JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Vánoce v Bradavicích // část 1

Následujícího rána se Anna probudila s odpornou pachutí v ústech a ihned po probuzení seznala, že vůbec není vyspaná. Jak by taky mohla? Od dvou hodin ranních stepovala v kabinetu a vychutnávala si ne zrovna příjemnou společnost profesora lektvarů. I když musela uznat, že se včera Snape choval jinak... Hezky. Únava s ní lomcovala, ale dnes chtěla být černovláska na snídani. Musela vše urovnat s Dracem. On byl jediný člověk, který jí tady zbyl a po včerejším rozhovoru s profesorem Snapem se Anna bála přijít o každou sekundu s jejími přáteli.

Těšila se, až Dracovi vylíčí všechno, co se dnes v brzkých ranních hodinách dělo, ale pak se zarazila. Asi by neměla takovou věc roztrubovat...

Odkopala ze sebe přikrývku a první, co tato překrásná černovláska udělala, bylo vyhlédnutí z okna. Na první pohled nebylo přes okno skoro nic vidět, jelikož bylo zamrzlé zvenku, ale kdybyste se podívali pořádně, viděli byste zasněžené školní pozemky a zmrzlou část Černého jezera. A v ten moment dostala Anna Beketová nápad za všechny galeony.

Veselé zamířila do koupelny, kde si dala ze zvyku ranní sprchu a namalovala se. Pak si oblékla obyčejné rifle a šedou mikinu a vlasy si - snad poprvé tady v Bradavicích - svázala do culíku. Culík byl snad její nejméně oblíbený účes. Dělal její hlavu nepřirozeně velikou a absolutně nenechal vyniknout jejím očím, jež měla Anna na sobě tolik ráda. Anna milovala svoje vlasy a nic na světě by jí nepřimělo si je byť jen o centimetr ostříhat. Kromě roztřepených konečků.... samozřejmě.

Do klokaní kapsy mikiny Anna zasunula hůlku a vydala se na snídani. Připadala si slabá. Slabší než jindy. Poslední dny hodně kašlala na zdravé stravování a mnohokrát jídlo i úplně vynechala. Ale dnes byly Vánoce. Ihned vás vyvedu z omylu. Anna ani na chvíli nepomyslela na něco tak mučivého, jako je vánoční půst. Chtěla dnes dojíst vše, co předešlé dny vynechala.

Ve společenské místnosti jedním krokem sdolala tři schodky, jenž oddělovaly hořejší část místnosti od té dolní a po pronesení hesla se konečně ocitla ve sklepení. Tentokrát jí dokonce nebyla zima. Nebo možná byla, ale černovlasá Zmijozelka ji ani nevnímala.

Ihned po vstupu do Velké síně si Anna všimla, že Weasleyovi sourozenci a Harry Potter s Hermionou u Nebelvírského stolu chybí, i když si byla jistá, že tam ještě včera byli. Její žaludek jí však připomněl, že ještě nedostal ani sousto a tak Anna vypustila Nebelvíry z hlavy a usedla na dřevěnou lavici ke zmijozelskému stolu.

Poklidně začala žvýkat chleba s plátkem sýru a pozorovala vánoční výzdobu. Musela uznat, že Velká síň vypadala skvěle. Za čestným učitelským stolem stál obrovský vánoční stromek a podél stěn Síně byly menší, ale taky krásně nazdobené stromky. Strop Velké síně byl ale zatím stejně šedobílý a světlý jako skutečná obloha venku. Černovláska natahovala krk, jak jen jí to krční páteř dovolovala, aby v menším hloučku u hlavních dveří zahlédla Draca a zklamaně složila hlavu do dlaní, když svého blonďatého přítele nenašla. Nebyl tady. Nebyl na snídani, kde se mělo vše vyřešit. Anna ztrápeně dojedla poslední sousto chleba se sýrem, důkladně se napila mléka a vydala se zpátky do společenky přemýšlejíc o tom, jaký bude asi zbytek prázdnin, když je teď odsouzená je trávit sama. Jaké to bude, až přijedou jejich přátelé? Jak bude Anna vysvětlovat Tracy, co se stalo v Prasinkách a proč se s Malfoyem nebaví? Na tyto otázky mladá Ruska zatím neznala odpovědi, ale měla ještě celých třináct dní na to, aby něco vymyslela.

Když Anna vcházela do společenské místnosti, bylo něco okolo osmé hodiny ranní. Neměla absolutně tušení, co bude celý zbytek dne dělat a tak se frustrovaně sesunula do svého křesla u krbu. Pohled na plameny jí uklidňoval. Dokonce tak moc, že skoro znovu usnula, jelikož opravdu nebyla vyspaná. Pak jí začal dráždit nepříjemný pocit po celém těle. Bylo jí vedro. Jak by taky ne, když seděla metr před ohněm v teploučkém mikině. S námahou si jí přetáhla přes hlavu a odložila na křeslo vedle sebe. Pak už unavené černovlásce nic nebránilo pohodlně si opřít hlavu o pravou ruku a ponořit se do říše snů.