosím, která kapitola se vám líbila nejvíc, jaké postavy jste si oblíbili nebo nesnášeli, jaká scéna se vám zalíbila... Oceňuji jakýkoli feedback, hodně mě to zajímá!
Dnes je 10.3.2021, přesně 276 dní ode dne, kdy jsem začala tento příběh psát. Nemůžu uvěřit, že už je konec. Bude to znít asi hodně klišé, ale ze začátku jsem nevěřila, že bych vůbec byla schopná to dopsat...
S příchodem na Wattpad jsem dostala možnost vytvořit vlastní svět, i když v této knize jsem si spíš jeden vypůjčila a trochu jej upravila. Nedokážu popsat, jak moc jsem za tu možnost vděčná. I kdyby má kniha znamenala zlepšení nálady jen jediného člověka, napsat ji mělo obrovský smysl. Představa, že se někdo upřímně těšil, až vyjde další kapitola, nebo že má kniha v někom vyvolala emoce, mě neskutečně hřeje u srdce.
Tuto knihu už píšu docela dlouhou dobu. Byly to hodiny ťukání do počítače a život v nepřetržité nejistotě, zda se nová kapitola bude líbit... Nekončí jen Jediná z Kruvalu, ale také v podstatě jedna moje - a mohu říci, že docela úspěšná - životní kapitola. Budu si sama muset zvykat na to, že nebudu mít celé hodiny ve škole o čem přemýšlet. Poslední půl rok jsem vlastně ani nežila svůj život - spíš jsem se ztratila někde mezi Wattpadem a realitou.
Nejdůležitější ale je, že mě to neskutečně bavilo. Začínala jsem psát s vědomím, že má fanfikce nemusí mít tisíce přečtení ani hvězdiček. Nepsala jsem pro čtenáře, ale pro sebe... a milovala jsem to. Psala jsem to především tak, aby se to líbilo mně, to bylo na prvním místě. Jakmile děláte něco pro sebe a názor ostatních pro vás není rozhodující, děláte to lépe. Za tím si vždy budu stát. Samozřejmě mi na vašem názoru záleželo a tak jsem na všechny komentáře nadšeně odpovídala a byla za ně opravdu vděčná.
Tohle byl příběh o lásce. Věřte nebo ne... Sice byl plný krve, smrti, bolesti a utrpení, ale byl především o lásce, která to všechno přežila. Řekněme, že to byl takový Harry Potter bez Harryho Pottera - z pohledu jiných osob. Už dávno jsem si uvědomila, že by bylo dost zajímavé napsat poslední roky v Bradavicích z pohledu někoho jiného, a tak jsem to zkusila. Zbožňuju zmijozelskou společnost a tak jsem se rozhodla je trochu vyzdvihnout, vždyť přece i je válka zasáhla stejně, jako ostatní. V knize byli často opomínaní, tak jsem vytvořila vlastní příběh, ve kterém jsou hlavními hrdiny.
V neposlední řadě bych chtěla podotknout, že bez pandemie koronaviru by tento příběh nikdy nevznikl. Lockdown a stále se opakující nouzové stavy mi totiž poskytly dostatek času. Tohle je přímý důkaz, že současná doba nemusí být ve všem špatná!
